1

Zdravotní důsledky změn životního prostředí

OXFORD – Svět se v posledních letech čím dál intenzivněji zabývá katastrofickým potenciálem globálního oteplování a dalších člověkem vyvolaných změn životního prostředí – a plným právem. Jedno z nejvážnějších rizik se ale téměř ignoruje: ohrožení lidského zdraví.

Jistěže jsou zcela oprávněné obavy z toho, co by nárůst globálních teplot nad preindustriální úrovně znamenal pro planetu. A leckoho pochopitelně vyvádí z klidu, že neúměrně trpí nejchudší lidé světa, zatímco Spojené státy, druhý největší emitent oxidu uhličitého na planetě, se zřejmě vyhýbají své zodpovědnosti.

U člověkem vyvolaných změn životního prostředí se však z velké části přehlížejí dopady na zdraví a kvůli ekonomickému zisku se zaprodává kvalita života budoucích generací. Důsledky jsou nelépe vidět na rozvíjejících se trzích v Africe, Asii, Americe a Evropě.

Rychlý růst a rostoucí příjmy vedou k nebývalým zlepšením ve výživě, vzdělání a sociální mobilitě. Země jako Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Mexiko, Rusko, Jižní Afrika a Turecko během posledních 35 let dosáhly mimořádných pokroků v lidském rozvoji.

Často se však pokroku dosahovalo s malým ohledem na stabilitu přírodních systémů. Znečištění zhruba poloviny světových zásob pitné vody, ústup více než 2,3 milionu čtverečních kilometrů lesů od roku 2000, nevhodné nakládání s tuhými odpady a rozsáhlý úbytek biologických druhů, destrukce biotopů a nadměrný rybolov ničí právě ty zdroje, které potřebujeme k přežití.

Lidé mění přirozené prostředí tak dramaticky a k naší vlastní újmě, že jsou vědci přesvědčeni, že jsme vstoupili do nové geologické epochy nazvané „antropocén,“ která začala kolem roku 1950 a vyznačuje se bezprecedentním znečištěním planety.

Sympozium o rozvíjejících se trzích při Zelené Templetonově koleji Oxfordské univerzity nedávno dospělo k tomu, že tyto změny mají vážné důsledky pro lidské zdraví, zejména v rozvojových ekonomikách. S člověkem způsobenými jevy v životním prostředí souvisí až čtvrtina světového zatížení chorobami, zjistilo sympozium. Onemocněními zapříčiněnými špatnou péčí o životní prostředí jsou nejvíc ohrožené děti ve věku do pěti let.

Je ovšem možné přírodní soustavy Země opravit a obnovit zdraví nejzranitelnějších skupin obyvatel planety. Úspěch ale bude vyžadovat radikální změny v environmentálních, hospodářských a sociálních politikách.

Země, které se rozvíjely brzy, před nástupem moderní vědy o životním prostředí, mohou právem tvrdit, že neznaly lepší cestu. Teprve když vědci poukázali například na karcinogenní vliv azbestu či neurologické účinky rozvádění vody olověným potrubím, byly přijaty zákony a normy k řešení těchto problémů.

Dnes se však země za vědeckou nevědomost schovat nemohou. I rozvojové země musí najít soulad mezi ekonomickými ambicemi a plnou (či alespoň částečnou) znalostí ekologických důsledků růstu. Lídři všude na světě musí být připraveni k obhajobě změn postojů, životních stylů a rozvojových strategií. A musí klást větší důraz na rozvojové cíle ochraňující životní prostředí a veřejné zdraví.

Tyto úpravy bude těžké zvládnout strukturálně a ještě těžší prodat politicky. V některých případech upřednostní blaho planety před národními zájmy. Lídři rozvíjejících se trhů, stejně jako všude jinde, si ale musí uvědomit, že jiná možnost neexistuje. Do současného stavu nás dovedly roky nespoutaného růstu a mylný předpoklad, že přírodní soustavy budou vytrvale poskytovat užitek bez ohledu na to, jak rozsáhle se z nich těží.

Je tu však dobrá zpráva. Přísná péče o životní prostředí je slučitelná s hospodářským růstem, sociálním pokrokem a politickou stabilitou. To platí pro i nejchudší země, které uskutečňují environmentálně rozumné politiky podporující zdravé, nedestruktivní modely rozvoje.

Krátkozraká rozhodnutí, například rozhodnutí Trumpovy administrativy vyvázat USA z pařížské klimatické dohody, mají potenciál posouvat svět opačným směrem. To nesmíme dopustit. Ostatní signatáři dohody musí společně usilovat o řešení ekologických problémů světa a věnovat při tom zvláštní pozornost zdravotním důsledkům nečinnosti. Současné směřování nelze napravit, pokud všechny země nepřijmou to, že hospodářský růst a péče o životní prostředí mohou koexistovat.

Jako klíčoví zprostředkovatelé podpory udržitelného rozvoje mohou posloužit světová fóra jako G20 a OSN. Především je zapotřebí strategie na podporu zdraví a blahobytu lépe integrovat do státní a mezinárodní tvorby politik na ochranu životního prostředí.

Vezměte jed na to, že zapřisáhlí odpůrci budou zpochybňovat vědecké poznatky a kritizovat ty, kdo tvrdí, že lhostejnost k životnímu prostředí ohrožuje lidské zdraví. Takovým kritikům ale kladu otázku: „Jste ochotni riskovat, že se mýlíte?“

Z angličtiny přeložil David Daduč