3

Internet, nebo splinternet?

CAMBRIDGE – Komu patří internet? Odpověď zní, že nikomu a zároveň všem. Internet je síť sítí. Každá jednotlivá síť patří jiné společnosti a organizaci a ty se opírají o fyzické servery v různých zemích s různými zákony a regulacemi. Bez společných pravidel a norem však nelze tyto sítě účinně propojit. Fragmentace – která znamená konec internetu – je reálnou hrozbou.

Podle některých odhadů činí ekonomický přínos internetu ke globálnímu HDP v letošním roce 4,2 biliony dolarů. Rozdrobený internet neboli „splinternet“ by byl pro svět velmi nákladný, avšak i tato varianta je jedním z možných budoucích vývojů, jak je minulý měsíc nastínila zpráva Globální komise pro řízení internetu, v jejímž čele stojí bývalý švédský premiér Carl Bildt. Internet dnes spojuje téměř polovinu světové populace a podle předpovědí se k němu v příštích pěti letech připojí další miliarda lidí – a také zhruba 20 miliard zařízení.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Další expanze však není zaručená. Při nejhorším scénáři rozpracovaném komisí by náklady způsobené zlovolným jednáním zločinců a politické kontrolní mechanismy zavedené vládami zapříčinily ztrátu důvěry lidí v internet a pokles jeho používání.

Náklady spojené s kybernetickým zločinem se pro rok 2016 odhadují na plných 445 miliard dolarů a mohly by rychle růst. V době, kdy je k internetu připojeno stále více zařízení od automobilů po kardiostimulátory, by hackeři s nekalými úmysly mohli proměnit „internet věcí“ (IOT) v „militarizaci všeho“. Masivní narušování soukromí firmami i vládami a kybernetické útoky na civilní infrastrukturu, jako jsou energetické sítě (což se nedávno stalo na Ukrajině), by mohly vytvořit nejistotu podkopávající potenciál internetu.

Druhým scénářem je vývoj, který komise označuje jako „zakrnělý růst“. Někteří uživatelé sklízejí nepřiměřeně vysoké zisky, zatímco jiným internet žádný prospěch nepřináší. Tři nebo čtyři miliardy lidí jsou stále offline a ekonomickou hodnotu internetu pro mnohé z těch, kteří připojení jsou, narušují obchodní bariéry, cenzura, zákony vyžadující ukládání dat v místě a další pravidla, jež omezují volný tok zboží, služeb a myšlenek.

Hnutí za kontrolu internetu suverénními státy sílí a určitý stupeň fragmentace existuje už dnes. Nejvyšší počet uživatelů internetu má Čína, avšak její „velký čínský firewall“ vytvořil bariéry pro styk s některými částmi vnějšího světa.

Mnohé vlády cenzurují služby, o nichž si myslí, že ohrožují jejich schopnost politické kontroly. Bude-li tento trend pokračovat, mohl by znamenat náklady ve výši přes 1% HDP ročně a současně zasahovat do soukromí lidí, svobody projevu a přístupu ke znalostem. Svět by se sice mohl touto cestou protrmácet, ale nesmírně by na tom tratil a mnozí lidé by zůstali pozadu.

Ve třetím scénáři formulovaném komisí poskytuje zdravý internet nevídané příležitosti k inovacím a hospodářskému růstu. Internetová revoluce přispěla v uplynulých dvou desetiletích přibližně osmi procenty ke globálnímu HDP a přivedla na síť tři miliardy uživatelů, což snížilo digitální, fyzické, ekonomické a vzdělávací propasti. Zpráva komise přitom konstatuje, že IOT by mohl do roku 2025 znamenat zvýšení HDP o dalších 11 bilionů dolarů.

Komise dospěla k závěru, že udržení ničím neomezovaných inovací bude vyžadovat, aby byly internetové standardy otevřeně vyvíjené a dostupné, aby všichni uživatelé dodržovali kvalitnější digitální „hygienu“, a tím odrazovali hackery, aby bezpečnost a odolnost představovaly jádro systémového uspořádání (místo aby k němu byly dodatečně přilepené tak jako v současnosti), aby vlády nežádaly prolomení šifrování po dalších subjektech, aby se státy dohodly, že nebudou útočit na klíčovou infrastrukturu internetu, a aby vlády nařizovaly zodpovědné chování a vynucovaly si průhledné ohlašování technologických problémů s cílem vytvořit tržně založený pojišťovací průmysl, jenž zvýší bezpečnost IOT.

Až donedávna se debata o nejvhodnějším přístupu k řízení internetu točila kolem tří hlavních faktorů. První přístup založený na velkém množství podílníků organicky vznikl z komunity, která vyvinula internet, což mu zajistilo vysokou technickou úroveň, ale nikoliv mezinárodní legitimitu, protože v této komunitě silně převládali američtí technokraté. Druhý tábor upřednostňoval větší kontrolu ze strany Mezinárodní telekomunikační unie – specializované agentury Organizace spojených národů, která zajišťuje legitimitu, avšak na úkor efektivity. A autoritářské země typu Ruska a Číny prosazovaly mezinárodní smlouvy, jež by negarantovaly žádné rozhraní mezi suverénními státy se silnou kontrolou jejich části internetu.

V poslední době se podle komise vyvíjí čtvrtý model, v němž rozšířená komunita podílníků svědomitěji plánuje formu účasti každého z nich (technické komunity, soukromých organizací, firem a vlád) na mezinárodních konferencích.

Důležitým krokem tímto směrem bylo červencové rozhodnutí amerického ministerstva obchodu předat dohled nad takzvanými funkcemi IANA – tedy jakéhosi internetového „adresáře“ – Organizaci pro přidělování názvů a čísel na internetu (ICANN). Součástí ICANN je i Vládní poradní výbor (GAC) čítající 162 členů a 35 pozorovatelů, ale na rozdíl od typických mezivládních organizací vlády nekontrolují její činnost. Současně ICANN jedná ve shodě s přístupem mnoha podílníků, jak ho formulovalo a legitimizovalo Fórum pro řízení internetu založené Valným shromážděním OSN.

Někteří američtí senátoři si stěžovali, že když ministerstvo obchodu spadající pod administrativu prezidenta Baracka Obamy předalo dohled nad funkcemi IANA organizaci ICANN, vlastně se tím „vzdalo internetu“. USA se však nemohly internetu „vzdát“, protože ho nevlastní. Zatímco původní internet propojoval počítače výlučně v USA, dnešní internet spojuje miliardy lidí po celém světě. Adresář IANA (jehož existuje mnoho kopií) navíc není internet.

Fake news or real views Learn More

Červencové rozhodnutí USA je krokem ke stabilnějšímu a otevřenějšímu internetu s mnoha podílníky – přesně takovému, jaký Globální komise pro řízení internetu vyzdvihla. Doufejme, že budou následovat další kroky tímto směrem.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.