WASHINGTON – Požádejte dva různé klimatické experty na egyptské Konferenci Organizace spojených národů o změně klimatu (COP27), aby vyjádřili své pocity ve vztahu k budoucnosti, a možná dostanete diametrálně odlišné odpovědi. „Vidíme větší pokrok, než jsme si kdy dokázali představit,“ řekne jeden, zatímco druhý zahořekuje, že se jako lumíci ženeme plnou parou vpřed přes okraj srázu. Oba zároveň však pravdu mít nemohou, viďte?
Pravda je taková, že oba mají na své straně dostatek argumentů a že pouze při správném vyvážení obou těchto pohledů získáme představu, nakolik je klimatická krize naléhavá.
Kdyby chtěl první expert vzbudit naději, mohl by poukázat na skutečnost, že náklady na solární energii klesly od roku 1979, kdy americký prezident Jimmy Carter instaloval na střechu Bílého domu solární panely, o 99% a že rok 2022 bude zřejmě pro obnovitelné zdroje rekordní. Prodeje elektromobilů rostou tak rychle, že spalovací motor už je trvale na ústupu. V Indonésii tempo úbytku primárních pralesů už pět let v řadě klesá, a to díky novátorskému partnerství mezi vládou, firmami, občanskou společností a experty na technologie.
Téměř stovka zemí – které produkují více než 75% celosvětových emisí – se navíc zavázala k dosažení čistých nulových emisí do poloviny století. A Spojené státy právě složily obrovskou zálohu na svou zelenou budoucnost v podobě zákona o snížení inflace, který by mohl mobilizovat klimatické investice v odhadované výši 800 miliard dolarů nebo i více.
Než si však začneme myslet, že jsme z nejhoršího venku, může náš pesimistický expert namítnout, že i při oteplení o pouhého 1,1° Celsia přinášejí klimatické změny nevídané náklady. Při katastrofálních záplavách po celém Pákistánu letos v létě se třetina země ocitla pod vodou a jihozápadní část Severní Ameriky zase trpí nejhorším suchem za posledních 1200 let. Sucho v Číně ochromilo výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách a vynutilo si uzavírání továren. Velký bariérový útes zaznamenal od roku 1998 už šest případů rozsáhlého bělení korálů. A ve východní Antarktidě, kde teploty jeden den v letošním roce přesáhly průměr o závratných 38,5°C, se právě zbortil masivní šelfový ledovec – jde o první událost tohoto typu za posledních nejméně 50 let.
A aby toho nebylo málo, ruská válka na Ukrajině vyvolala rvačku o fosilní paliva a firmám, bankám i vládám se klimatické cíle plní hůře, než očekávaly. Směřujeme ke zvýšení teploty, které výrazně přesáhne práh 2°C stanovený v pařížské klimatické dohodě. Tak horkou planetu bychom dnes sotva poznali.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Důležitá nová zpráva iniciativy Systems Change Lab – kterou organizují World Resources Institute, Bezos Earth Fund a partneři – vrhá na obě tyto reality nové světlo a ukazuje na nový způsob myšlení ve vztahu k těmto změnám. Na straně pesimismu zpráva dokládá, že žádná ze 40 sektorových transformací nutných pro řešení klimatické krize v tomto desetiletí ještě není na správné cestě.
Například útlum spalování uhlí je potřeba urychlit šestkrát – což se rovná uzavření 925 uhelných dolů průměrné velikosti ročně. Také roční tempo odlesňování by mělo klesat 2,5krát rychleji a nedávný růst výnosů plodin je zapotřebí ještě v tomto desetiletí zrychlit téměř sedmkrát, abychom uživili stále početnější populaci a nezasahovali přitom do zalesněných oblastí. Všechny tyto transformace závisejí na objemu globálních klimatických financí, které se samy o sobě musí oproti současné úrovni zvýšit osmkrát.
Zpráva však také vysvětluje, že změny málokdy probíhají lineárně a že exponenciální vývoj – náhlé zrychlení do tvaru „hokejky“ – je možný, pokud ho podpoří smělé vedení a vstřícná politika. Během pouhých dvou let, od roku 2019 do roku 2021, vzrostla výroba solární energie celosvětově o 47% a větrné energie o 31%, což výrazně překročilo predikce analytiků. A v letech 2013 až 2021 se podíl bezuhlíkových autobusů na globálních prodejích zvýšil ze 2% na 44% – to je dvacetinásobné zvýšení za necelých deset let.
