5

Jak překonat tržní překážky nových antibiotik

LONDÝN – Ze striktního pohledu některých investorů je vychytralé finanční řízení firmy s cílem zvýšit cenu jejích akcií správná věc. Podle této omezené logiky by nás nemělo trápit, pokud cenu akcií farmaceutických firem nezvyšují nové objevy, nýbrž finanční operace, jako jsou zpětné odkupy akcií nebo účelové změny sídla společnosti.

Farmaceutický průmysl však není obor jako každý jiný. Je vnitřně spjatý s veřejným blahem a v minulosti nesčetněkrát přinesl léčebné inovace, bez nichž by společnost nedokázala bojovat s nemocemi. Ačkoliv jsou navíc spotřebitelem pacienti, za zboží často platí vlády. Dokonce i ve Spojených státech mají veřejní odběratelé minimálně čtyřicetiprocentní podíl na trhu s léky na předpis.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Vlády také financují velkou část výzkumu, na němž farmaceutický průmysl zakládá své zisky. Vláda Spojených států je největším světovým financovatelem lékařského výzkumu a vývoje; celosvětově daňoví poplatníci financují třetinu výdajů na zdravotnický výzkum. Nikoho by tedy nemělo překvapit, když politici trvají na tom, aby se inovační úsilí farmaceutických firem soustředilo na oblasti, které jsou nejpřínosnější pro daňové poplatníky a pacienty, a nikoliv na oblasti typu finančních manévrů, jež mohou být krátkodobě nejziskovější pro sektor samotný.

Farmaceutickému průmyslu se daří nejlépe, když jsou soukromá ziskovost a společenský přínos ve vzájemném souladu, což nastává v situaci, kdy užitečné nové léky zajistí velký tržní podíl. Bohužel tomu tak nebývá vždy – což může mít tragické důsledky. Zejména v oblasti vývoje antibiotik přivádí divergence mezi honbou za ziskem a veřejným blahem svět na pokraj krize.

Když se antibiotika ve 40. letech poprvé začala běžně používat, staly se do té doby nebezpečné zdravotní problémy typu zápalu plic nebo zanícených ran neškodnými a snadno léčitelnými záležitostmi. Antibiotika tvoří základ moderní medicíny; chirurgické zákroky nebo chemoterapie jsou bez nich mnohem riskantnější.

Postupem času však antibiotika ztrácejí účinnost. A zatímco předchozí generace vědců rychle nacházely nové náhrady, dnes museli lékaři v mnoha případech ustoupit na poslední obrannou linii. U řady infekcí – včetně některých kmenů pneumonie, E. coli a kapavky – nezbývá v zásobě žádná náhrada.

Člověk by řekl, že to farmaceutické společnosti a jejich investory ponoukne k tomu, aby se předháněli ve vývoji nových antibiotik. Velká část farmaceutického průmyslu však toto úsilí vzdala. Vývoj nových antibiotik je složitý a drahý – a především mnohem méně ziskový než investice do jiných důležitých oborů, jako jsou léčba rakoviny a cukrovky.

K problému přispívá i jedinečný význam těchto léčiv. Firmy nemají pokaždé možnost získat zpět své investice tím, že stanoví vysokou cenu patentovaných antibiotik. Jakmile je nové antibiotikum vyvinuto, úřady veřejného zdraví ho právem chtějí ponechat jako náhradní řešení a trvají na tom, že se začne používat až ve chvíli, kdy selžou všechny ostatní možnosti. V důsledku toho se nové antibiotikum leckdy začne široce využívat teprve poté, co vyprší jeho patent, a firma, která ho vyvinula, pak musí svádět konkurenční boj s generickými výrobci.

V lednu učinil farmaceutický průmysl významný krok k vyřešení tohoto problému, když více než 100 firem a obchodních sdružení z více než 20 zemí podepsalo deklaraci vyzývající vlády, aby přijaly nový model vývoje antibiotik. V rámci tohoto nového modelu se signatáři zavázali poskytnout přístup k novým lékům všem, kdo je potřebují, zvýšit investice do výzkumu a vývoje splňujícího globální potřeby veřejného zdraví a pomoci zpomalit rozvoj rezistence na léčiva u lidí i zvířat.

Vlády by měly farmaceutický průmysl povzbudit a umožnit mu, aby tyto cíle splnil. Jednou z možností by bylo přijmout můj loňský návrh a zavést odměny ve výši 1 miliardy i více dolarů pro ty, kdo vyvinou nejpotřebnější typy antibiotik. Takový přístup by umožnil nalezení rovnováhy mezi komerčními výnosy a dostupností, globálním přístupem a hospodárností, přičemž by v dlouhodobém výhledu ušetřil vládám peníze.

Využití tohoto přístupu k doplnění skladby antibiotik by stálo zhruba 25 miliard dolarů za deset let. Pokud se tato částka rozprostře mezi vlády států skupiny G-20, je velmi nízká a byla by pozoruhodně dobrou investicí – zejména s ohledem na to, že rezistence na antibiotika v současné době zatěžuje jen americké zdravotnictví částkou přibližně 20 miliard dolarů ročně.

Vlády by mohly zavést pobídky na výzkum a vývoj antibiotik a financovat je ze stávajících nebo i nových zdrojů, které by byly inovativní a soběstačné. Jednou možností by bylo zavedení drobného poplatku za přístup na trh, který by na velkých trzích vybírali farmaceutičtí regulátoři. Tento systém uznává, že antibiotika jsou společným a vyčerpatelným zdrojem, na kterém závisí životaschopnost řady jiných farmaceutických produktů a léčebných prostředků – od chemoterapie po výměny kloubů. Lze to srovnat s přístupem v jiných sektorech, jako je energetika, vodohospodářství nebo rybářství, kde se regulační nástroje používají k zajištění, aby se zdroje a infrastruktura spravovaly a obnovovaly v zájmu spotřebitelů i producentů, kteří na nich založili podnikání.

Nezbytných 2,5 miliardy dolarů za rok by se rovnalo pouhým 0,25% globálního farmaceutického obratu – sotva by šlo o velkou zátěž pro sektor, jenž se podle všech měřítek těší finančnímu zdraví. A plán by byl obzvláštně atraktivní v případě, že by se zavedl na bázi „plať, nebo se předveď“ – tedy že by se firmy mohly rozhodnout, zda budou samy investovat do výzkumu a vývoje, nebo zda přispějí do fondu odměňujícího ty, jejichž úsilí vedlo k vývoji žádoucích léků.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Je načase proměnit nápady v efektivní činy a vyřešit problém rezistence na léky. Chtějí-li toho firmy a vlády dosáhnout, musí si uvědomit, že antibiotika nejsou tuctovou komoditou.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.