3

Jak dohnat blízkovýchodní deficit vzdělání

DELTA NILU – Necelých sto kilometrů od káhirského náměstí Tahrír – jež bylo v roce 2011 epicentrem egyptského povstání – stojí střední škola, které studenti říkají „vězení“. Neforemná betonová kostka plná zchátralých učeben je poznamenaná stářím a zanedbaností. Jeden učitel pracující v této škole, která se nachází v ospalé vesničce v deltě Nilu, morbidně vtipkuje, že zmíněný vzdělávací ústav zároveň slouží jako márnice. „Tady jsme nikdy žádnou revoluci nezažili,“ prohlásil před několika měsíci, přičemž si v obavách ze ztráty zaměstnání nepřál zveřejnit své jméno. „Velké naděje, které jsme měli, jsou dneska mrtvé… Byly zabity.“

Nelehký úděl egyptských veřejných škol je klíčovým ukazatelem, jak egyptská revoluce zklamala tamní lid. Vnější pozorovatelé chápali lidové povstání proti režimu Husního Mubaraka jako boj za demokracii namísto diktatury; generálové, kteří už opět vládnou Egyptu, ho vykreslují jako boj za sekularismus, uzurpovaný později radikálním islámem. Ve skutečnosti to byla revolta za lidskou důstojnost, za lepší život pro běžné občany.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Bez vzdělání je tato naděje mrtvá, a to nejen v Egyptě, ale i na celém Blízkém východě. Podle Organizace spojených národů připravují probíhající konflikty na Blízkém východě a v severní Africe o vzdělání více než 13 milionů dětí. Mladí lidé však nejsou systematicky zanedbáváni jen ve válkou zmítané Sýrii a v Jemenu; bezpočet nedostatků existuje i v relativně stabilních zemích, jako jsou Egypt a Jordánsko.

Nedostatečné vzdělání jde ruku v ruce s krizí nezaměstnanosti v regionu. Podle Mezinárodní organizace práce vykazoval Blízký východ v roce 2014 nejvyšší míry nezaměstnanosti mladých lidí na světě – bez práce zde bylo 46% žen a 24% mužů.

Tato toxická kombinace špatného vzdělání a vysoké nezaměstnanosti ponechává mladé lidi v očistci, který profesorka Americké univerzity Diane Singermanová označuje jako „čekačství“ („waithood“). Tento výraz popisuje zdlouhavou adolescenci, kterou si mladí lidé musí protrpět, než si mohou dovolit manželství, což je v tomto regionu institucionální a kulturní brána ke společenskému uznání, o sexuální aktivitě nemluvě.

Vlády a mezinárodní instituce bohužel pokládají vzdělání a nezaměstnanost za otázky rozvoje, nikoliv za politická či bezpečnostní témata. USA poskytují Egyptu vojenskou pomoc ve výši 1,3 miliardy dolarů ročně (druhá nejvyšší částka hned za Izraelem), kdežto na civilní projekty a programy vynakládají pouhých 250 milionů dolarů.

Zastánci vojenské pomoci tvrdí, že zbrojní systémy jsou zapotřebí k boji proti odnožím al-Káidy a takzvaného Islámského státu na Sinaji a k udržení amerického vlivu na egyptské generály. Pokud však mladí Egypťané nebudou mít naději a příležitosti, je bezpečnostní pomoc pouhou náplastí. Dlouhodobá bezpečnost totiž závisí na ochotě vlády zajišťovat adekvátní veřejné statky a služby.

Předpokládejme, že by Spojené státy a Mezinárodní měnový fond podmínily vojenskou a finanční pomoc Egyptu jednoznačnými opatřeními na zajištění pokroku ve vzdělání. Na agregátní úrovni by Egypt mohl zlepšit své postavení v globálních žebříčcích. V nejnovější zprávě Světového ekonomického fóra o globální konkurenceschopnosti totiž obsadil Egypt v oblasti kvality základního školství 139. místo ze 140 zemí.

Jiné změny, například snížení potřeby soukromých lektorů a cen za tento druh výuky, by znamenaly velký přelom v životech běžných Egypťanů. V Manšíjat Násiru, jedné z nejchudších káhirských čtvrtí, se mladí lidé jako osmnáctiletý Ašraf Chálil učí na Thanavíja Amma, neblaze proslulou celostátní středoškolskou zkoušku. Na jejím výsledku závisí, zda se dostanou na vytouženou univerzitu, nebo zda prožijí život druhořadých občanů v zemi s téměř nulovou sociální mobilitou.

„Po revoluci se poměry dokonce zhoršily,“ prohlásil Chálil, když nastupoval do minibusu směřujícího k nedalekému zámožnému rezidenčnímu komplexu, kde pracuje jako zahradník. Snaží se vydělat peníze na soukromého lektora, který ho připraví na zkoušku. Soukromá výuka tak de facto přebírá roli egyptské vzdělávací soustavy.

Někteří učitelé mimo záznam přiznávají, že ve třídách vyučují jen základní minimum, aby mohli od týchž studentů pobírat peníze za soukromé lekce. Podle některých odhadů utratí egyptské rodiny více než miliardu dolarů za soukromou výuku, aby tím vykompenzovaly špatné vzdělání – tato položka přitom často představuje téměř čtvrtinu příjmu jejich domácnosti.

Americká a evropské vlády, které mají eminentní zájem na stabilitě a prosperitě zemí napříč Blízkým východem a severní Afrikou, by také mohly organizovat a podporovat konsorcia soukromých investorů.

Před několika lety zahájil egyptský investor Ahmed Alfi činnost virtuální učebny s názvem Nafham (arabský výraz pro „Rozumíme“). Ve snaze snížit závislost země na soukromé výuce poskytuje tento webový startup s využitím crowdfundingu výuková videa. Služba má dnes 500 000 uživatelů a nabízí syrské školní osnovy, aby ji mohlo využívat 50% syrských uprchlických dětí, které nechodí do žádné školy.

Alfi ovšem tvrdí, že je náročné sehnat finance zvenčí – a není sám. Abdul Azíz Ghurár, miliardář ze Spojených arabských emirátů, založil v dubnu největší vzdělávací fond v arabském světě, který alokuje 1,14 miliardy dolarů v podobě grantů pro zanedbávanou mládež z regionu. Podle Majsy Džalbútové, generální ředitelky Vzdělávací nadace Abdula Ghurára, zástupci fondu doufají, že v příštích deseti letech poskytnou stipendium 15 000 blízkovýchodním studentům. Od září budou studenti dostávat finanční pomoc, aby mohli studovat na čtyřech špičkových univerzitách v regionu; nakonec budou financována i studia na univerzitách mezinárodních.

Fake news or real views Learn More

Individuální iniciativy však nestačí. „Úsilí je třeba systematizovat a institucionalizovat,“ vysvětluje Džalbútová. „Žádný jednotlivý fond nedokáže tyto problémy vyřešit… Potřebujeme, aby všichni přiložili ruku k dílu.“ Má-li se to podařit, musí být vzdělávání blízkovýchodní mládeže pokládáno za strategickou otázku, která si zasluhuje stejnou globální zahraničně-politickou pozornost jako boj proti extremistickým skupinám. Region by měl být vyzbrojen pery, nejen meči.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.