2

Slušná práce, nebo neslušná politika

DAVOS – Agenda 2030 pro trvale udržitelný rozvoj zavazuje členské státy OSN, aby „nikoho neopomíjely“. Jednou z klíčových složek tohoto závazku – obsaženého i v agendě Mezinárodní organizace práce (MOP) – je slušná práce pro všechny. V době, kdy se frustrace a deziluze zaměstnanců promítají na celém světě do výsledků voleb, tento cíl snad ani nemůže být důležitější.

Očekávání, že každá generace se bude mít lépe než ta předcházející, a to sociálně i ekonomicky, už dnes neplatí automaticky. Pro řadu lidí se stal novou normou posun směrem dolů.

Těžko se tedy divit, že dlouho bublající frustrace ze směru, jímž se ubírá globalizace, a nelibost nad nespravedlivým rozdělením jejích zisků vyvolaly politickou reakci, která v poslední době zasáhla celý svět. Tato deziluze přinejmenším zčásti pramení z pracovních zkušeností lidí, ať už v podobě vylučování z trhu práce, špatných pracovních podmínek či nízkých mezd.

V mnoha koutech světa včetně některých evropských zemí je nezaměstnanost v posledních letech setrvale vysoká. I když však člověk práci má, není to záruka finančního zajištění: mnozí zaměstnaní lidé vědí, že jejich pracovní místo je zranitelné, a pokrok v oblasti kvality pracovního místa je nedostatečný i ve státech, kde se agregátní hospodářské ukazatele zlepšují.

Podle zprávy MOP o globálních mzdách, která vyšla v prosinci pod názvem Mzdová nerovnost na pracovišti, globální mzdový růst od roku 2012 zpomaluje, a to z tehdejších 2,5% ročně na 1,7% v roce 2015 – což byla nejnižší úroveň za poslední čtyři roky. Nebudeme-li započítávat Čínu, která zažila obzvláště rychlý mzdový růst, pak se roční globální vzestup mezd snížil z 1,6% na pouhých 0,9%.

Deziluzi zaměstnanců přitom prohlubuje vědomí, že zatímco jejich průměrné mzdy rostou jen pomalu nebo stagnují, velmi bohatí lidé výrazně bohatnou ještě víc. Jak ukazuje zpráva MOP, zatímco ve většině zemí mzdy téměř v celém příjmovém spektru rostou jen pozvolna, u horních 10% příjmů došlo k prudkému zvýšení a 1% nejlépe placených zaměstnanců zaznamenalo ještě vyšší skok.

V Evropě pobírá 10% nejlépe placených zaměstnanců v průměru 25,5% celkového objemu mezd, zatímco 50% nejhůře placených zaměstnanců ukrojí z celkového koláče pouhých 29,1%. V některých rozvíjejících se ekonomikách je podíl 10% nejlépe placených zaměstnanců na celkových mzdách ještě vyšší: například v Brazílii je to 35%, v Indii 42,7% a v Jihoafrické republice 49,2%. V Evropě vydělává horní jedno procento zhruba 90 eur za hodinu – to je osmkrát více než medián a dvaadvacetkrát více než průměrná mzda dolních 10%.

Dnes čelíme dvojí výzvě: jak zlepšit osud zaměstnanců nacházejících se na dolním konci příjmové distribuce a jak vytvořit dostatek nových a vysoce kvalitních pracovních míst pro desetimiliony lidí, kteří každý rok nově vstupují na trh práce. Protože se globální ekonomika stále plně nezotavila z globální hospodářské krize, která vypukla před deseti lety, nebudou se tyto úkoly plnit snadno.

Je pravděpodobné, že růst objemu pracovní síly bude rychlejší než tvorba nových pracovních míst. Proto zpráva MOP s názvem Světová zaměstnanost a sociální vyhlídky – trendy 2017 předpovídá, že letos bude na celém světě bez zaměstnání něco málo přes 201 milionů lidí a v roce 2018 se k nim přidá dalších 2,7 milionu osob.

Svět potřebuje hospodářský růst, který bude trvalý, spravedlivý a bohatý na pracovní místa. Klíčem k úspěchu přitom budou silné a významné instituce upravující trh práce, které se budou opírat o mezinárodně přijímané zásady a práva zaměstnanců a budou je dále rozvíjet.

Důležitou roli zde mohou hrát minimální mzdy a kolektivní vyjednávání. Jedním z pozoruhodných trendů uplynulých několika let je zavádění nebo zvyšování minimální mzdy zeměmi, které doufají ve zmírnění nerovnosti, přičemž Mexiko je nejnovějším příkladem. A tento trend zřejmě bude pokračovat: o zavedení celostátní minimální mzdy uvažuje například Jihoafrická republika.

To je dobrá zpráva. Poslední důkazy včetně zjištění německé Komise pro minimální mzdu totiž ukazují, že dobře koncipované minimální mzdy – které naplňují potřeby zaměstnanců a jejich rodin, ale zohledňují i ekonomické podmínky – mohou přinést skutečné změny na dolním konci příjmové distribuce, aniž podstatně poškodí zaměstnanost.

Určité kroky lze podniknout rovněž na mezinárodní úrovni, například zavedením podpůrných systémů, které pomohou prosazovat klíčové cíle v oblasti slušné práce a ekonomické inkluze. Proto MOP a Světová banka založily Globální partnerství za všeobecnou sociální ochranu, jehož cílem je zajišťovat, aby sociální záchranné sítě – včetně penzí a dávek pro rodiče, tělesně postižené osoby a děti – byly dostupné všem a chránily stamiliony lidí po celém světě, kteří v současné době žádnou ochranu nemají.

Rozšíření přístupu ke slušným pracovním příležitostem je nejefektivnější způsob, jak zvýšit participaci na trhu práce, pozvednout lidi z chudoby, snížit nerovnost a podpořit hospodářský růst. Mělo by být těžištěm každé politiky. Alternativou je bezohledný svět, v němž se až příliš mnoho lidí bude cítit opomíjeno. Stačí se podívat na dnešní novinové titulky, abychom pochopili, jaká nestabilita a nejistota může být – a je – výsledkem tohoto přístupu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.