Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že náboženské obrození a politický radikalismus mezi muslimy usazenými na Západě odráží tradice a konflikty Středního východu či širšího muslimského světa. Islámský saláfismus (fundamentalistický náboženský radikalismus) je však především důsledkem globalizace a pozápadnění islámu a obecnějšího rozštěpení kultury a náboženství.
Všechny formy náboženského fundamentalismu se opírají o představu „ryzího" náboženství prostého kulturních odstínů a vlivů. Dnešní islámské obrození charakterizují dogmatismus, komunitarismus a oddanost písmu stejně jako americká evangelická hnutí: oba proudy odmítají kulturu, filozofii, ba dokonce teologii a upřednostňují doslovné čtení posvátných textů a bezprostřední porozumění pravdě skrze osobní víru.
Tento trend reflektují knihy vydávané poslední dobou na Západě s tituly jako Co je islám? , Co to znamená být muslimem? a Jak prožít islám? V Afghánistánu, Pákistánu a v Egyptě je snadné během ramadánu dodržovat půst, i když se člověku právě nechce. Avšak muslim žijící v Evropě čelí potřebě si náboženství zpředmětnit. Ulemové (náboženští učenci) věřícím, kteří musí hledat ryze náboženská kritéria, jež se už k žádné konkrétní kultuře nevztahují, pomoc nepřinášejí.
Ve skutečnosti nejde o teoretickou otázku ohledně islámu, ale o problematiku muslimské náboženské praxe. V islámu dnes nacházíme víceméně tytéž podoby religiozity jako v katolicismu, protestantismu, ba i judaismu. Jejich současní stoupenci více lpí na osobní víře a jedinečné duchovní zkušenosti. Tito „znovu narození" věřící skrze opětovné objevování náboženství nově budují svou identitu.
V případě islámského fundamentalismu taktéž nedochází k tomu, že by se tradiční náboženství prosazovalo proti křesťanskému Západu. Když se roku 1996 dostal v Afghánistánu k moci Tálibán, měl zpočátku s Američany výborné vztahy a Zápaďané mohli mezi lety 1996 a 1998 v Afghánistánu volně cestovat.
Tálibán nebojoval proti kultuře Západu, nýbrž proti tradiční afghánské kultuře. Proč zakazovat chov zpěvných ptáků? Proč zakazovat papírové draky? Zdůvodnění je společné všem podobám fundamentalismu: tento svět tu je jako příprava věřících na spásu. Úlohou státu není zabezpečovat sociální spravedlnost a právní řád, ale vytvářet pro věřící příležitosti k nalezení cesty ke spáse, a to i donucovacími prostředky.
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Argumentace Tálibánu byla prostá: jestliže váš pták začne zpívat, když se modlíte, ztratíte soustředění a vaše modlitba přijde vniveč. Jste-li dobrý muslim, začnete znovu od začátku. Ale protože si nejsme jisti, že jste dobrý muslim, je jednodušší zakázat chov zpěvných ptáků, kteří tak nebudou vaši spásu ohrožovat.
Podobně platí, že papíroví draci se často zapletou do stromů a pokud byste vylezli na strom, abyste jej vymotali, mohli byste se podívat přes zeď k sousedovi a spatřit jeho ženu bez šátku, čímž byste zhřešili. Proč riskovat, že se budete smažit v pekle kvůli papírovému drakovi? To je lepší je zakázat.
Fundamentalismus tedy není protestem původních kultur v ohrožení, nýbrž reflexí jejich vymírání. Je proto hrubou chybou spojovat moderní podoby fundamentalismu s představou střetu civilizací. Mladí lidé se nestávají fundamentalisty proto, že Západ přehlíží kulturu jejich rodičů. Fundamentalistická religiozita je osobní a generační, je vzpourou proti víře rodičů.
Jistěže, náboženští fundamentalisté všech vyznání často kladou důraz na podobné zákony, pravidla a hodnoty. Když se Pim Fortuyn v Holandsku rozhodl vést kampaň proti muslimskému vlivu, bránil sexuální svobodu, nikoliv tradiční křesťanské hodnoty. Avšak jak u tohoto tématu, tak u dalších - jmenujme rodinu a potraty - stojí věřící muslimové v Evropě na téže straně jako konzervativní křesťané.
