0

Ženy a rozvoj

KODAŇ – Holčička narozená v jižní Asii nebo subsaharské Africe se musí potýkat s krutým dvojím břemenem. Za prvé bude vyrůstat v regionu stiženém chudobou, nemocemi, válkou či hladomorem. A za druhé se s těmito problémy bude potýkat v nevýhodném postavení ženy.

Ačkoliv se genderovým otázkám věnuje větší pozornost, nerovnosti přetrvávají ve všech kulturách, státech a kontinentech. Nová studie vypracovaná pro Kodaňský konsensus ukazuje, že eliminace tohoto nepoměru je investicí s vysokou návratností.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Navzdory celosvětovému zájmu o vzdělání pro všechny je mnoha dívkám v chudých zemích nadále upíráno základní vzdělání, takže jsou již od počátku znevýhodněny. Tři z pěti negramotných dětí na světě jsou dívky. Zejména v jižní Asii a subsaharské Africe neposílají rodiče kvůli kulturním normám nebo hospodářským těžkostem své dcery do škol, případně je nenechávají ve škole stejně dlouho jako syny. Tato investiční nerovnost není ani spravedlivá, ani efektivní.

Evidentním řešením je stavět více škol v místech, kde se musí dívky a chlapci vzdělávat odděleně. V chudých muslimských zemích, jako jsou Pákistán, Jemen a Maroko, je oddělené vzdělávání chlapců a dívek normou, avšak řada venkovských oblastí si může dovolit pouze jednu veřejnou školu, která je obvykle vyhrazena chlapcům. Teoreticky by se vzdělanostní mezera v těchto oblastech dala přibližně z poloviny překlenout vybudováním dívčích škol.

Jinde nejsou omezení na nabídkové straně problémem. Politici tam spíše musí nacházet způsoby, jak rodiče více stimulovat k posílání svých dcer do škol. V zemích, kde jsou rodinné výdaje na školní docházku dívek sníženy prostřednictvím nulového školného nebo dívčích stipendií, se procento dívek zapsaných ve školách zvyšuje.

Zkušenosti z těchto několika málo zemí nás vedou k návrhu systému, v jehož rámci pobírají matky sociální dávky, pokud jejich dcery ve školním věku pravidelně docházejí do školy od 3. do 9. třídy. Tento systém by zvýšil podíl zapsaných dívek a zároveň dal ženám do rukou peníze – to je důležité, poněvadž studie ukazují, že u dávek vyplácených ženám existuje vyšší pravděpodobnost pozitivních nutričních a zdravotních dopadů na děti než u peněz vyplácených mužům. Zároveň tím ženy získávají lepší vyjednávací pozici uvnitř vlastní domácnosti.

Náklady na žáka by činily 32 dolarů ročně. Zajištění docházky všech dívek ve školním věku v subsaharské Africe a jižní Asii by tak ročně přišlo na 6 miliard dolarů. Přínos v podobě vyšších budoucích mezd a nižšího využívání zdravotní péče by byl třikrát až šestadvacetkrát vyšší.

Těhotenství je pro chudé ženy jedním z nejzranitelnějších období; 99% z 529 000 žen, které ročně zemřou na komplikace spojené s těhotenstvím, žije v rozvojových zemích. Těžká podvýživa a absence prenatální péče během těhotenství vystavují matku i dítě značnému riziku. Vynaložením 3,9 miliard dolarů na plánování rodičovství a iniciativy mateřského zdraví, jako je zajištění nouzové antikoncepce v subsaharské Africe a jižní Asii, by se dalo zabránit úmrtím 1,4 milionu kojenců a 142 000 těhotných žen.

Také zpřístupnění reproduktivních služeb ženám, které si nemohou dovolit je platit, může pomoci těmto úmrtím předejít. Tyto služby se však nesmí vyhýbat prosazování a zajišťování moderních antikoncepčních metod ve snaze zabránit nechtěným těhotenstvím. Téměř 20% žen v rozvojových zemích uvádí, že by raději neměly další děti, ale nepoužívají žádnou formu antikoncepce nebo plánování rodičovství – dost možná proto, že jim nejsou k dispozici reproduktivní služby.

U dospívajících dívek brzký sňatek nebo nechtěné těhotenství obvykle omezí školní docházku. Oddálení manželství a rodičovství by jim umožnilo získat širší vzdělání a případně i lepší příležitosti k výdělku, přičemž jejich budoucí děti se budou těšit lepšímu zdraví, vzdělání a úspěšnosti na trhu práce – přínos je desetkrát vyšší než náklady na zajištění reproduktivních služeb.

Nejen školství, ale i jiné nástroje mohou ženám pomáhat zlepšit schopnost dosahovat příjmu. Mikrofinanční instituce, jako je bangladéšská banka Gramín, hrají stěžejní roli v tom, že umožňují samostatně výdělečně činným ženám zakládat ziskové firmy. Malé půjčky dávají ženám moc, neboť jim zajišťují větší kontrolu nad aktivy a prostředky domácnosti, větší samostatnost a rozhodovací pravomoci, jakož i lepší přístup k participaci na veřejném životě. U žen existuje vyšší pravděpodobnost než u mužů, že budou půjčky pravidelně splácet a investovat výdělek do zdraví a vzdělání dětí.

Politici by měli i nadále zprostředkovávat zavádění mikrofinančních programů. Studie ukazují, že každý dolar zapůjčený mikrofinanční institucí zvyšuje výdaje domácnosti v prvním roce téměř o 10% a že výhody přetrvávají ještě dalších 30 let. Odhaduje se, že přínos bude nakonec přibližně šestkrát vyšší než náklady.

Fake news or real views Learn More

Ačkoliv mají ženy téměř ve všech zemích volební právo, nerovnost v politickém zastoupení je i nadále značná. Na úrovni místní politiky by měly vlády zvážit zavedení genderových kvót. Vyšší zastoupení žen nemusí vést nutně k většímu důrazu na „ženské“ politické priority, avšak v Indii znamenají vesnická zastupitelstva s genderovými kvótami na vedoucí místa vyšší dostupnost bezpečné pitné vody, vyšší procento imunizace, lepší silnice a menší úplatky. Volba žen sice může být spojena s určitými ztrátami, protože ženy mívají menší politické zkušenosti než muži, avšak indická bilance naznačuje, že i kdyby v jiných zemích trvalo 20 let, než by zastoupení žen v místních funkcích vzrostlo na 30%, přínos by byl i tak nejméně dvakrát vyšší než náklady na dosažení tohoto stavu.

Být ženou nemusí a nemělo by patřit k největším životním problémům.