A group of Ethiopians stand nearby rotten carcasses of animals Joel Robine/Getty Images

Jak zabránit příštímu africkému hladomoru

NEW YORK – Počet hladovějících lidí na světě po více než deseti letech poklesu opět roste. Letošní rok poznamenala nejhorší globální potravinová krize od druhé světové války, když Jižní Súdán, Jemen, Somálsko a Nigérie buď hladomor přímo zažily nebo balancovaly na jeho pokraji. Pouze v těchto čtyřech zemích zůstává více než 20 milionů lidí silně potravinově nezabezpečených a Organizace spojených národů odhaduje, že je zapotřebí bezprostřední humanitární pomoc ve výši 1,8 miliard dolarů.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

K této potravinové nezabezpečenosti výrazně přispěly politická nestabilita a konflikty, avšak za zvýšením napětí a zhoršením hladu pravděpodobně stála také nedostatečná produkce potravin. V subsaharské Africe, kde se nacházejí tři ze čtyř zemí stojících na pokraji hladomoru, výnosy plodin už dlouho zaostávají za zbytkem světa v důsledku špatných zemědělských vstupů, jako jsou málo kvalitní semena a hnojiva.

Investice do zemědělství představují jeden z nejúčinnějších způsobů, jak skoncovat s hladem a zlepšit politickou stabilitu. Pouze v subsaharské Africe žije 50 milionů drobných zemědělců, kteří vyživují mnoho milionů dalších osob. Těm státům na kontinentu, které výrazně investovaly do zemědělského rozvoje a malozemědělců, se přitom daří hladomoru se vyhýbat.

Jako příklad si vezměme Etiopii, která v polovině 80. let zažila jeden z nejhorších hladomorů v dějinách. Během této krize způsobené kombinací konfliktu a sucha zemřel odhadem milion lidí a zotavení země trvalo řadu let.

Dnes je Etiopie pokojnou zemí, avšak sucho se vrátilo. V roce 2016 prožila země nejsušší pěstitelskou sezonu za posledních 50 let. Přesto Etiopie v loňském roce nezažila hladomor. Hladovějící lidé v zemi jistě existovali, ale katastrofu se podařilo odvrátit. Organizace Oxfam to připisuje faktu, že vláda byla lépe připravena dodávat potraviny a vodu milionům lidí. Země zaznamenala také obrovská zlepšení v zemědělské infrastruktuře a nové zavlažovací a vodovodní soustavy zajišťují venkovským oblastem snadný přístup k čistým a bezpečným vodním zdrojům.

Etiopská vláda už déle než deset let pokládá zemědělský rozvoj za nejvyšší prioritu. V roce 2010 založila Etiopskou agenturu pro transformaci zemědělství, veřejnou organizaci zasvěcenou zvyšování produktivity v zemědělském sektoru. Jak poznamenal význačný britský publicista a odborník na Afriku Alex de Waal, „politika vytváří hladomor a politika ho také může zastavit“. Etiopie mu dává za pravdu. V rámci humanitárního úsilí sice dál přicházejí domácí i mezinárodní příspěvky, avšak odolnost Etiopie zvýšily zejména její dlouhodobé investice.

Navýšení strategických zemědělských investic od afrických dárců i z mezinárodních zdrojů by mohlo pomoci také dalším zemím v regionu sklízet podobné plody. Kvůli klimatickým změnám jsou tyto investice ještě naléhavější, poněvadž extrémní meteorologické jevy – záplavy i sucha – začínají být v subsaharské Africe stále běžnějším úkazem.

I bez vládní podpory však mohou farmáři okamžitě podnikat skromné a nákladově efektivní kroky ke zmírnění klimatických šoků. Využíváním chytrých zemědělských technologií, jako jsou semena odolná vůči suchu, meziplodiny, kompostování či diverzifikace plodin, mohou farmáři zmírňovat dopady extrémního počasí při velmi nízkých nákladech.

Stromy představují jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti klimatickým změnám a pro drobné zemědělce mají i ekonomický smysl. Farmář, který investuje dva dolary do sazenic, může za deset let vykázat zisk přes 80 dolarů, jakmile bude moci některé vzrostlé stromy pokácet a prodat. A stromy také během růstu prospívají životnímu prostředí, neboť pohlcují uhlík, zlepšují kvalitu půdy a brání erozi.

Farmáři, kteří disponují základnou aktiv v podobě stromů, dobytka nebo hotovosti získané prodejem přebytků, mají větší schopnost vzdorovat výkyvům počasí. A jak naše organizace v současnosti demonstruje v šesti afrických zemích, farmáři mohou své základny aktiv budovat s pomocí výcviku a finanční podpory. Proto se domníváme, že africké vlády a bilaterální dárci by měli prohlubovat investice do programů, které poskytují farmářům schopnost produkovat trvale udržitelným způsobem dlouhodobé plodiny, zejména stromy. Rovněž některé finančně nenáročné postupy – například pěstování plodin v řádcích, správné plení a aplikace hnojiv v mikrodávkách – představují osvědčené metody vedoucí k dramatickému zvýšení produkce plodin.

Vzhledem k panujícímu očekávání, že dopady klimatických změn v nadcházejících letech zesílí, se afričtí malozemědělci musí už dnes připravit na rozbouřenější budoucnost. Spojené státy jsou historicky největším světovým dárcem programů globální potravinové bezpečnosti, avšak budoucnost této vedoucí role je za prezidenta Donalda Trumpa nejistá. Iniciativy za globální potravinovou bezpečnost se sice v americkém Kongresu těší podpoře obou velkých stran, ovšem rozpočet na zahraniční pomoc navrhovaný Trumpovou administrativou doporučuje v těchto programech hluboké škrty.

V situaci, kdy podpora ze strany USA zadrhává, musí být africké a evropské vlády, nadace, dárcovské instituce i lidé z praxe připraveni zaujmout jejich místo a pomoci africkým farmářům s budováním dlouhodobé odolnosti. Investice do zemědělství představují nejúčinnější způsob, jak zlepšit potravinovou bezpečnost v Africe a současně zajistit, aby lidé na frontových liniích boje proti klimatickým změnám dokázali zachovat prosperující ekonomiku i trvale udržitelné a zdravé životní prostředí.

Subsaharská Afrika může vyřešit základní příčiny hladu pouze v případě, že bude pečlivě plánovat a vezme si příklad ze zemí, jako je Etiopie. Potravinová bezpečnost je sice složitým problémem, avšak prevence budoucích hladomorů jím být nemusí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/G84InyK/cs;

Handpicked to read next