2

Spojeni vodou

MOSKVA – Vietnam se v květnu stal rozhodujícím 35. signatářem Úmluvy OSN o právu využívání mezinárodních vodních toků pro neplavební účely z roku 1997. Po uplynutí 90 dnů, tedy 17. srpna 2014, tak úmluva nabude účinnosti.

Skutečnost, že k jejímu sestavení a ratifikaci nezbytným počtem stran bylo zapotřebí téměř 50 let, dokládá, že s moderním systémem multilateralismu je něco vážně v nepořádku. Přes dlouhotrvající spory nad způsobem rozdělení a správy přeshraničních sladkovodních zdrojů a pochopitelný sklon vlád a vodohospodářů spoléhat spíše na dohody v rámci povodí než na mezinárodní právní nástroje, nelze řečené půlstoletí čekání vysvětlit jinak než nedostatkem politického vedení. Svět tedy dlouho očekávané přijetí úmluvy oslaví, ale nesmíme usnout na vavřínech.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Zhruba 60 % veškeré sladké vody protéká přeshraničními povodími; podle odhadů se ale jen 40 % těchto povodí řídí nějakou dohodou. Ve světě s čím dál napjatějším vodním hospodářstvím se sdílené vodní zdroje stávají nástrojem moci, rozdmýchávajícím soupeření jak uvnitř zemí, tak mezi nimi. Zápas o vodu stupňuje politická pnutí a zhoršuje dopady na ekosystémy.

Skutečně špatnou zprávou však je, že spotřeba vody roste rychleji než počet obyvatel – ve dvacátém století se zvyšovala dokonce dvojnásobným tempem. Vzhledem k tomu několik agentur OSN předpovídá, že do roku 2025 bude 1,8 miliardy lidí žít v regionech postižených absolutním nedostatkem vody, což bude znamenat nedostupnost adekvátních množství pro lidi i životní prostředí. Nadto budou dvě třetiny světové populace žít za podmínek vodního stresu, tedy nedostatku obnovitelné sladké vody.

Bez rezolutních protiopatření bude poptávka po vodě přetěžovat adaptační schopnost mnoha společností. To by mohlo vyústit v rozsáhlou migraci, hospodářskou stagnaci, destabilizaci a násilí, což by představovalo novou hrozbu pro národní a mezinárodní bezpečnost.

Úmluva OSN o vodních tocích se nesmí stát další přehlíženou mezinárodní dohodou, zastrčenou do šuplíku. V sázce je přespříliš. V současném kontextu změny klimatu, zvyšující se poptávky, populačního růstu, sílícího znečištění a nadměrně využívaných zdrojů se musí udělat vše pro konsolidaci právního rámce, jímž se řídí správa světových povodí. Bezprostředně na tom závisí naše environmentální bezpečnost a politická stabilita.

Úmluva začne brzy platit pro všechny přeshraniční řeky na území signatářských zemí, nejen pro největší povodí. Zacelí mezery a nedostatky stávajících dohod a zajistí právní ukotvení řadě přeshraničních řek, které jsou pod narůstajícím tlakem.

Celosvětově existuje 276 přeshraničních sladkovodních povodí a zhruba stejný počet přeshraničních zvodní. Bude-li mít oporu v dostatečném financování, politické vůli a angažovanosti zainteresovaných stran, úmluva může přispět k řešení vodohospodářských obtíží, jimž všichni čelíme. Stane se tak?

Je zapotřebí právě teď přijmout ambiciózní agendu, zatímco mezinárodní společenství vyjednává nad obsahem Cílů udržitelného rozvoje (CUR), nástupce Rozvojových cílů tisíciletí OSN, které vyprší v roce 2015. My v Zeleném kříži doufáme, že nové cíle, jichž má být dosaženo do roku 2030, budou zahrnovat samostatnou metu věnovanou hospodaření se zdroji vody.

Kromě toho mezinárodní společenství bude brzy potřebovat rámcovou dohodu pro oblast změny klimatu, která nahradí Kjótský protokol. Změna klimatu přímo narušuje hydrologický koloběh, což znamená, že veškeré úsilí o potlačení emisí skleníkových plynů pomůže stabilizovat srážkové vzorce a zmírnit související extrémní živelní události, jež už dnes zažívá tolik regionů.

Vstup úmluvy OSN o vodních tocích v účinnost však přináší právě tolik nových otázek, kolik jich existovalo před její ratifikací. Co bude její zavedení znamenat v praxi? Jak země uplatní své pravomoci na vlastním území a ve vztahu k sousedům na druhém břehu? Jak zareagují americké a asijské země, které z větší části ratifikaci ignorovaly?

Jakou bude mít úmluva vazbu na Úmluvu o ochraně a využívání vodních toků přesahujících hranice státu a mezinárodních jezer, která už je účinná ve většině evropských a středoasijských zemí a od února 2013 se snaží otevírat svou členskou základnu zbytku světa? Jak zavedení úmluvy ovlivní stávající regionální a lokální přeshraniční dohody o sladkovodních zdrojích?

Od zemí, které úmluvu OSN o vodních tocích ratifikovaly, se očekává, že se zapojí do jejího uskutečňování a že půjdou dál ve snaze chránit a udržitelně využívat své přeshraniční vody. Jaké nástroje, včetně finančních, jim úmluva poskytne?

Společně a synergicky lze uplatnit několik právních nástrojů: namátkou Ramsarskou úmluvu o mokřadech, Úmluvu OSN o boji proti desertifikaci a Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Na dlouho opožděnou úmluvu OSN o vodních tocích by se mělo pohlížet jako na příležitost signatářských států povzbudit ty, kdo se do kooperativních dohod dosud nezapojili, aby se těmito tématy vážně zabývali.

Je zřejmé, že výzvy, před nimiž stojí současný svět, nedokážou účinně řešit sami politici a diplomaté. Svět potřebuje, aby se zapojili lídři z oblasti politiky, podnikání a občanské společnosti; účinná realizace úmluvy OSN o vodních tocích bez toho není možná.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

To se velice často přehlíží, a přece se jedná o klíč k dlouhodobému úspěchu spolupráce, která přináší prospěch všem. Nedílnou součástí každé strategie usilující o dosažení účinné mnohostranné spolupráce by měla být inkluzivní participace zainteresovaných stran (včetně dotčených komunit) a rozvoj schopnosti uvědomit si, ocenit a sdílet přínosy přeshraničních vodních zdrojů.

Z angličtiny přeložil David Daduč