1

Jak skoncovat s hladem

ISTANBUL/KUALA LUMPUR – Loni v září se vedoucí světoví představitelé v rámci Cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů zavázali, že do roku 2030 skoncují s chudobou. Zní to jako obrovský projekt. Ve skutečnosti však svět už dnes produkuje tolik potravin, že by to stačilo na nasycení všech obyvatel zeměkoule. Proč tedy tento problém přetrvává?

Chudoba a hlad jsou úzce provázané, a proto si SDG vytkly za cíl eliminovat obojí. Pro člověka žijícího na Světovou bankou stanovené hranici chudoby ve výši 1,90 dolaru denně představují náklady na potraviny přibližně 50-70% celkových příjmů. Světová banka odhaduje, že téměř čtyři pětiny chudých lidí světa žijí ve venkovských oblastech, ačkoliv tyto oblasti obývá méně než polovina světové populace. Z toho lze vyvodit očividný závěr, že k vymýcení hladu je zapotřebí podstatně zvýšit příjmy venkovanů.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

To nebude snadné. Většina rozvojových zemí se dnes potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a podzaměstnanosti. A při současných neveselých ekonomických vyhlídkách, zejména kvůli nízkým cenám komodit a pokračujícímu vynucování fiskálních úsporných opatření na většině míst, se tlaky na venkovské příjmy pravděpodobně ještě zvýší.

I kdyby se však státům podařilo dosáhnout začleňujícího růstu, na eliminaci hladu do roku 2030 to stačit nebude. Jediným způsobem, jak toho docílit, bude implementovat dobře koncipovanou ochranu a zvýšit rozsah investic prospěšných chudým lidem.

Podle Světové banky pobírá ve 146 nízkopříjmových a středněpříjmových zemích nějakou formu sociální ochrany miliarda lidí. Přesto 870 milionů lidí žijících v extrémní chudobě, zejména ve venkovských oblastech, jakoukoliv sociální ochranu postrádá.

Největší mezery existují podle očekávání v nízkopříjmových zemích, kde sociální ochrana pokr��vá necelou desetinu populace, z níž 47% žije v extrémní chudobě. V zemích s nižšími středními příjmy dosáhne sociální ochrana zhruba na čtvrtinu lidí žijících v extrémní chudobě, takže bez ochrany zůstává přibližně půl miliardy osob. Ve státech s vyššími středními příjmy pobírá sociální dávky přibližně 45% občanů žijících v extrémní chudobě.

To zjevně nestačí. Zlepšená sociální ochrana může pomoci zajistit dostatečnou spotřebu potravin a umožnit příjemcům, aby investovali do vlastní výživy, zdraví a dalších produktivních kapacit. A protože tyto investice trvale zvyšují příjmy, umožňují další růst produktivních investic do osobního rozvoje, čímž narušují začarovaný kruh chudoby a hladu.

Také vlády musí přijít s investicemi, aby zajistily, že ti, kdo se v současnosti utápějí v chudobě, dosáhnou bodu, kdy budou moci investovat sami do sebe. Včasný a výrazný investiční impulz by dříve generoval dodatečné příjmy, a tím snížil dlouhodobější náklady financování. Navíc by podpořil agregátní poptávku v ekonomice, která ji zoufale potřebuje.

Svět si může potřebné investice dovolit. Podle odhadů Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD) a Světového potravinového programu (WFP) by se takové investice rovnaly 0,3% celosvětových příjmů v roce 2014. Úplně tedy stačí, aby bohatší země poskytly potřebným nízkopříjmovým státům rozpočtovou podporu a technickou pomoc. (Většina středněpříjmových zemí si potřebné financování může dovolit sama.)

Nemělo by být obtížné generovat politickou vůli k poskytnutí potřebné podpory, alespoň teoreticky. Koneckonců uplynulo více než půl století od schválení Všeobecné deklarace lidských práv a jejího Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jenž pokládá hmotné potřeby všech lidí za základní lidské právo. A o několik let dříve označil americký prezident Franklin D. Roosevelt „svobodu před nedostatkem“ – která pravděpodobně zahrnuje i svobodu před hladem – za jednu ze čtyř základních svobod, jež by měly být zajištěny lidem „všude na světě“.

Dnes, po schválení SDG, mají všechny vlády závazek přijmout zodpovědnost za skoncování s chudobou a hladem a také za vytvoření podmínek pro zajištění, aby se obojí podařilo natrvalo překonat. Nadcházející Vysoké politické fórum pro trvale udržitelný rozvoj představuje významnou příležitost k vytyčení cesty vpřed a stanovení krátkodobých a střednědobých priorit.

Fake news or real views Learn More

Skoncování s hladem a chudobou trvale udržitelným způsobem je morálně správné, politicky přínosné a ekonomicky realizovatelné. Pro světové lídry přestala být nečinnost jednou z možností.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.