DELTA NILU – Necelých sto kilometrů od káhirského náměstí Tahrír – jež bylo v roce 2011 epicentrem egyptského povstání – stojí střední škola, které studenti říkají „vězení“. Neforemná betonová kostka plná zchátralých učeben je poznamenaná stářím a zanedbaností. Jeden učitel pracující v této škole, která se nachází v ospalé vesničce v deltě Nilu, morbidně vtipkuje, že zmíněný vzdělávací ústav zároveň slouží jako márnice. „Tady jsme nikdy žádnou revoluci nezažili,“ prohlásil před několika měsíci, přičemž si v obavách ze ztráty zaměstnání nepřál zveřejnit své jméno. „Velké naděje, které jsme měli, jsou dneska mrtvé… Byly zabity.“
Nelehký úděl egyptských veřejných škol je klíčovým ukazatelem, jak egyptská revoluce zklamala tamní lid. Vnější pozorovatelé chápali lidové povstání proti režimu Husního Mubaraka jako boj za demokracii namísto diktatury; generálové, kteří už opět vládnou Egyptu, ho vykreslují jako boj za sekularismus, uzurpovaný později radikálním islámem. Ve skutečnosti to byla revolta za lidskou důstojnost, za lepší život pro běžné občany.
Bez vzdělání je tato naděje mrtvá, a to nejen v Egyptě, ale i na celém Blízkém východě. Podle Organizace spojených národů připravují probíhající konflikty na Blízkém východě a v severní Africe o vzdělání více než 13 milionů dětí. Mladí lidé však nejsou systematicky zanedbáváni jen ve válkou zmítané Sýrii a v Jemenu; bezpočet nedostatků existuje i v relativně stabilních zemích, jako jsou Egypt a Jordánsko.
DELTA NILU – Necelých sto kilometrů od káhirského náměstí Tahrír – jež bylo v roce 2011 epicentrem egyptského povstání – stojí střední škola, které studenti říkají „vězení“. Neforemná betonová kostka plná zchátralých učeben je poznamenaná stářím a zanedbaností. Jeden učitel pracující v této škole, která se nachází v ospalé vesničce v deltě Nilu, morbidně vtipkuje, že zmíněný vzdělávací ústav zároveň slouží jako márnice. „Tady jsme nikdy žádnou revoluci nezažili,“ prohlásil před několika měsíci, přičemž si v obavách ze ztráty zaměstnání nepřál zveřejnit své jméno. „Velké naděje, které jsme měli, jsou dneska mrtvé… Byly zabity.“
Nelehký úděl egyptských veřejných škol je klíčovým ukazatelem, jak egyptská revoluce zklamala tamní lid. Vnější pozorovatelé chápali lidové povstání proti režimu Husního Mubaraka jako boj za demokracii namísto diktatury; generálové, kteří už opět vládnou Egyptu, ho vykreslují jako boj za sekularismus, uzurpovaný později radikálním islámem. Ve skutečnosti to byla revolta za lidskou důstojnost, za lepší život pro běžné občany.
Bez vzdělání je tato naděje mrtvá, a to nejen v Egyptě, ale i na celém Blízkém východě. Podle Organizace spojených národů připravují probíhající konflikty na Blízkém východě a v severní Africe o vzdělání více než 13 milionů dětí. Mladí lidé však nejsou systematicky zanedbáváni jen ve válkou zmítané Sýrii a v Jemenu; bezpočet nedostatků existuje i v relativně stabilních zemích, jako jsou Egypt a Jordánsko.