3

Vývoj nezávislé ekonomiky

BERKELEY – Pracovat na plný úvazek pro jednoho zaměstnavatele už ve vyspělých ekonomikách není normou. Namísto toho miliony „nezávislých pracujících“ – samostatně výdělečně činných, na volné noze nebo přechodně zaměstnaných – prodávají svou práci, služby a produkty prostřednictvím digitálních platforem řadě zaměstnavatelů či klientů.

Narůstající podíl nezávislé práce, která obvykle zahrnuje pružnou pracovní dobu, slibuje významné agregátní ekonomické přínosy, v podobě zvýšení míry účasti v pracovních silách, stoupajícího celkového počtu odpracovaných hodin a snížení nezaměstnanosti. Tato „muzikantská“ ekonomika ale přináší i složité nové politické těžkosti v oblasti zdanění, regulace a přístupu k sociální podpoře a ochraně, jež se tradičně zajišťovaly skrze standardní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Podle studie McKinsey Global Institute v současnosti některou z forem nezávislé práce provozuje až 162 milionů lidí napříč Spojenými státy a skupinou EU 15. Na základě reprezentativního online průzkumu mezi 8000 pracujícími v šesti zemích (včetně USA) společnost McKinsey zjistila, že na nezávislou práci se svým hlavním příjmem spoléhá 10-15 % populace v produktivním věku. Dalších 10-15 % – včetně studentů, penzistů, osob pečujících o člena domácnosti i lidí s tradičním zaměstnáním – si takovou práci přibírá jako doplněk k příjmu.

Zjištění McKinsey zpochybňují několik rozšířených představ o nezávislé práci. Zaprvé, nezávislým pracovním silám nevévodí mladí: lidé do 25 let představují jen 25 % nezávislých pracujících. Nezávislé pracovní síly jsou rozmanité i co do výše příjmů, vzdělání, pohlaví, povolání a oboru činnosti.