GURUGRAM – Nedávné odhady naznačují, že rozvojový svět bude potřebovat externí klimatické finance v objemu 1 bilionu dolarů ročně do roku 2025 a 2,4 miliardy dolarů ročně do roku 2030, aby splnil cíle zakotvené v pařížské klimatické dohodě. Tyto cíle však nebudou splněny, pokud mezinárodní finanční instituce a vlády nevytvoří silnější pobídky a nebudou věnovat zvláštní pozornost třem klíčovým oblastem.
Za prvé svět potřebuje robustnější a konzistentnější mezinárodní proces hledání cen u nových nabídek, jako jsou uhlíkové offsety, zelený vodík, přímé zachycování uhlíku nebo bateriová úložiště. Protože se mechanismy hledání cen v současné době stát od státu liší, musí se mezinárodní společenství sejít a vytvořit zastřešující rámec, který by umožnil odběratelské (předkupní) dohody, a tím pomohl výrobcům čisté energie přilákat větší investice a vyhnout se scénáři „slepice, nebo vejce“, v němž se mnozí z nich v současné době nacházejí.
Věrohodná mezinárodní cena uhlíku je klíčová pro nasměrování větších investic do projektů čisté energie a také pro postupné omezování – a konečnou eliminaci – dotací fosilních paliv. Výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová v projevu na Konferenci OSN o změnách klimatu (COP27) loni v listopadu zdůraznila, že cena uhlíku by se měla do roku 2030 zvýšit na 75 dolarů za tunu, aby přiměla spotřebitele a firmy ke změně chování. V roce 2021 však globální průměrná cena uhlíku činila pouze 3 dolary za tunu (ačkoliv některé regiony tuto hodnotu dalece překonávaly). Chtějí-li se politici dostat na 75 dolarů, budou muset úzce spolupracovat na globální úrovni a nacházet nové způsoby, jak do systému zapojit i odpůrce.
Druhým důležitým tématem je zavedení multisuverénních úvěrových garancí, které jsou zapotřebí k posílení úvěrové bonity projektů čisté energie a k přilákání většího objemu soukromého kapitálu do rozvojových zemí. Využití plného potenciálu tohoto mechanismu bude vyžadovat jasnější hodnotící standardy. Zvýšení objemu klimatických financí zase vyžaduje výhodnější snížené sazby pro firmy a organizace zapojené do přechodu na čistou energii. Významnou roli zde hrají MMF a multilaterální rozvojové banky (MDB), stejně jako národní banky na místní úrovni.
Multisuverénní garance a další iniciativy klimatických financí by se měly aplikovat napříč regiony a šířit se po celém hodnotovém řetězci, tedy od těžby nerostů a výroby vybavení až po výrobu a dopravu čisté energie. Dosažení správného měřítka bude na straně multilaterálních věřitelů vyžadovat reformy poměrů podílnictví a standardů tolerance vůči riziku, ale i rychlejší vyplácení a větší průhlednost týkající se investičních dat.
A konečně je zapotřebí, aby mezinárodní společenství dospělo ke konsensu v otázce standardů zelených investic. Návrh „standardu zeleného vodíku“ z května 2022 byl krokem správným směrem, ale teprve uvidíme, jestli ho schválí a zavedou všichni. A co je ještě důležitější, svět se stále potřebuje dohodnout na standardech zmírňování emisí v oblastech, jako jsou zachycování uhlíku a „offsety“ – je to naléhavá priorita, které by se vlády měly věnovat na jednáních skupiny G20 nebo na konferenci COP28 koncem letošního roku.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Moje rodná Indie učinila v posledních letech v oblasti obnovitelné energie obrovské kroky vpřed a stala se třetím největším trhem obnovitelných zdrojů na světě. Vláda vytyčila cíl čistých nulových emisí do roku 2070 a události nabraly rychlý vývoj. Po konferenci COP26 v listopadu 2021 představila Indie národní vodíkový plán a zavedla nové pobídky pro výrobce elektromobilů a baterií.
