0

Práva pro roboty?

PRINCETON a VARŠAVA – Společnost Gecko Systems v listopadu oznámila, že prováděla zkoušky svého „plně autonomního robota pro zajišťování osobní společnosti a domácí péče“, známého též jako „carebot“, který má pomáhat starším či postiženým lidem žít nezávisle na pomoci druhých. Žena s krátkodobými výpadky paměti se podle tiskové zprávy společnosti začala velmi usmívat, když se jí robot zeptal: „Nechtěla byste zmrzlinový pohár?“ Žena odpověděla, že ano, a robot se prý postaral o zbytek.

Roboti již plní řadu funkcí, od výroby automobilů po zneškodňování bomb – případně, což je zlověstnější, odpalování raket. Děti i dospělí si hrají s robotickými hračkami, zatímco roboti na luxování vysávají prach ve stále rostoucím počtu domácností a ještě u toho – jak dokazují videa na YouTube – baví kočky. Existuje dokonce i mistrovství světa robotů, i když soudě podle úrovně turnaje, který se v létě konal v rakouském Grazu, se fotbalisté prozatím nemusí cítit ohroženi. (Šachy jsou samozřejmě úplně něco jiného.)

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Většina robotů vyvíjených pro použití v domácnosti má funkční design – robot pro domácí péči od firmy Gecko Systems například dosti připomíná robota R2-D2 z  Hvězdných válek . Honda a Sony zase navrhují roboty podobné „androidovi“ C-3PO z téhož filmu. Dnes však existují i roboti s měkkým a ohebným tělem, s lidskou tváří a výrazy a s bohatým rejstříkem pohybů. Firma Hanson Robotics využívá demonstračního robota s názvem Albert, jehož obličej nápadně připomíná tvář Alberta Einsteina.

Zvykneme si tedy brzy na to, že se v naší domácnosti pohybují humanoidní roboti? Noel Sharkey, profesor umělé inteligence a robotiky na Sheffieldské univerzitě, předpověděl, že zaneprázdnění rodiče začnou zaměstnávat roboty jako chůvy. Co však s dítětem udělá nutnost trávit spoustu času se strojem, který nedokáže vyjádřit skutečnou empatii, porozumění nebo soucit? ptá se Sharkey. Stejně tak bychom si mohli položit otázku, proč bychom měli vyvíjet energeticky náročné roboty pro práci v jedné z mála oblastí – totiž v oblasti péče o děti či starší občany –, kde mohou najít uplatnění i lidé s nízkým vzděláním.

David Levy zachází v knize Láska a sex s roboty ještě dál, když naznačuje, že se budeme do teplých a roztomilých robotů zamilovávat a dokonce s nimi mít i sex. (Má-li robot více sexuálních partnerů, stačí vymontovat příslušné součástky, hodit je do dezinfekčního prostředku a rázem je po starostech z pohlavních chorob!) Co však přítomnost takového „sexbota“ udělá s manželským soužitím? Jak se budeme cítit, začne-li náš partner trávit příliš mnoho času s nevyčerpatelným robotickým milencem?

Poněkud zlověstnější otázku dobře známe z románů a filmů: Budeme muset bránit naši civilizaci před inteligentními stroji, které jsme sami vytvořili? Někteří lidé pokládají vývoj nadlidské umělé inteligence za nevyhnutelný a očekávají, že k němu dojde nejpozději v roce 2070. Okamžik, kdy se tak stane, přitom označují za „singularitu“ a chápou ho jako převratnou událost pro celý svět.

Eliezer Yudkowsky, jeden ze zakladatelů Singularitního institutu umělé inteligence, se domnívá, že tato singularita povede k „inteligenční explozi“, neboť superinteligentní stroje začnou navrhovat ještě inteligentnější stroje a s každou další generací se bude tento proces opakovat. Poněkud obezřetnější Sdružení pro rozvoj umělé inteligence zase zřídilo zvláštní komisi, která má zkoumat to, co označuje za „potenciál ke ztrátě lidské kontroly nad inteligencemi založenými na počítačích“.

Pokud ke ztrátě kontroly dojde, bude klíčová otázka pro budoucnost civilizace znít: Budou superinteligentní počítače přátelské? Nenastal čas začít přemýšlet o tom, jaké kroky je třeba podniknout, abychom zabránili tomu, že se naše vlastní výtvory obrátí proti nám?

Prozatím je realističtější neobávat se, že roboti uškodí nám, nýbrž že my uškodíme jim. V současnosti jsou roboti pouhými předměty vlastnictví. Co když se však stanou natolik složitými, že začnou cítit? Není koneckonců i lidský mozek jen velmi složitý stroj?

Může-li se u strojů rozvinout a opravdu se rozvine vědomí, budeme brát na jejich city ohled? Historie našich vztahů s jedinými vnímavými bytostmi, s nimiž jsme se doposud setkali – tedy se zvířaty –, nedávají důvod k přesvědčení, že budeme vnímající roboty pokládat nikoliv za pouhé předměty vlastnictví, nýbrž za bytosti s morálními postoji a zájmy, na které je třeba brát ohled.

Kognitivní vědec Steve Torrance poukázal na skutečnost, že výkonné nové technologie, jako jsou automobily, počítače a telefony, mají sklon k rychlému a nekontrolovanému šíření. Vývoj vnímajícího robota, který nebude všeobecně pokládán za příslušníka naší morální komunity, by proto mohl vést ke špatnému zacházení v masovém měřítku.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Těžkým oříškem samozřejmě zůstává, jak rozpoznat, že má robot opravdu vědomí, a není jen zkonstruován tak, aby vědomí napodoboval. Klíčem by bylo pochopení, jak byl daný robot naprogramován – nenapsali konstruktéři kód, který má vyvolat pouhé zdání vědomí? Kdyby tomu tak bylo, neměli bychom důvod věřit, že robot skutečně vnímá.

Pokud by však byl robot zkonstruován tak, aby měl schopnosti podobné lidským, a z těch by se jaksi mimochodem vyvinulo vědomí, pak bychom měli dobrý důvod si myslet, že opravdu vnímá. A v tom okamžiku by vzniklo hnutí za práva robotů.