1

Antibiotika, která fungují

MEXICO CITY – Od objevu penicilinu v roce 1928 až po zavedení poslední z hlavních skupin antibiotik v 60. letech je schopnost lidstva bojovat s patogenními bakteriemi doslova převratná. Postupem času se však počet antibiotik, vůči nimž jsou bakterie citlivé, snižuje a některé patogeny se stávají rezistentními na většinu existujících léků nebo i na všechny. V důsledku toho začínají být kdysi léčitelné infekce opět smrtelné.

Rezistence na antibiotika způsobuje už dnes odhadem 700 000 úmrtí ročně, přičemž finanční náklady dosahují desítek miliard dolarů. A protože antibiotická rezistence dál podkopává naši schopnost léčit různé druhy rakoviny, transplantovat orgány a implantovat protetické pomůcky, budou se tato čísla pouze zhoršovat.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

K sílící antibiotické rezistenci přispívá řada faktorů. Bakterie se dokážou rychle reprodukovat a mutovat a mohou vytvářet něco jako „genetický internet“, který umožňuje určitým patogenním bakteriím „stahovat“ rezistentní geny. Většina antibiotik je navíc přírodními produkty půdních bakterií, u nichž může antibiotická rezistence nastávat přirozeně. Jakmile se v rozsáhlém měřítku zavedou člověkem vyrobená antibiotika, rezistentní bakterie se stávají nejpočetnějšími.

Dnes lidé dávají do oběhu přibližně 100 000 tun antibiotik ročně. Kdyby se tato antibiotika správně užívala a zachraňovala životy, dala by se možná provést i rozumná analýza nákladů a přínosů. Přibližně 70% antibiotik se však používá k tomu, aby zemědělská zvířata rostla o trochu rychleji. Zbylých 30% sice slouží k léčbě lidí, avšak lékaři je často předepisují nesprávně či zbytečně. A protože značné procento použitých léčiv se vypouští do životního prostředí v podobě odpadní vody a hnoje, jsou jimi zasaženy i bakterie v půdách, vodních zdrojích a divoké přírodě.

Pokud toto zneužívání antibiotik neskončí, brzy se ocitneme bez léků schopných účinně léčit bakteriální infekce. Některé kroky se sice podnikají – ze zářijového setkání na vysoké úrovni v Organizaci spojených národů vzešly návrhy na n��která mezinárodní opatření –, avšak ty zdaleka nejsou dostatečné.

Ve skutečnosti je naléhavě zapotřebí okamžitý celosvětový zákaz zemědělského využívání antibiotik. Kromě toho se musí přehodnotit a striktně vymáhat zásady klinického využívání antibiotik, jimiž se dnes lékařská komunita řídí zhruba stejně závazně jako návodem na uvazování kravaty. Tato dvě opatření – přičemž obě by mohly uzákonit vládní regulační agentury – by sama o sobě snížila využívání antibiotik téměř o 80%, což by podstatně zpomalilo zvyšování antibiotické rezistence.

Přimět vlády k tomu, aby tato opatření zavedla, samozřejmě nebude snadné, protože jdou proti silným ekonomickým zájmům. Nejvýznamnějším z nich je očividně farmaceutický průmysl, který každý rok prodá antibiotika v hodnotě 40 miliard dolarů. Velké farmaceutické firmy mají značný zájem na pokračujícím zneužívání antibiotik, ale o to méně je zajímá vývoj nových antibiotik, která by působila proti rezistentním bakteriím. Léky na chronická onemocnění a rakovinu jsou pro ně výhodnější.

Velké farmaceutické firmy proto vyžadují „pobídky“ k tomu, aby prováděly výzkum a vývoj nových antibiotik – například patenty nebo daňové úlevy; druhou možností by bylo nasadit na nové léky astronomické ceny. Přínos takových pobídek pro farmaceutické firmy by však dalece přesahoval náklady na skutečný výzkum a vývoj: šlo by o pouhé nástroje k přesměrovávání veřejných prostředků do soukromých rukou – navíc právě do těch rukou, které celý problém způsobily.

Kromě tohoto cukru by tedy společnost měla zvážit, zda nepoužije také bič. Navrhuji iniciativu, jež bude farmaceutické firmy hodnotit podle jejich příspěvku k vyřešení problému antibiotické rezistence. Firmy, které nepřiloží ruku k dílu, by měly být potrestány snížením počtu zakázek. Tomuto systému říkám NANBU („No Antibiotics, No Business“).

NANBU by přiděloval body firmám s rozsáhlými výzkumnými programy nebo s novými antibiotiky ve stadiu vývoje. Určité body by získaly i firmy, které nevyrábějí ani neprodávají antibiotika pro zemědělské účely nebo odmítají podporovat nasazování antibiotik k léčbě nemocí, jež takovou medikaci nevyžadují. Ti, kdo se chovají opačně – prodávají antibiotika jako „propagátoři růstu dobytka“ nebo aktivně podněcují lékaře k předepisování těchto léčiv –, by naopak body tratili.

Zpočátku by prakticky všechny farmaceutické společnosti měly záporné skóre. Postupem času by se však hodnocení mohlo měnit, vždy v souladu s vědecky podloženými radami nezávislé skupiny expertů. A podle tohoto ratingu by se pak mohlo rozhodovat o velkých zakázkách na nákup léčiv.

U mnoha typů důležitých léčiv totiž existuje několik variant – mají srovnatelnou účinnost a bezpečnost, ale vyrábějí je různé firmy. Lékaři by tedy mohli předepisovat většinu léků od firem s vysokým ratingem a vyhýbat se produktům špatně hodnocených farmaceutických společností. Pacienti by mohli takto založené rozhodování podněcovat a při nákupu léků v pultovém prodeji se těmito zásadami sami řídit. Postupem času by se tak antibiotika mohla stát opět ziskovými, neboť angažované firmy budou prodávat větší objem jiných svých léčiv, a tím se sníží potřeba nákladných pobídek.

Klíčem k úspěchu NANBU bude zasadit se o to, aby všichni chápali, jakou hrozbu antibiotická rezistence představuje a co je zapotřebí k jejímu překonání. Pacienti i lékaři by pak získali impulz k tomu, aby zohledňovali rating NANBU při výběru léčiv a tlačili vlády k ještě razantnější akci. Využití veřejné osvětové kampaně k zesílení tlaku na vlády, aby přijaly nezbytná, ale složitá opatření, už v minulosti slavilo úspěch – například při prosazování trvalé udržitelnosti lesů a stavů ryb.

Veřejné povědomí figurovalo mezi prioritami také na jednání OSN. Abychom však toto globální úsilí mohli realizovat, potřebujeme novou globální instituci, která je skutečně schopna tento úkol zvládnout. NANBU jakožto mezinárodní nevládní organizace by se dokázala s mezinárodním tlakem většiny farmaceutických společností vyrovnat, přičemž by byla chráněna před lobbováním či politickým nátlakem na národní úrovni.

Fake news or real views Learn More

Rezistentní bakterie představují globální hrozbu, a proto nelze tento problém řešit pouze opatřeními na úrovni států. Svět musí přemýšlet a jednat společně, aby nepromrhal obrovskou přínosnost antibiotik pro lidské zdraví a blahobyt.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.