Moje firma ReNew Power dokázala navýšit své portfolio aktiv v oblasti čisté energie na 13 gigawattů a také posunout svůj cíl uhlíkové neutrality o deset let dopředu (do roku 2040). Přesto je dnes Indie stále třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě a velká část jejích investic do čisté energie přišla z domácích zdrojů. Jakkoliv silné jsou naše klimatické závazky, rozvojové země typu Indie budou stále potřebovat podporu zvenčí, aby se mohly odpoutat od tradičních energetických zdrojů, jako je uhlí.
Konference COP27 přinesla významný pokrok v podobě dohody o fondu „ztrát a škod“, která byla dosažena na poslední chvíli a pomůže rozvojovým zemím nejhůře zasaženým klimatickými katastrofami. Multilaterální rozvojové banky a vlády však mohou a měly by dělat více pro podporu klimatických investic v rozvojových zemích. MDB také musí více využívat zvýhodněných financí včetně grantů, aby mobilizovaly investice tam, kde má z přínosů prospěch celý svět. Pomoc středněpříjmovým zemím při odklonu od uhlí by měla být hlavní prioritou spolu s nabídkou lepších podmínek úvěrů a snížení rizikovosti investic do čisté energie v celém rozvojovém světě.
Bez většího podnětu ze strany vlád a globálních finančních institucí hrozí riziko, že než se globální ekonomické podmínky zlepší, příležitost k dosažení čisté nuly do poloviny století se uzavře. Něco takového nesmíme dopustit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Given the many loopholes and opportunities for tax arbitrage in today's global economy, much closer international cooperation will be needed to ensure that multinational corporations and the world's wealthiest people pay their fair share. Negotiations for this purpose are now underway, but developed countries must get on board.
offers a blueprint for ongoing negotiations toward a new convention to tax multinationals and the wealthy.
Former US President Donald Trump's claim of absolute immunity from prosecution for "official acts" while he was in the White House is breathtaking in scope, as it could include ordering assassinations and coups. While the Supreme Court may not uphold Trump's expansive claim, its ruling will almost certainly give Trump what he wants.
thinks the majority's support for broad immunity for former presidents rests on a dangerous premise.
GURUGRAM – Nedávné odhady naznačují, že rozvojový svět bude potřebovat externí klimatické finance v objemu 1 bilionu dolarů ročně do roku 2025 a 2,4 miliardy dolarů ročně do roku 2030, aby splnil cíle zakotvené v pařížské klimatické dohodě. Tyto cíle však nebudou splněny, pokud mezinárodní finanční instituce a vlády nevytvoří silnější pobídky a nebudou věnovat zvláštní pozornost třem klíčovým oblastem.
Za prvé svět potřebuje robustnější a konzistentnější mezinárodní proces hledání cen u nových nabídek, jako jsou uhlíkové offsety, zelený vodík, přímé zachycování uhlíku nebo bateriová úložiště. Protože se mechanismy hledání cen v současné době stát od státu liší, musí se mezinárodní společenství sejít a vytvořit zastřešující rámec, který by umožnil odběratelské (předkupní) dohody, a tím pomohl výrobcům čisté energie přilákat větší investice a vyhnout se scénáři „slepice, nebo vejce“, v němž se mnozí z nich v současné době nacházejí.
Věrohodná mezinárodní cena uhlíku je klíčová pro nasměrování větších investic do projektů čisté energie a také pro postupné omezování – a konečnou eliminaci – dotací fosilních paliv. Výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová v projevu na Konferenci OSN o změnách klimatu (COP27) loni v listopadu zdůraznila, že cena uhlíku by se měla do roku 2030 zvýšit na 75 dolarů za tunu, aby přiměla spotřebitele a firmy ke změně chování. V roce 2021 však globální průměrná cena uhlíku činila pouze 3 dolary za tunu (ačkoliv některé regiony tuto hodnotu dalece překonávaly). Chtějí-li se politici dostat na 75 dolarů, budou muset úzce spolupracovat na globální úrovni a nacházet nové způsoby, jak do systému zapojit i odpůrce.
