1

Nový svět zdravotní péče

NEW YORK – Tradiční zdravotnické systémy jsou v potížích. V zemích OECD převládají ve zdravotnických službách nákladné nemocnice a kliniky, které v USA spolknou 97% výdajů na zdravotnictví. Tyto systémy se potýkají s omezováním nákladů, veřejnou poptávkou po vyšší kvalitě a přehnanými očekáváními.

Existuje však i odlišný systém, široce praktikovaný v chudších zemích, které si nemohou dovolit nemocnice v západním stylu, a orientovaný na komunitní zdravotní péči. My potřebujeme oba přístupy a potřebujeme, aby oba fungovaly vedle sebe. Rostoucí propast mezi sliby a realitou zdravotní péče vytvořila v rozvinutých i rozvojových zemích prostor pro nové aktéry, které zajímá spíše sociální chování než biologie.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

W. Brian Arthur identifikoval ve svém převratném článku publikovaném v roce 1996 v časopise Harvard Business Review významné rozdíly mezi zdravotnickým systémem, který definuje plánování, hierarchie a kontrola, a systémem charakterizovaným pozorováním, lokalizací a zploštělou strukturou organizací. Podstatou prvního systému jsou podle něj materiály, zpracování a optimalizace. Zaměřuje se zejména na přístup k lékařské péči a obvykle se potýká s klesajícími výnosy.

Naproti tomu druhý typ systému je svět propojený sítěmi psychologie, poznání a adaptace. Díky své agilní struktuře a schopnosti naplňovat proměnlivé a místně determinované potřeby dokáže zvyšovat výnosy. Není ve vleku zájmů jakéhokoliv konkrétního sektoru a vysoce nákladné zdravotní systémy spíše doplňuje, místo by s nimi soupeřil. Na první místo klade pocit pohody, zdravé chování a způsob, jímž lidé dospívají k rozhodnutím o zdraví.

Druhý přístup je obzvláště vhodný pro zdravotní obtíže, jako jsou onemocnění srdce, vysoký tlak nebo cukrovka, které těsněji odrážejí chování jednotlivce, fyzický kontext a společensko-ekonomické faktory.

Vezměme si cukrovku. Několik velkých farmaceutických firem bojuje o konečnou skupinu diabetiků tím, že jim nabízí nové preparáty, marginální vylepšení kontroly cukru v krvi, konkurenční ceny a strategická partnerství s pojistiteli a poskytovateli zdravotní péče. Tyto zavedené firmy zajímá především obrana jejich tržní pozice. Jejich činnost se nerozšiřuje na pomoc stamilionům obézních lidí ohrožených cukrovkou ani na ty, kteří na stávající léčbu reagují špatně.

Klíčem ke kvalitnímu životu s cukrovkou je však výživná strava, aktivní životní styl, sociální podpora a poradenství šité na míru situaci každého jednotlivce. Tento základní vzorec zároveň tvoří jádro snahy o prevenci cukrovky, stejně jako většiny chronických onemocnění. A prospěch z něj mají i zdraví lidé.

Tradiční lékařská péče představuje jen malý podíl (zhruba 20%) naší kvality života a jeho střední délky, přičemž zbytek determinují zdravé chování, společenské a ekonomické faktory a fyzické prostředí. Obrana proti globální epidemii chronických nemocí vyžaduje, abychom řešili těchto 80%, a to nelze ponechat výlučně na tradičních zdravotnických organizacích.

Místo nich existuje mnoho úspěšných iniciativ postavených na základech stávající sociální infrastruktury, které řeší známé zdravotní obtíže, a dokonce odhalují nové problémy. Mezi příklady tohoto nového přístupu patří technologické společnosti, jako je Omada Health, která poskytuje lidem ohroženým cukrovkou na míru šitý internetový zdravotní koučink do domu, dále sociální projekty typu banky Gramín, která na základně svých mikroúvěrových sítí buduje systémy nízkonákladové primární péče, nebo Kampaň za milion komunitních zdravotníků, jež učí obyčejné občany, jak poskytovat péči ve vlastních komunitách, a to na základě poznatků získaných z podobných modelů v Etiopii, Rwandě i jinde v subsaharské Africe.

Takové zdravotnické iniciativy lze praktickými způsoby urychlovat. Tak například se musí státní výdaje na zdravotnictví ve všech zemích OECD přesunout z téměř exkluzivního zaměření na lékařskou péči na nové aktéry, kteří dokážou zajišťovat zlepšení zdravotního stavu. Tito noví aktéři by navíc měli mít přístup k nákladné datové a finanční infrastruktuře tradičních zdravotnických systémů. Lékaři a sestry by měli být podněcováni k tomu, aby spolupracovali s těmito novými zdravotníky a zapojovali rovněž vnější instituce, jako jsou školy, potravinářské společnosti, finanční firmy a sociální služby. A konečně je zapotřebí poskytnout větší podporu komunitním skupinám a rodinným poskytovatelům péče, kteří pomáhají lidem v úsilí dosáhnout lepšího zdravotního stavu.

Západní zdravotnické instituce to vnímají. Například britské ministerstvo zdravotnictví ve Walesu experimentuje s komunitními praxemi podobnými těm, které fungují v Brazílii. New York se zase nechal inspirovat africkými zdravotnickými sítěmi a rozšiřuje vlastní sítě komunitního zdravotnictví tak, aby propojil navzájem odtržené služby ve městě.

Jistě, příslib tradiční zdravotní péče bude vždy přesvědčivý, pokud bude technologický pokrok dál rozšiřovat zdravotnickou infrastrukturu a dodávku služeb. I tak se lze mnohému naučit od nové generace zdravotnických expertů, kteří chápou, jak se jednotlivci rozhodují, že společný postup vytváří zdravější prostředí a že dobré zdraví je prostředkem vedoucím k lepšímu životu.

Fake news or real views Learn More

Tento nový svět zdravotní péče má v konečném důsledku neomezený potenciál, jelikož jeho hranice vede tam, kde žijeme, pracujeme a bavíme se, takže jsme vlastně všichni zdravotnickými experty a inovátory. Válku proti chronickým onemocněním tak nakonec vyhrajeme či prohrajeme doma.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.