2

Konec přeshraničního náhradního mateřství?

LONDÝN – Celosvětový obchod s dětmi narozenými z komerčního náhradního mateřství pomalu uvadá. Indie, Nepál, Thajsko a Mexiko zavedly opatření, která omezují či přímo zakazují možnost, aby si cizí státní příslušníci najímali místní ženy jako náhradní matky. Kambodža a Malajsie se pravděpodobně brzy připojí.

V sektoru, kde už dlouho převládá názor, že je nesprávné „jít proti trhu“, jde o překvapivý – a vítaný – vývoj. Nekritičtí stoupenci biotechnologií mají sklon oslavovat skutečnost, že tempo technologického pokroku předběhlo vládní regulace, což podle nich umožňuje nerušený vývoj vědy. Odhodlaní států, které byly v minulosti centry komerčního náhradního mateřství, skoncovat s touto praxí však odhaluje naivnost výše uvedeného postoje.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Není náhoda, že proti přeshraničnímu náhradnímu mateřství brojí právě ty země, v nichž k těmto případům dochází. Argument, že z náhradního mateřství mají prospěch všichni – náhradní matky, děti i rodiče-objednatelé –, při bližším zkoumání neobstojí.

Vezměme si Indii, kde obchod s náhradním mateřstvím dosahuje objemu 400 milionů dolarů ročně: až donedávna působilo v zemi přibližně 3000 klinik umělého oplodnění. Vzhledem k rostoucím obavám, že komerční náhradní mateřství vede k obchodu s lidmi a vykořisťování žen, však indické úřady dospěly k závěru, že etické ohledy mají větší váhu než ekonomický přínos.

Indie zatím legislativu proti náhradnímu mateřství nefinalizovala. Vývoj veřejné debaty od roku 2008, kdy byl předložen první návrh zákona, však ukazuje na rychlé změny ve vnímání této praxe. První návrhy dokonce komerční náhradní mateřství podněcovaly, když stanovovaly, že ženy najaté jako náhradní matky jsou povinny se svých dětí vzdát. Vzhledem k tomu, že podle obecného práva je žena, která donosí dítě, jeho právoplatnou matkou, toto ustanovení výrazně nahrávalo stoupencům náhradního mateřství.

Od té doby se však těžiště veřejné diskuse posunulo, poněvadž vyšly na světlo některé nechutné – a někdy i bizarní – aspekty tohoto fenoménu. Například Německo – kde je náhradní mateřství zakázané – odmítlo v jednom případě přijmout dvojčata narozená německému otci a indické náhradní matce, zatímco Indie dělala otci potíže s výstupním vízem, aby s dětmi nemohl odjet ze země.

Indické ministerstvo zdravotnictví a rodiny v říjnu 2015 na základě tlaku tamního Nejvyššího soudu deklarovalo, že mezinárodní komerční náhradní mateřství je protiústavní. Rada pro lékařský výzkum rozeslala na všechny kliniky vyrozumění, ve kterém je vyzvala, aby „nepřijímaly“ zahraniční páry – včetně indických občanů žijících mimo Indii a osoby indického původu. Hned následující měsíc zakázal Úřad pro zdravotnický výzkum dovoz embryí k implantaci náhradním matkám, čímž se celá procedura stala téměř nerealizovatelnou.

Jistě, Indie není pro přeshraniční náhradní mateřství jediná cílová země. Regulace omezující služby náhradního mateřství na heterosexuální páry, které jsou nejméně dva roky sezdané, vyvolala již dříve částečný přesun tohoto obchodu jinam, zejména do Thajska.

I tam se však postoj mění – zejména poté, co jeden australský pár odmítl přijmout zodpovědnost za dítě s diagnózou Downova syndromu, které se narodilo z náhradního mateřství. Manželé si nicméně vzali chlapcovu sestru-dvojče, čímž dali jasně najevo, že jejich peníze nebyly určené na „službu“ poskytovanou náhradní matkou, nýbrž na děti samotné – lépe řečeno na jedno dítě, které splňovalo jejich nároky. V důsledku toho už se nedá tak snadno popřít, že přeshraniční náhradní mateřství se velmi blíží prodeji dětí.

V srpnu 2015 omezilo Thajsko náhradní mateřství na páry, v nichž má alespoň jeden partner thajské státní občanství. Za porušení dotyčného zákona přitom hrozí až deset let vězení – pro náhradní matku i pro rodiče-zadavatele. Stejně jako v Indii zasáhlo náhradní mateřství také v Thajsku citlivé místo, protože ho někteří lidé chápou jako neokolonialistické vykořisťování, kde děti představují pouhou surovinu vytěžovanou v zájmu lidí ze Západu. „Cílem tohoto zákona je zabránit tomu, aby se lůna thajských žen stala lůnem světa,“ formuloval to poslanec thajského Národního zákonodárného shromáždění Wanlop Tankananurak.

Do listopadu 2015 se více než deset indických a thajských klinik přesunulo do Phnompenhu. Na první pohled by se mohlo zdát, že tento vývoj potvrzuje argument, podle něhož se náhradní mateřství nikdy nepodaří vykořenit – pouze ho přesunout jinam. Počet klinik, které přesunuly činnost do Kambodže, je však zatím nízký. A některé zprávy naznačují, že kambodžský ministr vnitra hodlá pohlížet na komerční náhradní mateřství jako na obchod s lidmi, včetně možných nepodmíněných trestů.

Rovněž Nepál vyhlásil na náhradní mateřství moratorium, když někteří lidé v zemi odsoudili tuto praxi jako vykořisťovatelskou. Když v dubnu 2015 zasáhlo Káthmándú zemětřesení, Izrael z města evakuoval 26 dětí narozených z náhradního mateřství, avšak jejich matky – z nichž většina předtím přišla do Nepálu z Indie – ponechal napospas osudu v zasažené zóně.

Zdá se, že k zákazu této praxe má nakročeno i Malajsie. A Tabasco, což je jediný mexický stát, kde je náhradní mateřství legální, omezilo tuto praxi na sezdané mexické heterosexuální páry, v nichž je manželka neplodná. Poslankyně Verónica Pérezová-Rojasová přitom během legislativní diskuse odsoudila náhradní mateřství jako „novou formu vykořisťování žen a obchodu s lidmi“.

Samozřejmě hrozí, že současné mezinárodní potírání tohoto fenoménu zažene komerční náhradní mateřství do podzemí. Toto riziko však jen zvýrazňuje potřebu jasné a přísné legislativy. I kdyby byli někteří potenciální rodiče ochotni porušit zákon, drtivou většinu jich odradí předepsané tresty a také riziko, že si nebudou moci dítě ponechat nebo že pro ně nezískají výstupní vízum.

Fake news or real views Learn More

Tábor stoupenců náhradního mateřství zdůrazňuje přínosy této praxe, mezi něž patří větší volnost v otázce reprodukce nebo podpora sexuální plurality. Možná jsou to platné a důležité argumenty, avšak nelze jim přikládat větší váhu než potřebě zabránit vykořisťování nejzranitelnějších žen na světě.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.