Navíc víme, že některé systémy lze dotlačit k pozitivnímu bodu zvratu – například k cenové paritě mezi stávajícími zdroji fosilních paliv a zdroji obnovitelnými –, za kterým se změna stává nezadržitelnou. Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom těchto bodů dosáhli co nejdříve. Vzhledem k tomu, jak málo z uhlíkového rozpočtu lidstvu zbývá, si už nemůžeme dopřát luxus prosazování pouze nejméně nákladných řešení. Potřebujeme systémovou změnu ve všech sférách lidské činnosti – od způsobu pěstování potravin a napájení domů až po výstavbu měst a dopravu lidí a zboží.
Urychlení přechodu na ekonomiku čisté nuly si vyžádá změnu pobídek, nové regulace a zákony, posuny chování, inovace a neochvějné vedení. Již brzy vstoupíme do čtvrtého roku desetiletí, které je pro odvrácení katastrofálních klimatických změn rozhodující. Musíme přenášet hory, a to bez ohledu na vstupní náklady.
Globální lídři, kteří se tento měsíc scházejí na konferenci COP27, by neměli zoufale lomit rukama ani radostně prohlašovat, že vítězství je na dohled. Raději by měli prozíravě zkoumat, co vše je potřeba transformovat a co bude zapotřebí k dosažení stěžejních bodů zvratu. Nastal okamžik, kdy musíme vytvořit takové podmínky, ve kterých budou pozitivní změny neodolatelné a současně nezadržitelné. Pak by všechny ty vysokouhlíkové lety do Šarm aš-Šajchu stály za to.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Although Tesla appears to be wildly overvalued compared to rival automakers, its shareholders are betting that they can sell their holdings to a greater fool in the near future, and Elon Musk is eagerly indulging their speculative exuberance. None of it bodes well for company’s workers, suppliers, and other customers.
worries that the first mover in electric vehicles is increasingly running on bucket-shop hype.
While scandals, culture wars, and threats to democracy dominate the headlines, the biggest issues in this super election year ultimately concern economic policies. After all, the rise of anti-democratic populist authoritarianism is itself the legacy of a misbegotten economic ideology.
considers what 40 years of anti-government, low-tax, deregulatory advocacy have wrought around the world.
WASHINGTON – Požádejte dva různé klimatické experty na egyptské Konferenci Organizace spojených národů o změně klimatu (COP27), aby vyjádřili své pocity ve vztahu k budoucnosti, a možná dostanete diametrálně odlišné odpovědi. „Vidíme větší pokrok, než jsme si kdy dokázali představit,“ řekne jeden, zatímco druhý zahořekuje, že se jako lumíci ženeme plnou parou vpřed přes okraj srázu. Oba zároveň však pravdu mít nemohou, viďte?
Pravda je taková, že oba mají na své straně dostatek argumentů a že pouze při správném vyvážení obou těchto pohledů získáme představu, nakolik je klimatická krize naléhavá.
Kdyby chtěl první expert vzbudit naději, mohl by poukázat na skutečnost, že náklady na solární energii klesly od roku 1979, kdy americký prezident Jimmy Carter instaloval na střechu Bílého domu solární panely, o 99% a že rok 2022 bude zřejmě pro obnovitelné zdroje rekordní. Prodeje elektromobilů rostou tak rychle, že spalovací motor už je trvale na ústupu. V Indonésii tempo úbytku primárních pralesů už pět let v řadě klesá, a to díky novátorskému partnerství mezi vládou, firmami, občanskou společností a experty na technologie.
Téměř stovka zemí – které produkují více než 75% celosvětových emisí – se navíc zavázala k dosažení čistých nulových emisí do poloviny století. A Spojené státy právě složily obrovskou zálohu na svou zelenou budoucnost v podobě zákona o snížení inflace, který by mohl mobilizovat klimatické investice v odhadované výši 800 miliard dolarů nebo i více.
