2

Hackerstvím za humanitu

CAMBRIDGE – „Život,“ zní slavný výrok Oscara Wildea, „napodobuje umění mnohem víc, než umění napodobuje život.“ V případě filmu Interview od společnosti Sony Pictures je svět konfrontován s další smyčkou tohoto citátu: život napodobuje umění, které napodobuje život. Uvedení filmu vyvolalo mezinárodní intriky, dramata a stínové geopolitické mocenské boje. Dokonce podnítilo amerického prezidenta k vážnému projevu – a to vše kvůli obyčejnému případu hackerství.

Hackerské útoky na informační systémy nejsou ničím novým; jdou ruku v ruce se zrodem telekomunikací. Jeden z prvních útoků se vedl v roce 1903 proti Guglielmovi Marconimu a jeho demonstrační ukázce rádiového přenosu – Marconi tehdy komunikoval z Cornwallu do Londýna vzdáleného pět set kilometrů. Nevilu Maskelyneovi, jevištnímu kouzelníkovi, který se toužil stát telekomunikačním magnátem a patenty italského vynálezce ho frustrovaly, se však tehdy podařilo ovládnout systém a vyslat pohoršenému publiku v Královském institutu obscénní vzkazy.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ačkoliv je však hackerství stejně staré jako samotný bezdrátový přenos, od Marconiho časů se mnohé změnilo. Informační sítě dnes pokrývají celou planetu a shromažďují a přenášejí v reálném čase nesmírné objemy dat. Umožňují nám řadu důvěrně známých činností: okamžitou komunikaci, používání sociálních médií, finanční transakce nebo logistické řízení. Ze všeho nejdůležitější přitom je, že informace už nejsou izolované v nějaké virtuální říši, ale prostupují prostředím, ve kterém žijeme. Fyzické, biologické a digitální světy se začaly sbližovat a vznikly z nich soustavy, které vědci označují za „kyberfyzikální systémy“.

Například automobily se vyvinuly z ryze mechanických systémů ve skutečné počítače na kolech. A totéž se děje i s dalším spotřebním zbožím: dnes máme automatické pračky s připojením na síť a termostaty se schopností učení, nemluvě o zubních kartáčcích s rozhraním Bluetooth nebo komputerizovaných novorozeneckých vahách.

Kyberfyzikální systémy sahají od makroúrovně (například městská doprava, jako je Uber) po mikroúroveň (například tlukot lidského srdce). I samotná naše těla vybavená přenosnými přístroji napojenými na internet dnes mají větší výpočetní výkon než celá NASA v době letů Apollo.

To vše slibuje vnést revoluci do mnoha aspektů lidského života – mobility, řízení energie, zdravotnictví a řady dalších – a může to ukazovat na zelenější a efektivnější budoucnost. Zároveň však kyberfyzikální systémy zvyšují naši zranitelnost vůči zlovolnému hackerství, což je otázka, o které se diskutuje na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Útoky se už zdaleka neomezují na kybernetický prostor, ale mohou mít zničující důsledky i ve fyzickém světě. Když softwarový virus způsobí havárii našeho počítače, je to mrzuté; co když však způsobí havárii našeho auta?

Proti škodlivým hackerům se obtížně bojuje tradičními vládními a průmyslovými nástroji – případ Sony Pictures je toho výmluvným dokladem. Hackerství lze provozovat kdekoliv a potenciálně k němu dochází přes bezpočet sítí v odlehlých místech. Vzpírá se konvenčním strategiím odplaty a ochrany. Jak v roce 2012 varoval tehdejší americký ministr obrany Leon Panetta, Spojené státy jsou vzhledem k povaze svých současných systémů zranitelné vůči „kybernetickému Pearl Harboru“, který by dokázal vykolejit vlaky, otrávit dodávky vody a ochromit energetické sítě.

Jak lze tedy takovému scénáři zabránit?

Jednou z možností by kupodivu mohla být podpora rozsáhlého využívání hackerství. Obeznámenost s nástroji a metodami hackerů představuje značnou výhodu při posuzování síly stávajících systémů, a dokonce i při navrhování lepšího zabezpečení zdola nahoru – tato praxe je známá jako etický („white hat“) hacking. Etická infiltrace umožňuje bezpečnostnímu týmu zvyšovat odolnost digitálních sítí vůči útoku identifikací jejich slabin. Pro vlády a firmy se z toho může stát běžná praxe – jakési kybernetické požární cvičení –, přestože akademická a průmyslová sféra se budou v nadcházejících letech nadále zaměřovat na vývoj dalších technických pojistek.

Dnešní ochrana má obecně podobu autonomních a nepřetržitě bdělých digitálních „dohlížitelů“ – počítačů a kódů kontrolujících jiné počítače a kódy. Podobají se tradičním vojenským protokolům velení a kontroly, s jejich rostoucím počtem roste i jejich síla a dokážou rychle reagovat na širokou paletu útoků. Takový digitální ekosystém posiluje kontrolní a vyvažovací mechanismy, což snižuje možnost selhání a zmírňuje následky vpádu.

Fake news or real views Learn More

Hollywoodský kasovní trhák odehrávající se podle takového budoucího scénáře by mohl pojednávat o počítačových sítích, které bojují mezi sebou, zatímco lidé pouze přihlížejí. Ztvárňoval by širší pojem „singularity“, jakéhosi hypotetického zlomového bodu, kdy umělá inteligence překoná lidskou. V tomto případě má naštěstí život stále ještě daleko k tomu, aby napodoboval umění.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.