0

Ropná krize, která nikdy nebyla

Po 11. září měla v důsledku nestability na Středním Východě cena ropy prudce vyletět nahoru. Místo toho ovšem klesla o plných 30 procent na cenu nižší než 20 dolarů za barel, což je nejnižsí hodnota za poslední dva roky.

Tento pokles mají na svědomí tři příčiny. Za prvé: recese zasáhla některé sektory s vysokou spotřebou ropy, jako například leteckou přepravu, a poptávka po ropě poklesla. Za druhé: americká politika se (přinejmenším doteď) vyhýbala otevřené konfrontaci se zeměmi v Perském zálivu a Afghánistán - bohu dík - není producentem ropy. A za třetí: Rusko se pomalu dostává ze své postsovětské krize a je rozhodnuto pokračovat v rozšiřování své vlastní produkce ropy, a to navzdory nedávné úlitbě vůči OPEC.

Krátkodobý pokles cen ropy by nám ovšem neměl dát zapomenout na jistý dlouhodobý politický problém: konkrétně na skutečnost, že nejvýznamnější část světové ropné produkce je soustředěna v zemích, v nichž panují autokracie, které ropné zdroje využívají k udržení svých represivních režimů, k financování nadměrné spotřeby elit a k získávání děsivého množství zbraní. Existence obrovských příjmů z prodeje ropy a jejich nerovné rozdělování jsou trvalým zdrojem vnitřní nestability a vnější agresivity, jak dokládá například nedávné dění v Iráku.

Je tedy osudem naší planety, že nedostatek ropy a její koncentrace na Středním Východě zůstane i do budoucna permanentním zdrojem globálních nejistot? Nemusí tomu být nutně tak. Ve skutečnosti je z globálního hlediska ropy dostatek a značný podíl jejích nalezišť se nachází v jedné z nejstabilnějších zemí na světě: v Kanadě.