6

Globální Marshallův plán

ŘÍM – Navzdory vytrvalým snahám katalyzovat globální rozvojovou spolupráci komplikují pokrok v posledních letech výrazné překážky. Díky důležitým mezinárodním schůzkám plánovaným na druhou polovinu roku 2015 mají ale naštěstí světoví lídři významnou příležitost k jejich překonání.

K takovému obratu už kdysi došlo. Na přelomu století mezinárodní vyjednávání o hospodářském rozvoji také uvízlo na mrtvém bodě. Konference ministrů členských zemí Světové obchodní organizace v Seattlu skončila bez rozhodnutí a rozvojové země byly po dvou desetiletích Washingtonského konsenzu znechucené mezinárodními finančními institucemi pod vedením USA. Zdálo se, že zahajovací Konference OSN o financování rozvoje v mexickém Monterrey nepovede nikam.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Pak Spojené státy 11. září 2001 postihly velké teroristické útoky – tragická událost, která jistým způsobem katalyzovala pokrok. Světoví lídři se dohodli, že zahájí rozvojové kolo z Dauhá, s cílem zajistit, aby obchodní jednání sloužila rozvojovým aspiracím rozvojových zemí. Monterreyská konference pak v roce 2002 přinesla významné průlomy v oblasti zahraničních a domácích investic, zahraničního dluhu, mezinárodní spolupráce, obchodu a systémové správy.

Samozřejmě že k nastartování pokroku není nutná tragédie. Stačit by měla hlavní letošní globální zasedání – Konference o financování rozvoje v červenci, setkání na půdě OSN směřující k přijetí Cílů udržitelného rozvoje v září a pařížská Konference OSN o změně klimatu. Úsilí vynaložené na přípravu těchto jednání přitom naznačuje, že existuje vůle pohnout se vpřed.

Stěžejní je ale správný program. Svět potřebuje dobře koncipovanou a dalekosáhlou strategii podněcující industrializaci, po vzoru Programu evropské obnovy – americké iniciativy, která dala Evropě po druhé světové válce možnost se rekonstruovat. Součástí Marshallova plánu, jak je tato iniciativa spíše známa, byl masivní příliv americké pomoci na podporu národních rozvojových snah v Evropě a mnozí Evropané jej dodnes považují za hvězdnou hodinu Ameriky.

Účinky Marshallova plánu byly cítit daleko za hranicemi Evropy a během dekády se staly zřejmě nejúspěšnějším projektem pomoci zaměřené na hospodářský rozvoj v lidských dějinách. Podobné politiky byly zavedeny v severovýchodní Asii po vzniku Čínské lidové republiky a po korejské válce.

Samozřejmě že za expanzí Marshallova plánu byly politické pohnutky. USA na začátku studené války doufaly, že vytvořením „sanitárního kordonu“ movitých zemí od západní Evropy po severovýchodní Asii zastaví šíření komunismu. Rozvojové země, které těmto politickým cílům nesloužily, zůstaly stranou.

Ve svém jádře však Marshallův plán byl hospodářskou strategií – a v tomto ohledu kvalitní. Nejpodstatnější je, že představoval naprostý opak svého předchůdce, Morgenthauova plánu, který se soustředil na deindustrializaci – s chabými výsledky. Cílem tohoto plánu – formulovaného ministrem financí Henrym Morgenthauem ml. v jeho knize Naším problémem je Německo z roku 1945 – bylo proměnit Německo v „převážně zemědělskou a venkovskou“ zemi, aby se předešlo jeho zapojení do případných nových válek.

Koncem roku 1946 však už ekonomické těžkosti a nezaměstnanost v Německu přiměly tehdejšího amerického prezidenta Herberta Hoovera, aby tam jel na zjišťovací misi. Hooverova třetí zpráva z 18. března 1947 označila představu, že Německo lze omezit na pastorální stát, za „iluzi,“ jíž nelze dosáhnout bez likvidace či vystěhování 25 milionů tamních obyvatel.

Jedinou alternativou byla opětovná industrializace. Necelé tři měsíce nato ministr zahraničí George Marshall přednesl přelomovou řeč na Harvardově univerzitě, v níž oznámil politický obrat. Prohlásil, že v Německu a ve zbytku Evropy je zapotřebí oživit průmysl, a to i za pomoci těžkopádných státních zásahů, jako jsou vysoké daně, cla a zákazy dovozu. Volný obchod bude možný po rekonstrukci, až budou evropské země schopné soupeřit na mezinárodních trzích.

Marshall ve svém krátkém projevu nadnesl další tři důležité věci. Zaprvé, jelikož si povšiml úlohy, již v ekonomickém zpomalení Německa sehrálo zhroucení obchodu mezi městskými a venkovskými oblastmi, připomněl staletý evropský ekonomický poznatek: všechny bohaté země mají města s výrobním sektorem. „Lék,“ vysvětlil Marshall, „spočívá v… obnovení důvěry evropského lidu,“ aby „výrobci průmyslového a zemědělského zboží“ byli „schopni a ochotni směňovat své produkty za měny, jejichž trvalá hodnota není otevřenou otázkou“.

Zadruhé, Marshall prohlásil, že participativní instituce přinášejí ekonomický pokrok, nikoliv obráceně – tedy opak dnešního všeobecného mínění. Konkrétně uvedl, že záměrem politiky „by mělo být oživení funkční ekonomiky ve světě, která umožní, aby vznikly politické a sociální podmínky, ve kterých mohou existovat svobodné instituce.“

Zatřetí, Marshall zdůraznil, že pomoc by měla být komplexní a koncepční, aby napomáhala opravdovému pokroku a rozvoji. „Taková pomoc,“ uvedl, „nesmí být útržkovitá podle vývoje různých krizí. Každá pomoc, již snad tato vláda v budoucnu poskytne, by měla přinášet lék, nikoli pouhý preparát proti bolesti.“

Marshallova vize nabízí důležitá ponaučení pro světové lídry usilující dnes o urychlení rozvoje; prvním z nich je nutnost zvrátit účinky Washingtonského konsenzu na rozvíjející se a transformující se ekonomiky – účinky připomínající důsledky Morgenthauova plánu. Některé země – včetně velkých ekonomik, jako jsou Čína a Indie, které už dlouho chrání domácí průmysl – jsou v lepším postavení, aby dokázaly těžit z ekonomické globalizace. Jiné zaznamenaly pokles hospodářského růstu a reálného příjmu na hlavu, neboť došlo k úbytku jejich průmyslové a zemědělské kapacity, zejména během posledních dvou dekád minulého století.

Fake news or real views Learn More

Je načase zvýšit produktivní potenciál a kupní sílu chudých ekonomik, jak se stalo v Evropě během deseti let po Marshallově projevu. Marshallův postřeh, že takový společný hospodářský rozvoj je jediný způsob jak vybudovat trvalý mír, zůstává stejně platný, jako vždy byl.

Z angličtiny přeložil David Daduč