0

Je načase, aby se G20 chopila klimatického kormidla

PAŘÍŽ – Na začátku roku 2016 byly Spojené státy v dobrém postavení jít v čele globálního boje proti změně klimatu. Německá kancléřka Angela Merkelová jako předsedkyně G20 pro rok 2017 počítala s USA, že jí pomohou uvádět do pohybu hlubokou proměnu v globální ekonomice. I Donaldu Trumpovi po jeho vítězství v amerických prezidentských volbách přiznala Merkelová presumpci společného zájmu a proti vší pravděpodobnosti doufala, že by USA stále ještě mohly plnit vůdčí úlohu při snižování globálních emisí skleníkových plynů.

Při prvním osobním setkání Merkelové s Trumpem však nebyla vydána žádná podstatná prohlášení a z řeči těla bylo zřejmé, že vyhlídky na budoucí dialog jsou ponuré. Trumpův slogan „Amerika na prvním místě“ zřejmě znamená „Amerika na vlastní pěst“.

Anulováním politik snižování emisí CO2, které zavedl jeho předchůdce, Trump demontuje nový model kooperativní globální správy vtělený do Pařížské klimatické dohody z roku 2015. Země, které dohodu podepsaly, se zavázaly ke sdílení rizik a přínosů globální ekonomické a technologické transformace.

Trumpův přístup ke změně klimatu nevěští nic dobrého pro občany USA – z nichž dnes mnozí mobilizují odpor vůči jeho administrativě – ani pro svět. Zbytek světa přesto bude vyvíjet nízkouhlíkové, odolné systémy. Díky úsilí aktérů ze soukromého i veřejného sektoru napříč vyspělým a rozvojovým světem se nadcházející ekonomická proměna stává téměř neodvratnou a jejich záměry se nezmění jen proto, že USA mají novou, vrtošivou vládu. Čína, Indie, Evropská unie a mnohé africké a latinskoamerické země dál zavádějí systémy čisté energetiky.

Dokud tomu tak bude, firmy, místní samosprávy a další zainteresované strany budou nadále uskutečňovat nízkouhlíkové strategie. Jistěže, Trumpovy politiky by mohly přinést nová nebezpečí a náklady, na domácí scéně i celosvětově; prodloužit éru fosilních paliv se mu ale nepodaří.

Faktické odstoupení USA od Pařížské dohody je přesto hrozivá událost. Absence tak důležitého aktéra v boji proti změně klimatu by mohla podkopat nové formy multilateralizmu, ač je vzpruhou klimatického aktivizmu, neboť globální veřejné mínění se obrací proti USA.

Bezprostředněji došlo k tomu, že Trumpova administrativa vytvořila podstatná finanční rizika, která by mohla brzdit snahy řešit změnu klimatu. Trumpem navržený rozpočet by uvalil omezení na federální financování rozvoje čisté energetiky a výzkumu klimatu. Rovněž jeho nedávné exekutivní příkazy minimalizují finanční výdaje amerických podniků za uhlíkovou stopu, neboť mění způsob výpočtu „společenské ceny uhlíku“. Jeho administrativa už trvala na tom, aby ze společného prohlášení vydaného ministry financí G20 byly vypuštěny zmínky o změně klimatu.

To jsou všechno nerozvážná rozhodnutí, která znamenají vážná rizika pro ekonomiku USA a pro globální stabilitu, jak nedávno zdůraznil generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres. Finanční soustava USA hraje ve světové ekonomice přední roli a Trump nás chce vzít zpátky do doby, kdy investoři ani široká veřejnost při finančním rozhodování nezohledňovali rizika související se změnou klimatu.

Od roku 2008 regulatorní přístup zastávaný USA a G20 směřuje k posilování transparentnosti a zkvalitňování schopnosti rozumět možným systémovým rizikům ohrožujícím globální finanční soustavu, zejména těm, které souvisejí se změnou klimatu a závislostí na fosilních palivech. Rozvoj přísnějších pravidel transparentnosti a lepších nástrojů k hodnocení rizik je nejvyšší prioritou pro samotnou finanční obec. Zavádění takových nových pravidel a nástrojů může urychlit celkový trend odklonu investic od fosilních paliv, zajistit hladký přechod k odolnější ekonomice s čistou energetikou a nabídnout dlouhodobým investorům důvěru a srozumitelnost.

Vzhledem ke zvýšeným finančním rizikům souvisejícím se změnou klimatu by nejvyšší prioritou mělo být odolat Trumpovu exekutivnímu příkazu, který má demontovat pravidla transparentnosti na Wall Street. Skutečnost, že na investiční riziko plynoucí ze změny klimatu upozornili Warren Buffet a firma Black Rock, která spravuje aktiva, ukazuje, že bitva ještě není prohraná.

Byl dobrý nápad vytvořit G20. Teď se musí vypořádat se svou největší výzvou. Je na Merkelové a dalších lídrech G20, aby překonali americký (a saúdský) odpor a udrželi kurz klimatického úsilí. Za spojence mohou počítat některé největší světové institucionální investory, kteří se podle všeho shodnou na nezbytnosti přechodného rámce samoregulace. Je úkolem ostatních světových lídrů, aby dali dohromady soudržnou reakci na Trumpa a pokračovali v ustavování nového rozvojového paradigmatu, který bude slučitelný s různými finančními soustavami.

Zároveň EU – která letos slaví 60. výročí Římské smlouvy – má teď příležitost přemýšlet o budoucnosti, kterou chce vybudovat. Jistěže, žijeme v nelehké době; přesto se stále můžeme rozhodnout, v jakém světě chceme žít.

Z angličtiny přeložil David Daduč