ŽENEVA – Po druhé světové válce se mezinárodní společenství spojilo a vybudovalo společnou budoucnost. Dnes to musí udělat znovu. Vinou pomalého a nerovnoměrného zotavení v dekádě po globální finanční krizi se značná část společnosti odcizila a zahořkla, a to nejen vůči politice a politikům, ale i vůči globalizaci a celému ekonomickému systému, který globalizace podepírá. V éře všeobecné nejistoty a frustrace si získává stále větší oblibu populismus coby alternativa ke statusu quo.
Populistická rozprava však opomíjí – a často i stírá – podstatné rozdíly mezi dvěma pojmy: globalizací a globalismem. Globalizace je fenomén tažený technologiemi a volným pohybem myšlenek, lidí a zboží. Globalismus je ideologie, která dává přednost neoliberálnímu globálnímu řádu před národními zájmy. Nikdo nemůže popřít, že žijeme v globalizovaném světě. Zda by však veškerá naše politika měla být „globalistická“, je značně sporné.
Tento okamžik krize koneckonců vyvolal závažné otázky o naší architektuře globálního vládnutí. V situaci, kdy stále více voličů požaduje „opětovné převzetí kontroly“ od „globálních sil“, je hlavním úkolem obnovení suverenity ve světě, jenž vyžaduje spolupráci. Místo abychom uzavírali ekonomiky prostřednictvím protekcionismu a nacionalistické politiky, musíme formulovat novou společenskou smlouvu mezi občany a jejich vedoucími představiteli, aby se každý cítil doma natolik bezpečný, že mimo domov zůstane otevřený světu. Pokud to nedokážeme, pak pokračující rozpad našeho společenského přediva nakonec povede ke kolapsu demokracie.
ŽENEVA – Po druhé světové válce se mezinárodní společenství spojilo a vybudovalo společnou budoucnost. Dnes to musí udělat znovu. Vinou pomalého a nerovnoměrného zotavení v dekádě po globální finanční krizi se značná část společnosti odcizila a zahořkla, a to nejen vůči politice a politikům, ale i vůči globalizaci a celému ekonomickému systému, který globalizace podepírá. V éře všeobecné nejistoty a frustrace si získává stále větší oblibu populismus coby alternativa ke statusu quo.
Populistická rozprava však opomíjí – a často i stírá – podstatné rozdíly mezi dvěma pojmy: globalizací a globalismem. Globalizace je fenomén tažený technologiemi a volným pohybem myšlenek, lidí a zboží. Globalismus je ideologie, která dává přednost neoliberálnímu globálnímu řádu před národními zájmy. Nikdo nemůže popřít, že žijeme v globalizovaném světě. Zda by však veškerá naše politika měla být „globalistická“, je značně sporné.
Tento okamžik krize koneckonců vyvolal závažné otázky o naší architektuře globálního vládnutí. V situaci, kdy stále více voličů požaduje „opětovné převzetí kontroly“ od „globálních sil“, je hlavním úkolem obnovení suverenity ve světě, jenž vyžaduje spolupráci. Místo abychom uzavírali ekonomiky prostřednictvím protekcionismu a nacionalistické politiky, musíme formulovat novou společenskou smlouvu mezi občany a jejich vedoucími představiteli, aby se každý cítil doma natolik bezpečný, že mimo domov zůstane otevřený světu. Pokud to nedokážeme, pak pokračující rozpad našeho společenského přediva nakonec povede ke kolapsu demokracie.