2

Hackerstvím za humanitu

CAMBRIDGE – „Život,“ zní slavný výrok Oscara Wildea, „napodobuje umění mnohem víc, než umění napodobuje život.“ V případě filmu Interview od společnosti Sony Pictures je svět konfrontován s další smyčkou tohoto citátu: život napodobuje umění, které napodobuje život. Uvedení filmu vyvolalo mezinárodní intriky, dramata a stínové geopolitické mocenské boje. Dokonce podnítilo amerického prezidenta k vážnému projevu – a to vše kvůli obyčejnému případu hackerství.

Hackerské útoky na informační systémy nejsou ničím novým; jdou ruku v ruce se zrodem telekomunikací. Jeden z prvních útoků se vedl v roce 1903 proti Guglielmovi Marconimu a jeho demonstrační ukázce rádiového přenosu – Marconi tehdy komunikoval z Cornwallu do Londýna vzdáleného pět set kilometrů. Nevilu Maskelyneovi, jevištnímu kouzelníkovi, který se toužil stát telekomunikačním magnátem a patenty italského vynálezce ho frustrovaly, se však tehdy podařilo ovládnout systém a vyslat pohoršenému publiku v Královském institutu obscénní vzkazy.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Ačkoliv je však hackerství stejně staré jako samotný bezdrátový přenos, od Marconiho časů se mnohé změnilo. Informační sítě dnes pokrývají celou planetu a shromažďují a přenášejí v reálném čase nesmírné objemy dat. Umožňují nám řadu důvěrně známých činností: okamžitou komunikaci, používání sociálních médií, finanční transakce nebo logistické řízení. Ze všeho nejdůležitější přitom je, že informace už nejsou izolované v nějaké virtuální říši, ale prostupují prostředím, ve kterém žijeme. Fyzické, biologické a digitální světy se začaly sbližovat a vznikly z nich soustavy, které vědci označují za „kyberfyzikální systémy“.

Například automobily se vyvinuly z ryze mechanických systémů ve skutečné počítače na kolech. A totéž se děje i s dalším spotřebním zbožím: dnes máme automatické pračky s připojením na síť a termostaty se schopností učení, nemluvě o zubních kartáčcích s rozhraním Bluetooth nebo komputerizovaných novorozeneckých vahách.

Kyberfyzikální systémy sahají od makroúrovně (například městská doprava, jako je Uber) po mikroúroveň (například tlukot lidského srdce). I samotná naše těla vybavená přenosnými přístroji napojenými na internet dnes mají větší výpočetní výkon než celá NASA v době letů Apollo.

To vše slibuje vnést revoluci do mnoha aspektů lidského života – mobility, řízení energie, zdravotnictví a řady dalších – a může to ukazovat na zelenější a efektivnější budoucnost. Zároveň však kyberfyzikální systémy zvyšují naši zranitelnost vůči zlovolnému hackerství, což je otázka, o které se diskutuje na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Útoky se už zdaleka neomezují na kybernetický prostor, ale mohou mít zničující důsledky i ve fyzickém světě. Když softwarový virus způsobí havárii našeho počítače, je to mrzuté; co když však způsobí havárii našeho auta?

Proti škodlivým hackerům se obtížně bojuje tradičními vládními a průmyslovými nástroji – případ Sony Pictures je toho výmluvným dokladem. Hackerství lze provozovat kdekoliv a potenciálně k němu dochází přes bezpočet sítí v odlehlých místech. Vzpírá se konvenčním strategiím odplaty a ochrany. Jak v roce 2012 varoval tehdejší americký ministr obrany Leon Panetta, Spojené státy jsou vzhledem k povaze svých současných systémů zranitelné vůči „kybernetickému Pearl Harboru“, který by dokázal vykolejit vlaky, otrávit dodávky vody a ochromit energetické sítě.

Jak lze tedy takovému scénáři zabránit?

Jednou z možností by kupodivu mohla být podpora rozsáhlého využívání hackerství. Obeznámenost s nástroji a metodami hackerů představuje značnou výhodu při posuzování síly stávajících systémů, a dokonce i při navrhování lepšího zabezpečení zdola nahoru – tato praxe je známá jako etický („white hat“) hacking. Etická infiltrace umožňuje bezpečnostnímu týmu zvyšovat odolnost digitálních sítí vůči útoku identifikací jejich slabin. Pro vlády a firmy se z toho může stát běžná praxe – jakési kybernetické požární cvičení –, přestože akademická a průmyslová sféra se budou v nadcházejících letech nadále zaměřovat na vývoj dalších technických pojistek.

Dnešní ochrana má obecně podobu autonomních a nepřetržitě bdělých digitálních „dohlížitelů“ – počítačů a kódů kontrolujících jiné počítače a kódy. Podobají se tradičním vojenským protokolům velení a kontroly, s jejich rostoucím počtem roste i jejich síla a dokážou rychle reagovat na širokou paletu útoků. Takový digitální ekosystém posiluje kontrolní a vyvažovací mechanismy, což snižuje možnost selhání a zmírňuje následky vpádu.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Hollywoodský kasovní trhák odehrávající se podle takového budoucího scénáře by mohl pojednávat o počítačových sítích, které bojují mezi sebou, zatímco lidé pouze přihlížejí. Ztvárňoval by širší pojem „singularity“, jakéhosi hypotetického zlomového bodu, kdy umělá inteligence překoná lidskou. V tomto případě má naštěstí život stále ještě daleko k tomu, aby napodoboval umění.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.