0

Noví světoobčané

Jak postupuje globalizace, za pomoci stále rychlejších komunikací, cestování a mocnějších nadnárodních korporací, zdá se, že vzniká kosmopolitní společenská třída. Mezi těmito světoobčany se vytváří vzájemná loajalita, která překračuje národní hranice.

Nedávno jsem povečeřel s Yale World Fellows, pečlivě vybranou skupinou profesionálů zastupujících všechny významné země světa, kteří na Yaleově univerzitě stráví semestr. Byl to zvláštní zážitek, protože jsem si začal uvědomovat, že pro mě nikdo z těchto lidí vůbec není cizinec. Zdálo se, že je s nimi zřejmě snazší hovořit než s místními Američany, kteří nás obsluhovali a přinášeli nám jídlo.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Jistěže, kosmopolitní třída není nic nového. Naopak, dnes již zesnulý sociolog Robert K. Merton před 50 lety ve své klasické knize Sociální teorie a sociální struktura popsal výsledky případové studie vlivných lidí v typickém americkém městě Rovere ve státě New Jersey. Jako sociolog si zvolil toto maličké město, aby tu zkoumal, jak spolu lidé navazují vztahy a jak se vzájemně ovlivňují, podobně jako biologové studují nepatrné červy tvořené několika stovkami buněk, aby zjišťovali, jak se každá z buněk váže k organismu jako celku.

Merton objevil přesvědčivý vzorec. Vlivní obyvatelé Rovere se zdáli ostře rozděleni na „vlivné osoby kosmopolitní,“ které si běžně hledají směr s ohledem na svět obecně, a „vlivné osoby lokální,“ které se orientují s ohledem na své město. Jak se svými spolupracovníky prováděl s lidmi interview, odlišnost mezi těmito dvěma skupinami získávala v jeho myšlenkách na zajímavosti i významu.

Merton neříkal, že by kosmopolitní vlivní měli nějaký vliv mimo Rovere – což patrně nikdo z nich neměl. Co je odlišovalo, byl zažitý úhel pohledu, který se vázal k jejich osobní identitě. Když Merton vedl s lidmi rozhovor, jakékoli téma kosmopolitním osobnostem připomínalo svět obecně, zatímco těm lokálním připomínalo to či ono u nich ve městě.

Kosmopolitní osobnosti, tvrdil Merton, obvykle svůj úspěch opíraly o všeobecné znalosti, kdežto lokální vlivní se spoléhali na přátele a konexe. Kosmopolitní osoby často neměly zájem seznamovat se s novými lidmi ve městě; lokální osobnosti chtěly znát každého. Kosmopolitní lidé měli tendenci přijímat místa v místní samosprávě, která odrážela jejich obecnou kvalifikaci: ve zdravotnickém, bytovém či školském odboru. Lokální osobnosti se často vyskytovaly v pozicích, jež si vydobyly díky své popularitě: komisař odpovědný za stav silnic, starosta nebo člen obvodního úřadu.

Kosmopolitní osobnosti ve městě jsou jako lékařští specialisté; lokální osobnosti jsou jako rodinný lékař. Merton usoudil: „Zdá se, že kosmopolitní vlivná osoba má podporu, protože ví a zná , a lokální vlivná osoba, protože chápe a rozumí .“

Lokální osobnosti, zjistil Merton, hovořily o svém městě s láskou, jako by šlo o jedinečné a výjimečné místo a často tvrdily, že by nikdy neodešly. Kosmopolitní světoobčané se vyjadřovali tak, jako by mohli odejít kdykoliv.

Co platilo v Mertonově době, začíná být holou pravdou v dnešní globalizované ekonomice. Za obzvlášť pozoruhodný považuji pocit loajality, který se rodí mezi světoobčany.

Po večeři se světovými stipendisty Yaleovy univerzity mi kolega z Namibie bezvadnou a uvolněnou angličtinou vychválil rekreační domky, které bych v jeho domovině mohl najít (a dokonce koupit). Měl jsem pocit, že bych s ním snad mohl navázat vztah, který by šel proti zájmům místních obyvatel Namibie. Dokázal jsem si představit, že bych výzvu přijal; a kdybych tak učinil, stali bychom se přirozenými spojenci.

Dumal jsem, proč se to v současnosti děje v takovém měřítku. Svou roli tu zjevně hrají dokonalejší komunikační technologie. Nakolik ale vysvětlují dojem, že rozdíl mezi světoobčany a místními lidmi je teď o tolik větší?

Je třeba si uvědomit, že jedinci si volí, zda chtějí hrát úlohu světoobčana nebo místního člověka a jak mnoho chtějí do této úlohy investovat. Lidé dráhu světoobčana nebo místního člověka vědomě volí, a to podle svých osobních vloh a domnělých přínosů dané volby.

V jedenadvacátém století nevytváří informační věk příležitost pouze k tomu, aby se člověk jako kosmopolitní profiloval jen duchem a orientací, ale také k tomu, aby vytvářel pevné svazky s dalšími světoobčany. Kosmopolitní občané mají společné zážitky: komunikují přímo jeden s druhým napříč celou planetou. Mnozí kosmopolitní lidé po celém světě teď také sdílejí anglický jazyk, novou lingua franca.

Pojem „globální vesnice“ prvně popularizoval kanadský expert v oboru komunikací Marshall McLuhan v 60. letech minulého století v reakci na už tehdy výkonná komunikační média. McLuhan ale nemohl předvídat kosmopolitní třídu, neboť nemohl očekávat ohromný rozvoj přímých mezilidských komunikačních médií, která kosmopolitním lidem po celém světě umožňují uzavírat přátelství.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Světoobčané povětšinou bohatnou a jejich majetek jim zase pomáhá se kosmopolitně vymezovat. V dnešním světě se tedy ekonomická nerovnost pociťuje odlišně. Možná se to přijímá rezignovaně, neboť kosmopolitní třída je příliš amorfní a špatně definovaná, takže se nemůže stát cílem sociálního hnutí. Kosmopolitní třída nemá žádného mluvčího ani žádnou organizaci, již by bylo možné obvinit z toho, co se děje.

O budoucnost mám strach. Jak se bude kosmopolitní třída chovat, když její úloha ve světové ekonomice bude čím dál významnější? Jak necitelní začnou být vůči lidem, s nimiž žijí v sousedství? A co je nejdůležitější, objeví-li se zášť těchto lokálních lidí, jaké politické důsledky to přinese?