Takové shody nicméně nevysvětlují politický a radikální islám. Usáma bin Ládin je mnohem více výrazem vykořenění než tradice politického násilí v islámu. Muhammad Atta, Zacharias Moussaoui a Kamel Daoudi se „znovu narodili" v Marseille, v Londýně a v Montrealu, nikoliv v Egyptě či Maroku (a všichni zpřetrhali své rodinné vazby).
Mladí radikálové navíc neodcházejí bojovat do zemí, odkud pocházejí, nýbrž do Bosny, Čečenska, Afghánistánu nebo Kašmíru, neboť Střední východ nepovažují za srdce muslimské civilizace obléhané křižáky. Žijí v globálním světě; vůbec se nepovažují za obyvatele Středního východu.
Nevýznamnost tradiční kultury vysvětluje rostoucí počet konvertitů ve všech sítích radikálů, které byly v poslední době odhaleny. Členové Beghalovy sítě ve Francii byli konvertité zhruba z jedné třetiny. Francouzská policie ve spojitosti s teroristickým útokem na synagogu v tuniské Džerbě zatkla německého občana s polským jménem. Konvertitou je jak Richard Reid, který se pokusil vyhodit do vzduchu britské letadlo, a José Padilla, obviněný z přípravy útoku „špinavou bombou" ve Spojených státech, tak americký tálibánec John Walker Lindh.
V Evropě se dnes náboženská konverze obvykle omezuje na chudinské čtvrti, obývané mladými lidmi bez vyhlídek na zaměstnání, kteří z velké části žijí v prostředí podzemní kriminální ekonomiky. Radikální a násilná levice se z těchto zón sociálního vyloučení v Evropě už stáhla. Radikálové se učívali zacházet s kalašnikovem a unášet letadla s Palestinci. Teď se učí zacházet s kalašnikovem a unášet letadla s al-Káidou.
Hledání mytického, mesianistického, nadnárodního osvobozeneckého hnutí se nemění, stejně jako nepřítel: americký imperiální kolos. Radikálové nejsou plodem dějin Západu ani Středního východu, ale směsi všech dějin, globalizace. Jejich domovem je svět bez domova.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
After a decades-long love affair with laissez-faire policies, many governments – notably in developed countries – are increasingly seeking to shape their economies through tariffs, subsidies, public procurement, and more. But not all industrial policies are created equal, and understanding their nuances and limitations is critical to their success.
Too often, the press and voters treat abortion, and reproductive rights more broadly, as well as other “family” issues – like child tax credits, paid family leave policies and affordable childcare – as somehow different from economic issues. But they are not.
shows why abortion, childcare, and parental leave are not merely “family” issues.
Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že náboženské obrození a politický radikalismus mezi muslimy usazenými na Západě odráží tradice a konflikty Středního východu či širšího muslimského světa. Islámský saláfismus (fundamentalistický náboženský radikalismus) je však především důsledkem globalizace a pozápadnění islámu a obecnějšího rozštěpení kultury a náboženství.
Všechny formy náboženského fundamentalismu se opírají o představu „ryzího" náboženství prostého kulturních odstínů a vlivů. Dnešní islámské obrození charakterizují dogmatismus, komunitarismus a oddanost písmu stejně jako americká evangelická hnutí: oba proudy odmítají kulturu, filozofii, ba dokonce teologii a upřednostňují doslovné čtení posvátných textů a bezprostřední porozumění pravdě skrze osobní víru.
Tento trend reflektují knihy vydávané poslední dobou na Západě s tituly jako Co je islám? , Co to znamená být muslimem? a Jak prožít islám? V Afghánistánu, Pákistánu a v Egyptě je snadné během ramadánu dodržovat půst, i když se člověku právě nechce. Avšak muslim žijící v Evropě čelí potřebě si náboženství zpředmětnit. Ulemové (náboženští učenci) věřícím, kteří musí hledat ryze náboženská kritéria, jež se už k žádné konkrétní kultuře nevztahují, pomoc nepřinášejí.
Ve skutečnosti nejde o teoretickou otázku ohledně islámu, ale o problematiku muslimské náboženské praxe. V islámu dnes nacházíme víceméně tytéž podoby religiozity jako v katolicismu, protestantismu, ba i judaismu. Jejich současní stoupenci více lpí na osobní víře a jedinečné duchovní zkušenosti. Tito „znovu narození" věřící skrze opětovné objevování náboženství nově budují svou identitu.
V případě islámského fundamentalismu taktéž nedochází k tomu, že by se tradiční náboženství prosazovalo proti křesťanskému Západu. Když se roku 1996 dostal v Afghánistánu k moci Tálibán, měl zpočátku s Američany výborné vztahy a Zápaďané mohli mezi lety 1996 a 1998 v Afghánistánu volně cestovat.
