16

Cesta islámu k modernitě

UPPSALA – Mnozí v muslimské obci se už dlouho vymezují proti Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů. Kritici tvrdí, že deklaraci sestavily koloniální mocnosti s dlouhou historií hrubého porušování lidských práv a že jde jen o další pokus hrstky západních aktérů vnutit svou vůli muslimským zemím. Islámští konzervativci a fundamentalisté jdou ještě dál a prohlašují, že žádný lidský výtvor se nevyrovná zákonu šaría, natož aby jej překonal, neboť ten znamená slovo Boží.

Tento střet mezi sekulárními lidskoprávními standardy OSN a muslimskou náboženskou doktrínou zrcadlí obecnější konflikt mezi islámem a modernitou, v jehož důsledku jsou někteří občané muslimských zemí – mimo jiné ženy a nemuslimové – velice zranitelní. Nově tuto otázku naštěstí pojímá rodící se škola muslimského myšlení, která zdůrazňuje, že Korán, stejně jako jakýkoli jiný náboženský text, je nutné interpretovat – a že výklady se v průběhu času mohou měnit.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Korán ve skutečnosti chrání principy, jako je svoboda, nestrannost a poctivost, což je projevem zásadní úcty ke spravedlnosti a lidské důstojnosti. Problém tkví v tom, jak zdůraznil íránský teolog Mohsen Kadívar, že se mnohé součásti zákona šaría vážou k předmoderním sociálním strukturám, které ženám a nemuslimům upírají ochranou, jíž se těší muslimští muži.

Mnoho nepomáhá, jak poukazuje Abdulaziz Sachedina z Univerzity George Masona, že svaté texty islámu vykládají muži. Právě to, nikoli skutečný obsah těchto textů, je stěžejní příčinou právní diskriminace žen v muslimských zemích.

Teolog ajatolláh Mohammad Takí Fazl Mejbodí poukazuje, že islámské právo ve věci trestů – včetně brutálních praktik jako kamenování a amputace – vychází ze Starého zákona. Islám tyto tresty nevynalezl; jednalo se prostě o převládající dobovou praxi.

Jelikož ve společnostech dochází k vývoji a pokroku, musí se vyvíjet také pravidla a normy, jimiž se řídí. Jak zdůrazňuje íránský teolog Mohammad Modžtehid Šabestarí z Teheránské univerzity, mnohé ideje související se spravedlností a lidskými právy, jak je chápeme dnes, byly v předmoderní éře zcela „nemyšlené“. Muslimové ale nemohou takové ideje jednoduše zavrhnout proto, že je v době, kdy byl napsán Korán, lidé ještě nerozvinuli.

Pokud opustíme zastaralé představy odstupňované spravedlnosti a přiznáme svobodu a důstojnost všem jedincům, Šabestarí je přesvědčen, že se otevře možnost pochopit poselství Koránu, že v náboženství neexistuje nátlak. Náboženská rozhodnutí by měla vyvěrat ze smyslu lidí pro víru, nikoli z touhy zachovat si občanská práva.

Podle filozofa Abdalkaríma Sorúše by takové rozlišování mezi náboženskými přesvědčeními a občanskými právy mělo být samozřejmostí. Výklady islámského práva se ale tradičně natolik zaměřovaly na otázky různých povinností lidstva, že jim toto poznání uniká. Podle Sorúše však upírání lidských práv na základě „víry či nevíry člověka“ je nepopiratelně „zločin“.

Škola muslimského myšlení, již prosazují tito učenci, pocházející ze sunnitského i šíitského prostředí, nabízí islámu cestu vpřed. Její stoupenci vědí, že klíčové islámské představy, přesvědčení, normy a hodnoty lze uvést do souladu s moderními společenskými strukturami a přístupy ke spravedlnosti a lidským právům. Doporučeními jak toho dosáhnout potvrzují trvalost jádra islámské tradice. Abychom se vyjádřili jazykem německého filozofa Jürgena Habermase, vytvářejí „spásné překlady,“ jimiž se jazyk, pojmový aparát a sociální systém aktualizují tak, aby reflektovaly pokrok lidského uvažování.

Takové spásné překlady se v islámu objevují už značnou dobu. Ostatně zesnulý íránský spisovatel a filozof ajatolláh Hosejn Alí Montazerí se znesvářil s Nejvyšším vůdcem ajatolláhem Rúholláhem Chomejním, ač byl tehdy určen za jeho nástupce, kvůli politikám, které podle jeho názoru porušovaly základní práva a svobody lidí. Na obranu svobody slova Montazerí odkázal na verš Koránu, který říká, že Bůh naučil člověka výřečnosti. „Jak může Bůh na jedné straně učit lidi vyjadřovací schopnosti a na druhé straně ji omezovat?“ ptal se. Zřejmým závěrem je, prohlásil, že „nikdo by neměl být souzen za kacířství, nactiutrhání či urážku jen proto, že vyjádřil svůj názor“.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Montazerí, stejně jako dnešní novátorští muslimští myslitelé, se rozhodl nenechat se spoutat přijímanou tradicí a zůstat otevřený alternativním výkladům Koránu. Spásné překlady, jež tyto osobnosti nabízejí, dokládají, že moderní celosvětové normy jako Všeobecná deklarace lidských práv jsou s islámem nejen slučitelné, ale že jsou v něm hluboce ukotvené. Nový výklad zastaralých pravidel vycházejících z přežitých sociálních struktur – ba ani jejich opuštění – neznamená podvracení slova Božího. Právě naopak, dokazuje skutečnou hloubku svatých textů islámu.

Z angličtiny přeložil David Daduč