DIBYANGSHU SARKAR/AFP/Getty Images

Nejlepším lékem na migraci je prevence

PAŘÍŽ – V době, kdy jsou noviny plné článků o potížích, na něž narážejí rodiny migrantů, by mohlo být lákavé předpokládat, že se řeší také příčiny přesídlování lidí. Ve většině případů by však byl takový předpoklad mylný. Řešení nucené migrace se dnes téměř výlučně zaměřují na pomoc uprchlíkům poté, co uprchnou, místo abychom si vzali na mušku důvody jejich útěku. Chceme-li vyřešit světové uprchlické krize, musíme věnovat stejnou pozornost příčinám jako následkům.

Proč rodiče riskují životy své nebo svých dětí, aby opustili domov a vydali se do neznáma? A co lze učinit pro to, aby rodiny vůbec nebyly nuceny migrovat? To jsou dvě z několika klíčových otázek, na které jsme se s kolegy pokusili odpovědět v nové studii OECD s názvem States of Fragility 2018. Naše zjištění leccos objasňují, ale zároveň jsou znepokojivá.

Do roku 2030 bude více než 80% chudých lidí světa žít v oblastech definovaných jako „křehké“ – toto označení může odrážet řadu politických, sociálních, bezpečnostních, ekonomických či ekologických příčin. Pokud současné trendy přetrvají, pak příliš málo rozvojové pomoci bohužel poputuje na řešení faktorů přispívajících k této křehkosti. Například v roce 2016 byla jen 2% z 68,2 miliardy dolarů oficiální rozvojové pomoci (ODA) putující na místa postižené křehkostí použita na prevenci konfliktů a pouhých 10% bylo určeno na mírotvorné iniciativy. Z toho vyplývá jediný závěr: musíme změnit způsob alokace ODA.

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky bylo v roce 2017 násilně vysídleno rekordních 68,5 milionu osob. Mnozí z těchto lidí pocházeli z pouhých pěti zemí – Afghánistánu, Barmy, Somálska, Jižního Súdánu a Sýrie. Přestože však země přijímající uprchlíky naléhavě potřebují peníze na podporu dlouhodobého relokačního úsilí, většina ODA je stále určena na krátkodobá řešení. Humanitární činnosti – například poskytování potravin a přístřeší – představovaly v loňském roce zhruba třetinu veškeré ODA a tento podíl se téměř deset let zvyšuje.

Naproti tomu finance na výstavbu škol, nemocnic a další infrastruktury nadále zaostávají. Je sice pochopitelné, že dárci tíhnou k řešením nabízejícím vysídleným lidem okamžitou pomoc, avšak zanedbávání dlouhodobých potřeb uprchlíků je krátkozraké. Jednoduše řečeno musí ambice mezinárodního společenství v oblasti pomoci sahat dál než k prostému udržování lidí při životě; musí migrantům nabízet také budoucnost.

Při správné alokaci může být ODA silným nástrojem prevence konfliktu a obracení trendů přispívajících ke křehkosti. Navíc je tento typ vynakládání prostředků pro migranty často zdrojem naděje s ohledem na to, že v mnoha oblastech postižených krizí patří ODA k nejspolehlivějším zdrojům financování. Obzvláště to platí v situacích, kdy krize „zestárnou“, protože dary z jiných zdrojů obvykle časem vysychají a vydatnost financování klesá.

Subscribe now

Long reads, book reviews, exclusive interviews, unlimited access to our archive, and our annual Year Ahead magazine.

Learn More

Obrátit současné výdajové trendy ODA samozřejmě nebude snadné. Křehkost se projevuje bezpočtem způsobů a vyřešení tak rozmanitých problémů, jako jsou násilný extremismus, klimatické změny, organizovaný zločin a diskriminace podle pohlaví, si vyžádá novou strukturu rozvojových výdajů.

Konkrétní kroky jsou však naléhavě zapotřebí. Nebude-li se tento problém řešit, pak konflikty, násilí a další formy křehkosti vrátí pokrok v oblasti rozvoje o desítky let zpátky a budou dále přiživovat dynamiku, která původně k nestabilitě vedla. Pokud mezinárodní společenství nezmění svůj přístup k investicím v křehkých regionech, pak svět nesplní klíčovou položku v Cílech trvale udržitelného rozvoje OSN: nenechat nikoho napospas.

Výdaje na dlouhodobá řešení mají také finanční smysl. Kdyby se na programy prevence konfliktů vynakládalo více peněz, dalo by se podle OSN a Světové banky ušetřit na nákladech na relokaci uprchlíků až 70 miliard dolarů ročně. V oblasti zdravotnictví už svět přijal premisu nákladově efektivní prevence (například podporou pravidelných screeningů a kontrol), avšak v oblasti migrace zatím tato filozofie aplikována nebyla. To by se mohlo a mělo změnit.

Globální migrační krize – nejhorší od konce druhé světové války – spotřebovává obrovská množství finančního a politického kapitálu. Chceme-li ji účinně řešit, musíme přesunout těžiště pozornosti ke zlepšování stability a bezpečnosti a doufat v lepší budoucnost v místech, odkud migranti pocházejí. Což znamená, že rozvojová komunita, a zejména oficiální dárci, musí přehodnotit své priority a politiku.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/iDW9FW3/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.