Druhým důležitým tématem je zavedení multisuverénních úvěrových garancí, které jsou zapotřebí k posílení úvěrové bonity projektů čisté energie a k přilákání většího objemu soukromého kapitálu do rozvojových zemí. Využití plného potenciálu tohoto mechanismu bude vyžadovat jasnější hodnotící standardy. Zvýšení objemu klimatických financí zase vyžaduje výhodnější snížené sazby pro firmy a organizace zapojené do přechodu na čistou energii. Významnou roli zde hrají MMF a multilaterální rozvojové banky (MDB), stejně jako národní banky na místní úrovni.
Multisuverénní garance a další iniciativy klimatických financí by se měly aplikovat napříč regiony a šířit se po celém hodnotovém řetězci, tedy od těžby nerostů a výroby vybavení až po výrobu a dopravu čisté energie. Dosažení správného měřítka bude na straně multilaterálních věřitelů vyžadovat reformy poměrů podílnictví a standardů tolerance vůči riziku, ale i rychlejší vyplácení a větší průhlednost týkající se investičních dat.
A konečně je zapotřebí, aby mezinárodní společenství dospělo ke konsensu v otázce standardů zelených investic. Návrh „standardu zeleného vodíku“ z května 2022 byl krokem správným směrem, ale teprve uvidíme, jestli ho schválí a zavedou všichni. A co je ještě důležitější, svět se stále potřebuje dohodnout na standardech zmírňování emisí v oblastech, jako jsou zachycování uhlíku a „offsety“ – je to naléhavá priorita, které by se vlády měly věnovat na jednáních skupiny G20 nebo na konferenci COP28 koncem letošního roku.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Moje rodná Indie učinila v posledních letech v oblasti obnovitelné energie obrovské kroky vpřed a stala se třetím největším trhem obnovitelných zdrojů na světě. Vláda vytyčila cíl čistých nulových emisí do roku 2070 a události nabraly rychlý vývoj. Po konferenci COP26 v listopadu 2021 představila Indie národní vodíkový plán a zavedla nové pobídky pro výrobce elektromobilů a baterií.
Moje firma ReNew Power dokázala navýšit své portfolio aktiv v oblasti čisté energie na 13 gigawattů a také posunout svůj cíl uhlíkové neutrality o deset let dopředu (do roku 2040). Přesto je dnes Indie stále třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě a velká část jejích investic do čisté energie přišla z domácích zdrojů. Jakkoliv silné jsou naše klimatické závazky, rozvojové země typu Indie budou stále potřebovat podporu zvenčí, aby se mohly odpoutat od tradičních energetických zdrojů, jako je uhlí.
Konference COP27 přinesla významný pokrok v podobě dohody o fondu „ztrát a škod“, která byla dosažena na poslední chvíli a pomůže rozvojovým zemím nejhůře zasaženým klimatickými katastrofami. Multilaterální rozvojové banky a vlády však mohou a měly by dělat více pro podporu klimatických investic v rozvojových zemích. MDB také musí více využívat zvýhodněných financí včetně grantů, aby mobilizovaly investice tam, kde má z přínosů prospěch celý svět. Pomoc středněpříjmovým zemím při odklonu od uhlí by měla být hlavní prioritou spolu s nabídkou lepších podmínek úvěrů a snížení rizikovosti investic do čisté energie v celém rozvojovém světě.
Bez většího podnětu ze strany vlád a globálních finančních institucí hrozí riziko, že než se globální ekonomické podmínky zlepší, příležitost k dosažení čisté nuly do poloviny století se uzavře. Něco takového nesmíme dopustit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka