14

OPEC pro migrující pracovní síly?

DUBAJ – V září roku 1960 se v Bagdádu sešli delegáti Íránu, Iráku, Kuvajtu, Saúdské Arábie a Venezuely, aby založili Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC). Jak se zvyšovala závislost světa na ropě, rostla i moc OPEC. Jelikož dnes mnohé rozvojové země, včetně většiny zemí na Blízkém východě, patří k hlavním světovým vývozcům pracovních sil, nazrál snad čas na úvahy o vytvoření kartelu, který by po vzoru OPEC řídil migraci pracujících?

OPEC se podařilo ochránit společné zájmy svých členů, jež by si jednotlivě neuhlídali. Když je trh strukturálně pokřivený, politické nástroje a společný postup, jaký ztělesňuje OPEC, dokážou být účinnější než veřejná politika.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Země vyvážející dnes pracovní síly se od zakládajících členů OPEC v roce 1960 až tolik neliší. I ony jsou zranitelné na trhu, kde mají navrch jejich zákazníci. Bohaté země, jež pracovní síly dovážejí, a chudé země, které je vyvážejí, jsou ve vzájemně závislém vztahu; dovozci pracovních sil ale mohou jednostranně zpřísnit či uvolnit podmínky přistěhovalectví nebo regulaci na trhu práce, takže vývozci jsou v neustálé nejistotě.

Vývozce pracovních sil může tato nerovnováha vycházet draho. Remitence čili převody peněz od krajanů vydělávajících v cizině jsou pro mnohé rozvojové země životně důležité – víc než kterékoli jiné přílivy financí, včetně přímých zahraničních investic a pomoci – a často přispívají k vyrovnání účtů země. Ostatně podle Světové banky v roce 2013 remitence tvořily 20-24 % HDP na Filipínách a v Indonésii, 42 % v Tádžikistánu, 32 % v Kyrgyzstánu, 17 % v Libanonu, 10,8 % v Jordánsku, 9,9 % v Jemenu a 6,6% v Egyptě a Maroku.

Pro řadu rozvojových zemí jsou pracovní síly strategickým výrobním faktorem, tak jako komodity v ekonomikách bohatých na přírodní zdroje. Když uvažujeme o práci migrantů, myslíme na nekvalifikovanou práci v zemědělství, stavebnictví, službách a domácnostech. Země jako Jordánsko a Libanon (mimo jiné) dnes ale své pracující vzdělávají tak, aby konkurovali jako exulanti s vysokou kvalifikací.

Vývozci pracovních sil teď musí ochránit své investice do lidského kapitálu a politické uskupení podobné kartelu je nejúčinnějším způsobem jak to udělat. Kdyby se výše jmenované země spojily s Čínou, Mexikem, Indií a dalšími významnými vývozci pracovních sil, při sjednoceném vyjednávání o mzdách, vízových a dalších podmínkách by v rukou držely většinu pák – což by zčásti prospělo i nečlenům, neboť by se změnily globální normy. Dovozci pracovních sil by museli soupeřit o přístup na sjednocený trh, namísto jednotlivých národních trhů, a země, které by přístup získaly, by měly významnou komparativní výhodu oproti ostatním.

Kartel by předešel tomu, aby země vyvážející pracovní síly plenily své vlastní zájmy, jak se v současnosti v bilaterálních dohodách děje. Pokud by například měly uzavřít samostatné dohody se zeměmi Rady pro spolupráci v Perském zálivu, jednotlivé země z jihovýchodní Asie by se navzájem podrážely nižšími nabídkami a ve výsledku by mohly dospět k horším dohodám.

Při existenci kartelu by vlády místo toho stanovily výše minimální mzdy pro různé profese a odvětví, jakož i pro různé úrovně kvalifikace. Jak by vývozci školili své migrující pracovní síly, poptávka po nich by rostla a vyvolala soupeření mezi příjemci namísto poskytovatelů, čímž by vznikl pozitivní koloběh vyšších mezd a dalšího zvyšování kvalifikace. K tomu všemu by došlo na globálních trzích, a tak by se ceny určitých dovedností transparentně zpřehlednily pro vzdělávací instituce, studenty, zaměstnance i zaměstnavatele.

V tomto novém systému by dovozní země vybíraly daně – na základě nově stanovené minimální mzdy – a remitence by zůstaly nezdaněné. V tomto smyslu by kartel suploval mezinárodní odborové svazy a dodal by vyjednávací sílu zaměstnancům v zemích, kde jsou odbory slabé nebo nejsou vůbec povolené.

Kartel vývozců pracovních sil by měl na současný systém dalekosáhlé účinky. Členové kartelu by získali sílu odměňovat a sankcionovat třetí strany jednající ve zlé víře. Co je však vůbec nejdůležitější, samotní pracující by získali schopnost vydobýt si zpět důstojnost v systému, který jim ji už dlouho upírá. Nadto bychom mohli očekávat celosvětový úbytek xenofobie, neboť přístup k pracujícím ze zahraničí by začal být spíš výsadou.

Kartel by v mnoha zemích, včetně Spojených států, Japonska a států Perského zálivu, mohl pohnout záležitostí komplexní reformy přístupu k přistěhovalectví a pracovním silám ze zahraničí. V rámci nově dojednaného uspořádání by země vyvážející pracovní síly byly nejspíš motivovány potlačovat černé pasažéry a nezákonnou emigraci, zatímco země dovážející pracovní síly by zřejmě měly motivaci legalizovat a regulovat postavení nelegálních přistěhovalců, kteří už jsou na jejich území.

Proti tomuto návrhu pravděpodobně zazní námitka, že zdraží nekvalifikovaná práce, což urychlí automatizaci. Pracovní místa, která by padla za oběť automatizaci ve výrobním sektoru, by se však jednoduše přesunula do volnočasového sektoru, protože by vzrostla poptávka po pomocnících v domácnosti, číšnících, zahradnících a podobně. Vlivem kartelu by tyto tržní změny byly zřetelnější, a tak by vývozci pracovních sil mohli reagovat a odpovídajícím způsobem korigovat své soustavy vzdělávání pracujících, aby dovozci mohli snáze uskutečnit nábor pracujících z ciziny, kteří budou lépe vybaveni na volná místa.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Celkově by kartel vývozců pracovních sil vnesl řád do odvětví, které se už dlouho brodí kontroverzemi, poškozujícími dobré jméno nejedné země dovážející pracovní síly. V oblasti pracovních sil by změnil dynamiku nabídky a poptávky ve prospěch pracujících, kteří by získali novou ochranu, i dovozních zemí, které by měly k dispozici kvalifikované pracovní síly, aby dokázaly reagovat na překotné změny v ekonomických podmínkách, často vyvolaných technologiemi.

Z angličtiny přeložil David Daduč