0

Šaráda jménem Palinová

NEW YORK – Zvolení Sarah Palinové viceprezidentskou kandidátkou Johna McCaina zasáhlo Spojené státy jako elektrická bouře. Pro legie jejích zapálených příznivců na pravici je Palinová pragmatickou a bohabojnou „obětavou mámou“, jejíž vyjížďky na lov losů, evangelická víra, ba dokonce i chaotický rodinný život slouží jako důkazy, že je to ryzí, typická Američanka.

Pro její neméně zběsilé pomlouvače na levici – a ve stále větší míře i ve středu – je to děsivá zvěstovatelka teokratické Ameriky, vykonavatelka státní moci v mafiánském stylu, která lže o spojitosti mezi teroristickými útoky z 11. září 2001 a Irákem, vysmívá se Baracku Obamovi za jeho nesouhlas s mučením zajatců a nerespektuje soudní obsílky. Chápou ji jako George W. Bushe II., ovšem ve značkových lodičkách.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Obě skupiny reagují na skutečně existující důkazy. Její stoupence oslovuje působivá řada symbolů, zatímco její odpůrce ještě působivější řada faktů.

Symbolickou přitažlivost Palinové pro jistou skupinu voliček je důležité pochopit a současně musíme respektovat vášeň i vyhladovělost, které tato přitažlivost odráží. Jejím podtextem je společenská vrstva.

Již od počátku fungování státu je talent bílých příslušnic americké dělnické vrstvy využíván a nedoceňován. Zatímco zámožným běloškám, případně ženám z jakýchkoliv vrstev, které dokázaly získat vysoce kvalitní vzdělání – všem těm Hillary Clintonovým, Madeline Albrightovým a Condoleezzám Riceovým – se podařilo prorazit skleněný strop, a dokonce přiměly ženské hnutí, aby je zahrnulo obdivem, bělošky z dělnické vrstvy sledovaly jejich vzestup s pochopitelnou rozmrzelostí.

Ženy, jako jsou ony, se nechávají najímat zámožnějšími kolegyněmi na špinavou práci, případně se musí potýkat se stagnujícími minimálními mzdami v ghettu „růžových límečků“ neboli sektoru služeb na americkém trhu práce. Jejich strop není skleněný, nýbrž betonový a nachází se podstatně níže, než by odpovídalo jejich schopnostem a mobilitě. A především jsou tyto ženy prakticky i symbolicky vyřazeny z politické rozpravy země a politici se k nim zpravidla chovají povýšeně.

Svou roli hraje i rasa. Na povrch se sice vynořují zprávy, podle nichž Palinová sdělila skupině Afroameričanů, že ona černochy najímat nemusí, avšak i bělošky z dělnických vrstev často chápou své špatné zkušenosti jako projev rasové nevraživosti. Vnímají, že nejnižší vrstvy pobírají dávky, které jsou jim upřeny, a že prosperující ekonomika v rozvojovém světě odčerpává dobře placená dělnická pracovní místa.

Když je tedy Sarah Palinová eskortována na mediální výsluní, stává se pro řadu těchto umlčovaných a vyčerpaných továrních dělnic a sekretářek ideálem ztělesňujícím symbolickou pomstu. Pohled na to, jak je běloška z dělnické vrstvy vyvolena k tomu, aby sloužila pouhý krůček od amerického prezidenta, u nich nachází silnou odezvu. Vzpomeňme na přitažlivost filmů typu Thelma a Louisa nebo Podnikavá dívka, v nichž hlavní postavu představuje kurážná a vykořisťovaná sekretářka, která nakonec získá vysněnou práci, vysněného muže a rohovou kancelář, přestože se po ní vozí namyšlená šéfová s diplomem z prestižní univerzity.

Prakticky každá žena, která se nenarodila jako příslušnice privilegované vrstvy, má doma malé děti a není kanibalka nebo satanistka, by se zpočátku setkala s halasnými ovacemi ze strany žen obecně a obzvláště pak žen, které byly tak dlouho umlčovány a shazovány. Když celou věčnost vaříte kávu, je příjemné si představovat, jak stojíte v čele svobodného světa.

Klesající popularita Palinové nicméně ukazuje, že pracující ženy jsou sice z tohoto symbolického zadostiučinění nadšené, ale zároveň nejsou hloupé. Začaly si všímat, že je Palinová vystavována jako nový model v autosalonu, který je představován hlavám států, jako by to byli místní prodejci aut, a že zástupci sdělovacích prostředků ji smějí fotit, ale nikoliv klást otázky („To jsem já s Henry Kissingerem!“). Stejně tak si všímají, že se ekonomika hroutí a situace v Iráku se uklidňuje pouze proto, že USA vyplácejí vzbouřencům a sympatizantům al-Káidy ekvivalent měsíční splátky za auto na osobu, aby nezabíjeli jejich vojáky.

Politická osobnost Palinové, která se postupně začíná rýsovat, navíc vyvolává stále větší znepokojení. Problémem není jen fakt, že ji McCainův volební tým obklopil veterány z Bushovy a Cheneyho kabaly (její projevy píšou a každý její krok dnes řídí poskoci a operativci Karla Rovea). Jde také o její přesvědčení, že její legislativní agendu na Aljašce stanovuje Bůh, jakož i o skutečnost, že její cesty do zahraničí v podstatě končí sledováním kanálu Discovery Channel.

Přitom se příliš nemluví o další věci: dermatologové potvrzují, že u formy rakoviny, na kterou se léčil a léčí McCain, činí průměrná doba přežití u osob jeho věku dva až čtyři roky. A tváří v tvář znepokojivé vyhlídce dlouhého působení Palinové v prezidentské funkci už tato žena nepřipadá běloškám z dělnických vrstev tak skvělá.

Jaké ponaučení bychom si tedy měli z této krátké „palinovské“ bubliny odnést?

Fake news or real views Learn More

Tím, že se stala ikonou pokračování Bushovy administrativy v jiném hávu, dává Palinová najevo, že má mnoho společného s elegantními falešnými populistkami typu Evy Perónové nebo čelní dánské bojovnice proti přistěhovalectví Pii Kjærsgaardové. Pro příště a pro každou další příležitost bychom si tedy měli odnést ponaučení, že v ženách, které nám připravují jídlo, zpracovávají internetové objednávky a utírají loužičky v nemocnicích, přehlížíme velké vůdkyně a velké sny.

Právě hlasy těchto žen si zaslouží podporu – nikoliv hlas nastrčené kandidátky na osm (nebo i více) dalších let vlády gangsterů, kteří ukořistili americké bohatství, rozvrátili ekonomiku a poslali 4000 statečných mladých mužů a žen na smrt ve válce založené na lžích.