The Asahi Shimbun/Getty Images

Proč obnovitelné zdroje nestačí

DILLÍ – Dvaadvacátého dubna ratifikovali vedoucí světoví představitelé v newyorském sídle Organizace spojených národů globální klimatickou dohodu uzavřenou loni v prosinci v Paříži. Sto devadesát pět zemí, od nejbohatších po nejchudší, se dohodlo na omezení globálního oteplování na výrazně méně než 2°C oproti předindustriální úrovní s cílem nepřesáhnout hranici 1,5°C. Kromě toho se zavázaly „k vnitrostátně stanoveným národním příspěvkům“ (INDC), aby do roku 2030 omezily či snížily emise skleníkových plynů. Je to významný úspěch, který však zdaleka nestačí.

I kdyby se totiž podařilo splnit všechny cíle INDC, svět by stále směřoval ke konečnému oteplení ve výši zhruba 2,7-3,4°C oproti předindustriální úrovni. Aby se oteplování udrželo výrazně pod 2°C, musí být emise v roce 2030 o více než 30% pod úrovní předpokládanou v INDC.

Vzhledem k potřebě významného pokroku v oblasti hospodářského rozvoje ve stejném období to bude enormní úkol. Do konce tohoto století bychom se totiž měli pokusit umožnit všem lidem na světě – jejichž počet v té době pravděpodobně přesáhne deset miliard – dosažení takové životní úrovně, jaké se dnes těší pouze 10% nejbohatších obyvatel zeměkoule. To si vyžádá obrovský nárůst spotřeby energie. Například průměrný Afričan dnes spotřebuje přibližně desetkrát méně energie než průměrný Evropan. Do roku 2050 přitom musíme snížit energetické emise o 70% oproti úrovni z roku 2010, přičemž k dosažení čistých nulových emisí do roku 2060 budou zapotřebí další škrty.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/GJrrN7s/cs;