17

Mezinárodní neliberalismus

VARŠAVA – V prvních deseti letech sovětské moci podporoval Stalin myšlenku „socialismu v jediné zemi“, což znamenalo, že dokud nedozrají podmínky, je socialismus určený výhradně pro SSSR. Když maďarský premiér Viktor Orbán deklaroval v červenci 2014 záměr vybudovat „neliberální demokracii“, všeobecně se předpokládalo, že i on vytváří „neliberalismus v jediné zemi“. Dnes Orbán s Jarosławem Kaczyńským, lídrem polské strany Právo a spravedlnost (PiS) a loutkářem polské vlády (přestože nezastává žádný úřad), vyhlašují kontrarevoluci, jejímž cílem je proměnit Evropskou unii v neliberální projekt.

Po dni plném úsměvů, plácání se po zádech a vzájemných lichotek na letošní konferenci v Krynici – která se stylizuje jako jakýsi regionální Davos a jejíž organizátoři jmenovali Orbána „mužem roku“ – ohlásili Kaczyński s Orbánem, že se postaví do čela snahy 100 milionů Evropanů přeuspořádat EU podle národnostních a náboženských linií. Lze si docela dobře představit, jak se předchozí nositel zmíněného titulu Václav Havel obrací při tomto prohlášení v hrobě. A jeho další nositelka, někdejší ukrajinská premiérka Julija Tymošenková, musí být doslova zděšená: její zemi právě pustoší Rusko vedené prezidentem Vladimirem Putinem, papežem neliberalismu a vzorem pro Kaczyńského s Orbánem.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Oba muži mají v úmyslu využít příležitosti, která se jim naskytla po britském referendu o brexitu. To jasně ukázalo, že v dnešní EU může způsob debaty upřednostňovaný neliberálními demokraty – totiž lži a očerňování – přinášet politické i profesní ovoce (schválně se zeptejte nového britského ministra zahraničí Borise Johnsona, čelního stoupence brexitu). Kombinace schopností obou mužů by z nich mohla učinit větší hrozbu, než si mnozí Evropané rádi namlouvají.

Co do tohoto partnerství přináší Orbán, je zřejmé: svou stranu Fidesz spojil s Evropskou lidovou stranou, díky čemuž se formálně drží v hranicích politického mainstreamu a jeho spojenkyní je německá kancléřka Angela Merkelová, která mu navzdory jeho neliberálnímu vládnutí poskytuje politické krytí. Naopak Kaczyński se rozhodl spřáhnout PiS s okrajovou Aliancí evropských konzervativců a reformistů a téměř ustavičně vede spory s Německem a s evropskou komisí.

Orbán navíc lépe vychází s lidmi než jeho polský protějšek. Stejně jako Donald Tusk, bývalý polský premiér, jenž dnes předsedá Evropské radě, hraje i Orbán fotbal s jinými politiky. Naproti tomu Kaczyński je spíše poustevník, který žije sám a večery tráví sledováním býčích zápasů v televizi. Zdá se, že žije mimo společnost, avšak jeho stoupenci ho stavějí nad ni – dělají z něj asketického mesiáše nově zrozeného Polska.

A právě toto mystické zanícení vnáší Kaczyński do partnerského svazku s oportunistickým Orbánem. Je to mesiášství vykované z polských dějin – pocit, že tento národ má jakési zvláštní poslání, k němuž si ho vyvolil Bůh, přičemž důkazy lze nalézt v mimořádně tragické historii země. Povstání, války, dělení státu: na tyto věci by měl Polák myslet každý den.

Mesiášská identita upřednostňuje určitý typ lídra – takového, jehož stejně jako Putina zjevně vzrušuje pocit poslání (v Putinově případě je to stejné poslání, k jakému se hlásili carové: pravoslaví, autokracie a národnost). Zatímco je tedy Orbán cynikem, Kaczyński je fanatikem, pro něhož je pragmatismus známkou slabosti. Orbán by nikdy nejednal proti vlastním zájmům; Kaczyński to učinil mnohokrát. V roce 2007 například přišel o moc, když útočil na členy vlastní koaliční vlády; o pouhé dva roky později ji získal zpět. Zdá se, že nemá žádné plány. Místo toho má vize – nikoliv o fiskální reformě nebo o ekonomické restrukturalizaci, nýbrž o novém typu Polska.

Orbán o nic podobného neusiluje. Nechce vytvořit nový model Maďarska; jeho jediným cílem je udržet se podobně jako Putin do konce života u moci. Protože v 90. letech vládl jako liberál (dokonce vydláždil Maďarsku cestu ke vstupu do NATO a EU) a prohrál, pokládá neliberalismus za prostředek, jak vítězit do posledního dechu.

Kaczyńského neliberalismus je neliberalismem duše. Lidi stojící mimo jeho tábor označuje za „nejhorší sortu Poláků“. Homo Kaczyńskius je Polák, jemuž leží na srdci osud své země a jenž cení zuby na kritiky a odpůrce, zejména zahraniční. Gayové a lesby nemohou být pravými Poláky. Všechny nepolské živly uvnitř země jsou pokládány za hrozbu. Vláda PiS neakceptovala jediného uprchlíka z titěrného počtu 7500 osob, na jejichž přijetí se téměř čtyřicetimilionové Polsko dohodlo s EU.

Přestože se Kaczyński a Orbán hlásí k neliberalismu z odlišných důvodů, shodují se na tom, že neliberalismus z praktického hlediska znamená budování nové národní kultury. Státem financovaná média už nejsou veřejná, ale spíše „národní“. Díky eliminaci úřednických zkoušek lze úřady obsazovat oddanými stoupenci a stranickými nádeníky. Vzdělávací systém se mění v nástroj podporující ztotožnění se se slavnou a tragickou minulostí. A na finance z veřejných zdrojů by měly dosáhnout jen takové kulturní podniky, které velebí národ.

Pro Kaczyńského je zahraniční politika funkcí politiky historické. Zde se oba politici rozcházejí: zatímco Orbánovi pragmatismus brání příliš si znepřátelit evropské a americké partnery, Kaczyńského geopolitické kalkulace nezajímají. Mesiáš koneckonců své názory neupravuje ani se nepodbízí; žije proto, aby hlásal pravdu.

Kaczyńského zahraniční politika se tak z velké části mění v tendenční historický seminář. Západ zradil Polsko. Polská síla – dnes a navždy – vyvěrá z hrdosti, důstojnosti, odvahy a absolutní soběstačnosti. Porážky Polska jsou vlastně morálními vítězstvími, které dokazují sílu a odvahu národa a umožňují mu, aby po 123 letech nepřítomnosti na mapě Evropy podobně jako Kristus vstal z mrtvých.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Otázka pro Evropu dnes zní, zda se tento sňatek mesiášského a oportunistického populismu stane hlavním proudem a rozšíří se do celé unie, nebo zda zůstane omezený na střední Evropu. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který pošilhává po návratu k moci v roce 2017, už dnes částečně přebírá rétoriku a postoje osy Kaczyński/Orbán. A také Johnson ukázal, že jsou mu jejich metody blízké. Přidají se další?

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.