1

Jak skoncovat s hladem

ISTANBUL/KUALA LUMPUR – Loni v září se vedoucí světoví představitelé v rámci Cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů zavázali, že do roku 2030 skoncují s chudobou. Zní to jako obrovský projekt. Ve skutečnosti však svět už dnes produkuje tolik potravin, že by to stačilo na nasycení všech obyvatel zeměkoule. Proč tedy tento problém přetrvává?

Chudoba a hlad jsou úzce provázané, a proto si SDG vytkly za cíl eliminovat obojí. Pro člověka žijícího na Světovou bankou stanovené hranici chudoby ve výši 1,90 dolaru denně představují náklady na potraviny přibližně 50-70% celkových příjmů. Světová banka odhaduje, že téměř čtyři pětiny chudých lidí světa žijí ve venkovských oblastech, ačkoliv tyto oblasti obývá méně než polovina světové populace. Z toho lze vyvodit očividný závěr, že k vymýcení hladu je zapotřebí podstatně zvýšit příjmy venkovanů.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

To nebude snadné. Většina rozvojových zemí se dnes potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a podzaměstnanosti. A při současných neveselých ekonomických vyhlídkách, zejména kvůli nízkým cenám komodit a pokračujícímu vynucování fiskálních úsporných opatření na většině míst, se tlaky na venkovské příjmy pravděpodobně ještě zvýší.

I kdyby se však státům podařilo dosáhnout začleňujícího růstu, na eliminaci hladu do roku 2030 to stačit nebude. Jediným způsobem, jak toho docílit, bude implementovat dobře koncipovanou ochranu a zvýšit rozsah investic prospěšných chudým lidem.

Podle Světové banky pobírá ve 146 nízkopříjmových a středněpříjmových zemích nějakou formu sociální ochrany miliarda lidí. Přesto 870 milionů lidí žijících v extrémní chudobě, zejména ve venkovských oblastech, jakoukoliv sociální ochranu postrádá.

Největší mezery existují podle očekávání v nízkopříjmových zemích, kde sociální ochrana pokrývá necelou desetinu populace, z níž 47% žije v extrémní chudobě. V zemích s nižšími středními příjmy dosáhne sociální ochrana zhruba na čtvrtinu lidí žijících v extrémní chudobě, takže bez ochrany zůstává přibližně půl miliardy osob. Ve státech s vyššími středními příjmy pobírá sociální dávky přibližně 45% občanů žijících v extrémní chudobě.

To zjevně nestačí. Zlepšená sociální ochrana může pomoci zajistit dostatečnou spotřebu potravin a umožnit příjemcům, aby investovali do vlastní výživy, zdraví a dalších produktivních kapacit. A protože tyto investice trvale zvyšují příjmy, umožňují další růst produktivních investic do osobního rozvoje, čímž narušují začarovaný kruh chudoby a hladu.

Také vlády musí přijít s investicemi, aby zajistily, že ti, kdo se v současnosti utápějí v chudobě, dosáhnou bodu, kdy budou moci investovat sami do sebe. Včasný a výrazný investiční impulz by dříve generoval dodatečné příjmy, a tím snížil dlouhodobější náklady financování. Navíc by podpořil agregátní poptávku v ekonomice, která ji zoufale potřebuje.

Svět si může potřebné investice dovolit. Podle odhadů Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD) a Světového potravinového programu (WFP) by se takové investice rovnaly 0,3% celosvětových příjmů v roce 2014. Úplně tedy stačí, aby bohatší země poskytly potřebným nízkopříjmovým státům rozpočtovou podporu a technickou pomoc. (Většina středněpříjmových zemí si potřebné financování může dovolit sama.)

Nemělo by být obtížné generovat politickou vůli k poskytnutí potřebné podpory, alespoň teoreticky. Koneckonců uplynulo více než půl století od schválení Všeobecné deklarace lidských práv a jejího Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jenž pokládá hmotné potřeby všech lidí za základní lidské právo. A o několik let dříve označil americký prezident Franklin D. Roosevelt „svobodu před nedostatkem“ – která pravděpodobně zahrnuje i svobodu před hladem – za jednu ze čtyř základních svobod, jež by měly být zajištěny lidem „všude na světě“.

Dnes, po schválení SDG, mají všechny vlády závazek přijmout zodpovědnost za skoncování s chudobou a hladem a také za vytvoření podmínek pro zajištění, aby se obojí podařilo natrvalo překonat. Nadcházející Vysoké politické fórum pro trvale udržitelný rozvoj představuje významnou příležitost k vytyčení cesty vpřed a stanovení krátkodobých a střednědobých priorit.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Skoncování s hladem a chudobou trvale udržitelným způsobem je morálně správné, politicky přínosné a ekonomicky realizovatelné. Pro světové lídry přestala být nečinnost jednou z možností.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.