Tálibán nebojoval proti kultuře Západu, nýbrž proti tradiční afghánské kultuře. Proč zakazovat chov zpěvných ptáků? Proč zakazovat papírové draky? Zdůvodnění je společné všem podobám fundamentalismu: tento svět tu je jako příprava věřících na spásu. Úlohou státu není zabezpečovat sociální spravedlnost a právní řád, ale vytvářet pro věřící příležitosti k nalezení cesty ke spáse, a to i donucovacími prostředky.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Argumentace Tálibánu byla prostá: jestliže váš pták začne zpívat, když se modlíte, ztratíte soustředění a vaše modlitba přijde vniveč. Jste-li dobrý muslim, začnete znovu od začátku. Ale protože si nejsme jisti, že jste dobrý muslim, je jednodušší zakázat chov zpěvných ptáků, kteří tak nebudou vaši spásu ohrožovat.
Podobně platí, že papíroví draci se často zapletou do stromů a pokud byste vylezli na strom, abyste jej vymotali, mohli byste se podívat přes zeď k sousedovi a spatřit jeho ženu bez šátku, čímž byste zhřešili. Proč riskovat, že se budete smažit v pekle kvůli papírovému drakovi? To je lepší je zakázat.
Fundamentalismus tedy není protestem původních kultur v ohrožení, nýbrž reflexí jejich vymírání. Je proto hrubou chybou spojovat moderní podoby fundamentalismu s představou střetu civilizací. Mladí lidé se nestávají fundamentalisty proto, že Západ přehlíží kulturu jejich rodičů. Fundamentalistická religiozita je osobní a generační, je vzpourou proti víře rodičů.
Jistěže, náboženští fundamentalisté všech vyznání často kladou důraz na podobné zákony, pravidla a hodnoty. Když se Pim Fortuyn v Holandsku rozhodl vést kampaň proti muslimskému vlivu, bránil sexuální svobodu, nikoliv tradiční křesťanské hodnoty. Avšak jak u tohoto tématu, tak u dalších - jmenujme rodinu a potraty - stojí věřící muslimové v Evropě na téže straně jako konzervativní křesťané.
Takové shody nicméně nevysvětlují politický a radikální islám. Usáma bin Ládin je mnohem více výrazem vykořenění než tradice politického násilí v islámu. Muhammad Atta, Zacharias Moussaoui a Kamel Daoudi se „znovu narodili" v Marseille, v Londýně a v Montrealu, nikoliv v Egyptě či Maroku (a všichni zpřetrhali své rodinné vazby).
Mladí radikálové navíc neodcházejí bojovat do zemí, odkud pocházejí, nýbrž do Bosny, Čečenska, Afghánistánu nebo Kašmíru, neboť Střední východ nepovažují za srdce muslimské civilizace obléhané křižáky. Žijí v globálním světě; vůbec se nepovažují za obyvatele Středního východu.
Nevýznamnost tradiční kultury vysvětluje rostoucí počet konvertitů ve všech sítích radikálů, které byly v poslední době odhaleny. Členové Beghalovy sítě ve Francii byli konvertité zhruba z jedné třetiny. Francouzská policie ve spojitosti s teroristickým útokem na synagogu v tuniské Džerbě zatkla německého občana s polským jménem. Konvertitou je jak Richard Reid, který se pokusil vyhodit do vzduchu britské letadlo, a José Padilla, obviněný z přípravy útoku „špinavou bombou" ve Spojených státech, tak americký tálibánec John Walker Lindh.
V Evropě se dnes náboženská konverze obvykle omezuje na chudinské čtvrti, obývané mladými lidmi bez vyhlídek na zaměstnání, kteří z velké části žijí v prostředí podzemní kriminální ekonomiky. Radikální a násilná levice se z těchto zón sociálního vyloučení v Evropě už stáhla. Radikálové se učívali zacházet s kalašnikovem a unášet letadla s Palestinci. Teď se učí zacházet s kalašnikovem a unášet letadla s al-Káidou.
Hledání mytického, mesianistického, nadnárodního osvobozeneckého hnutí se nemění, stejně jako nepřítel: americký imperiální kolos. Radikálové nejsou plodem dějin Západu ani Středního východu, ale směsi všech dějin, globalizace. Jejich domovem je svět bez domova.