3

Fungoval by Hensarlingův „sjezd“ z Dodda-Franka?

CAMBRIDGE – Jeb Hensarling, republikánský předseda Výboru pro finanční služby Sněmovny reprezentantů USA, minulý měsíc v Newyorském ekonomickém klubu přednesl obsáhlý projev, v němž navrhl zásadní změnu americké finanční regulace. Finanční krizi dal Hensarling za vinu regulátorům a vyvinil z ní Wall Street, odsoudil vládou financované sanace bank, Doddovu-Frankovu legislativu z roku 2010, která zavedla finanční reformu, vylíčil jako uchvácení moci a vyzval k posílení dohledu Kongresu USA nad Federálním rezervním systémem.

Politicky nemá většina Hensarlingových návrhů šanci projít, ani s podporou, kterou jim teď projevil stranicky znějící dokument sněmovního výboru pro bankovnictví a příznivé hodnocení ve Wall Street Journal. (Ke schválení by musely získat 60 hlasů v senátu a podpis prezidenta.) Demokraté už je zostra kritizovali jako příliš riskantní a nakloněné bankám – což ve značné míře platí. Přesto jedna z Hensarlingových myšlenek stojí za úvahu: řečeno jeho slovy, „sjezd z dálnice“ Doddovy-Frankovy regulace pro banky ochotné zvýšit svůj disponibilní kapitál.

Vraťme se na okamžik k základům. Vláda ručí za bankovní vklady, protože selhání banky může poškodit celou ekonomiku. To vytváří morální hazard, neboť banky, usilující o vysoké zisky akcionářů, začnou přistupovat laxně ke správě peněz, které se stávají v zásadě veřejnými. Není jim nepříjemné podstupovat velká rizika, protože když prohrají, jednoduše banku předají vládě, aby vyplatila vkladatele a další věřitele. Pokud ovšem vyhrají, společně s akcionáři se podělí o zlatý déšť.

Regulátoři ke zmírnění tohoto hazardu používají dvě klíčová opatření: vyžadují od bank, aby držely víc kapitálu a aby investice, půjčky a operace byly bezpečnější (a potenciálně méně ziskové), než by banky chtěly. Jelikož tyto dva hlavní regulatorní postupy plní tentýž účel, lze je teoreticky vzájemně nahrazovat – regulační orgány mohou bankám stanovit velmi vysoké kapitálové požadavky nebo velice nízkou rizikovost aktivit. V praxi regulátoři nedokážou ani jedno dokonale, a tak používají zčásti obojí.