Než si však začneme myslet, že jsme z nejhoršího venku, může náš pesimistický expert namítnout, že i při oteplení o pouhého 1,1° Celsia přinášejí klimatické změny nevídané náklady. Při katastrofálních záplavách po celém Pákistánu letos v létě se třetina země ocitla pod vodou a jihozápadní část Severní Ameriky zase trpí nejhorším suchem za posledních 1200 let. Sucho v Číně ochromilo výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách a vynutilo si uzavírání továren. Velký bariérový útes zaznamenal od roku 1998 už šest případů rozsáhlého bělení korálů. A ve východní Antarktidě, kde teploty jeden den v letošním roce přesáhly průměr o závratných 38,5°C, se právě zbortil masivní šelfový ledovec – jde o první událost tohoto typu za posledních nejméně 50 let.
A aby toho nebylo málo, ruská válka na Ukrajině vyvolala rvačku o fosilní paliva a firmám, bankám i vládám se klimatické cíle plní hůře, než očekávaly. Směřujeme ke zvýšení teploty, které výrazně přesáhne práh 2°C stanovený v pařížské klimatické dohodě. Tak horkou planetu bychom dnes sotva poznali.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Důležitá nová zpráva iniciativy Systems Change Lab – kterou organizují World Resources Institute, Bezos Earth Fund a partneři – vrhá na obě tyto reality nové světlo a ukazuje na nový způsob myšlení ve vztahu k těmto změnám. Na straně pesimismu zpráva dokládá, že žádná ze 40 sektorových transformací nutných pro řešení klimatické krize v tomto desetiletí ještě není na správné cestě.
Například útlum spalování uhlí je potřeba urychlit šestkrát – což se rovná uzavření 925 uhelných dolů průměrné velikosti ročně. Také roční tempo odlesňování by mělo klesat 2,5krát rychleji a nedávný růst výnosů plodin je zapotřebí ještě v tomto desetiletí zrychlit téměř sedmkrát, abychom uživili stále početnější populaci a nezasahovali přitom do zalesněných oblastí. Všechny tyto transformace závisejí na objemu globálních klimatických financí, které se samy o sobě musí oproti současné úrovni zvýšit osmkrát.
Zpráva však také vysvětluje, že změny málokdy probíhají lineárně a že exponenciální vývoj – náhlé zrychlení do tvaru „hokejky“ – je možný, pokud ho podpoří smělé vedení a vstřícná politika. Během pouhých dvou let, od roku 2019 do roku 2021, vzrostla výroba solární energie celosvětově o 47% a větrné energie o 31%, což výrazně překročilo predikce analytiků. A v letech 2013 až 2021 se podíl bezuhlíkových autobusů na globálních prodejích zvýšil ze 2% na 44% – to je dvacetinásobné zvýšení za necelých deset let.
Navíc víme, že některé systémy lze dotlačit k pozitivnímu bodu zvratu – například k cenové paritě mezi stávajícími zdroji fosilních paliv a zdroji obnovitelnými –, za kterým se změna stává nezadržitelnou. Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom těchto bodů dosáhli co nejdříve. Vzhledem k tomu, jak málo z uhlíkového rozpočtu lidstvu zbývá, si už nemůžeme dopřát luxus prosazování pouze nejméně nákladných řešení. Potřebujeme systémovou změnu ve všech sférách lidské činnosti – od způsobu pěstování potravin a napájení domů až po výstavbu měst a dopravu lidí a zboží.
Urychlení přechodu na ekonomiku čisté nuly si vyžádá změnu pobídek, nové regulace a zákony, posuny chování, inovace a neochvějné vedení. Již brzy vstoupíme do čtvrtého roku desetiletí, které je pro odvrácení katastrofálních klimatických změn rozhodující. Musíme přenášet hory, a to bez ohledu na vstupní náklady.
Globální lídři, kteří se tento měsíc scházejí na konferenci COP27, by neměli zoufale lomit rukama ani radostně prohlašovat, že vítězství je na dohled. Raději by měli prozíravě zkoumat, co vše je potřeba transformovat a co bude zapotřebí k dosažení stěžejních bodů zvratu. Nastal okamžik, kdy musíme vytvořit takové podmínky, ve kterých budou pozitivní změny neodolatelné a současně nezadržitelné. Pak by všechny ty vysokouhlíkové lety do Šarm aš-Šajchu stály za to.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka