Skip to main content

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions

buckup2_DreamCreationGettyImages_gearspeopleplanes DreamCreation/Getty Images

Firemní občané se musí stát globálními katalyzátory

ŽENEVA – Do letošního září se 183 generálních ředitelů podepsalo pod prohlášení, v němž se znovu přihlásili k závazku pozvednout se nad mantru „akcionář na prvním místě“ a zohledňovat zájmy všech zainteresovaných včetně zaměstnanců, zákazníků, dodavatelů a komunit. Mnozí lidé na to reagovali skepticky. Pokud však americké sdružení Business Roundtable zlehčuje toto prohlášení coby pouhý PR trik, pak si zřejmě neuvědomuje, s jak silně nepříznivými podmínkami se firmy potýkají – a jakou schopnost adaptace prokazatelně mají.

Už od zrodu moderní firmy se podniky musely potýkat se zásadním paradoxem: společnost potřebuje velké organizace k řešení složitých kolektivních problémů, ale zároveň se obává centralizované autority a rozhodování. Jak ve své nejnovější knize Big is Beautiful: Debunking the Myth of Small Business vysvětlují Robert D. Atkinson a Michael Lind, velké firmy překonávají malé téměř ve všech ukazatelích, od mezd a produktivity až po export a inovace.

Průzkumy veřejného mínění přesto řadí velké firmy mezi instituce, jimž věří nejméně lidí (za nimi už jsou jen televizní zprávy a americký Kongres), přičemž malé podniky patří k těm nejdůvěryhodnějším (před nimi se umístila pouze armáda). Tento paradox důvěry utvářel během let několik dramatických posunů v oblasti firemního řízení.

K prvnímu přechodu došlo v devatenáctém století, kdy průmyslová revoluce přesunula výrobu od malých podniků vedených majitelem k moderním mnohojednotkovým firmám a vedla ke vzniku profesionální manažerské vrstvy. Období velkých fúzí z konce 19. století, kdy pár desítek obrovských trustů nahradilo tisíce malých firem, toto přetváření firemní krajiny dále urychlilo.

Noví firemní giganti hnali společnosti vpřed, ale současně vytvářeli nové nerovnováhy – a téměř okamžitě naráželi na odpor. „Nestrpíme-li krále jako politickou sílu,“ prohlásil v roce 1890 americký senátor John Sherman, „neměli bychom strpět krále stojícího nad výrobou, dopravou a prodejem jakýchkoliv životních nezbytností.“ S těmito slovy se zrodil Shermanův antimonopolní zákon.

Podle studie zveřejněné v roce 1935 ekonomem Shawem Livermorem více než polovina trustů, které vznikly v USA v letech 1888 až 1905, do třicátých let zanikla nebo začala zaostávat. Rychlý technologický pokrok sice mohl působit ničivěji než „antitrustová“ politika, ale firmy si přesto vzaly ponaučení: pokud promrháte společenskou licenci k činnosti, začne být velikost přítěží.

Subscribe now
ps subscription image no tote bag no discount

Subscribe now

Subscribe today and get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, the PS archive of more than 14,000 commentaries, and our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

Toto pochopení se stálo základem nového posunu ve vládnutí: institucionalizace podnikové filantropie. Třebaže jednotlivé podnikatelské špičky patřily k hlavním americkým dárcům už od sedmnáctého století, ve dvacátém století se filantropie stala nezbytnou součástí podnikání v USA. To pomohlo zachovat implicitní příměří, kdy vláda jevila větší ochotu umožnit podnikům činnost s minimálními zásahy.

Pokud začátek dvacátého století formoval moderní podnik s mnoha jednotkami, druhá polovina století se nesla ve znamení nadnárodnosti. Posun započal po první světové válce a do vysokých otáček se dostal po skončení studené války, kdy integrace trhů a mohutná expanze podnikové správy umožnila firmám využívat globálních úspor z rozsahu.

Paradox důvěry znovu zvedl hlavu. Softwarový gigant Microsoft se sice vyhnul osudu největšího amerického poskytovatele telekomunikačních služeb AT&T, který byl v 80. letech rozbit, ale i on musel odstranit bariéry softwaru třetích stran – kterýžto krok později napomohl k růstu firmám typu Google.

Třebaže antimonopolní kampaně v 90. letech se velikostí ani rozsahem nemohly rovnat kampaním z počátku dvacátého století, firmy přesto cítily tlak na přehodnocení své role ve společnosti. Na každoročním setkání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu v roce 1973 prohlásil jeho zakladatel Klaus Schwab, že „cílem profesionálního řízení“ je sloužit všem zúčastněným stranám a harmonizovat jejich odlišné zájmy.

Takzvaný Davoský manifest se stal předzvěstí dalšího posunu, tentokrát od „firemní filantropie“ k „firemnímu občanství“ – tedy k představě, že firma musí stejně jako kterýkoliv občan uvádět vlastní zájmy do souladu se sdílenými zájmy společnosti. Ačkoliv však účastníci tehdejšího setkání WEF manifest jednomyslně schválili, firemní občanství zůstalo radikální myšlenkou – konceptem, který se teprve dnes, po téměř půl století, stává součástí hlavního proudu.

Jako katalyzátor posloužila čtvrtá průmyslová revoluce charakterizovaná expanzí byznysu do sféry dat a algoritmů. V jistém smyslu mohou v čele této nové fáze podnikatelské činnosti stát menší firmy. Jak účastníkům letošního Davosu sdělil Jack Ma, zakladatel čínského technologického gigantu Alibaba: „V posledních 20 letech kontrolovalo globalizaci 60 000 firem z celého světa. Představte si, že bychom toto číslo mohli rozšířit na 60 milionů firem.“

Nebyl by to však návrat k minulosti, kdy ekonomiku táhly jednotlivé malé a střední firmy. Ve skutečnosti Ma nabídl vlastní platformu, která by těmto firmám umožnila vybudovat globalizované podniky.

Právě v tom spočívá zásadní rozdíl mezi moderními trhy a trhy, které v roce 1776 předvídal Adam Smith: chtějí-li se dnešní malé a střední firmy prosadit v konkurenci, musí být schopny přechovávat, zpracovávat a analyzovat obrovská množství dat – a tyto služby jim poskytují giganti typu Alibaby, Amazonu, Facebooku a Googlu.

Stejně tak platí, že díky vzestupu „ekonomiky zakázek“ dnes stále více lidí funguje jako jednočlenné firmy a spoléhají se na nadnárodní platformy, na nichž tyto zakázky získávají. Právě toto napětí mezi nevídanou velikostí – Apple a Amazon se nedávno staly prvními soukromými firmami s hodnotou přes bilion dolarů – a titěrností jako z předindustriální éry představuje základ dnešního paradoxu důvěry.

V důsledku toho jsou velké firmy více než pouhými akcionáři; často spravují platformy, na nichž se protínají aktivity všech zúčastněných stran. Chtějí-li se vyhnout dalšímu veřejnému odporu, musí se zasadit o to, aby nám tyto platformy sloužily nejen jako spotřebitelům, ale i jako podnikatelům, zaměstnancům a občanům. V době bezpříkladných globálních výzev – včetně klimatických změn a vysoké úrovně nerovnosti – to musí zahrnovat i využívání nevídané síly vyplývající z ovládání platformy k nacházení rychlejších řešení v globálním měřítku.

Počátkem letošního roku zaznamenal výrobce umělého masa Beyond Meat úchvatný vstup na akciovou burzu. Firma se nezaměřuje na uspokojování rostoucí poptávky po mase rozšiřováním provozů, jak to dělaly firmy v minulosti, ale spolu s dalšími společnostmi typu Impossible Foods napomáhá snižovat celkovou spotřebu masa, které je významným motorem klimatických změn.

To vyvolává zatím nejnovější posun v podnikovém řízení, které už se nezaměřuje jen na otázku, jak se chytřeji rozšiřovat, ale i v kterých oblastech se rozšiřovat. Podnikatelští lídři vědí, co se stane, když se vlna veřejného mínění obrátí proti nim. Kritikové sice mají právo požadovat, aby firmy proměnily své poslední závazky v činy, ale existuje mnoho důvodů věřit, že to firmy skutečně udělají.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

https://prosyn.org/e1mffxAcs;
  1. haass107_JUNG YEON-JEAFP via Getty Images_northkoreanuclearmissile Jung Yeon-Je/AFP via Getty Images

    The Coming Nuclear Crises

    Richard N. Haass

    We are entering a new and dangerous period in which nuclear competition or even use of nuclear weapons could again become the greatest threat to global stability. Less certain is whether today’s leaders are up to meeting this emerging challenge.

    0