16

Brexit a budoucnost Evropy

PAŘÍŽ – Nikdo stále neví, kdy Británie předloží program pro dojednání jejího odchodu z Evropské unie. Jasné už je ale to, že brexit překreslí mapu Evropy. A to znamená, zejména při omračující nepřipravenosti Spojeného království na důsledky svého vlastního rozhodnutí (nejasné zůstávají jeho strategie, priority, a dokonce harmonogram postupu), že EU musí začít přemýšlet, jak zachránit, co se dá. Tady je jak na to.

Začněme jedinými jistotami: domlouvání brexitu bude dlouhé, složité a tvrdé a rozvod bude mít dalekosáhlé geopolitické účinky. Bezprostředním dopadem je přerušení 60 let integračního spádu. Evropa také krátkodobě a střednědobě utrpí, jelikož v nadcházejících pěti letech, kdy EU bude potřebovat sílu vyrovnat se s vnitřními i vnějšími hrozbami, spotřebuje značné množství politické energie právě brexit. V dlouhodobém výhledu brexit patrně uspíší sestup Evropy z nejvyšších pater globálního rozhodování.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Ani Británie těmto důsledkům neunikne. Může sice opustit EU, ale nemůže se vystěhovat z Evropy.

Přestože si evropští partneři Británie brexit nevybrali, právě oni se proto musí s jeho důsledky úspěšně vypořádat; k tomu bude zapotřebí najít rovnováhu mezi dvěma prioritami. Jejich taktickým cílem musí být dospět s Británií k dohodě, která zachová integritu EU. Strategickým cílem je zachovat evropskou prosperitu a vliv.

Právě s těmito idejemi na paměti jsme společně s několika evropskými kolegy – všichni sami za sebe v úloze jednotlivců – nedávno sepsali pojednání předkládající představu Evropy za 10-20 let: kontinentálního partnerství, které vytvoří nový základ pro pokračující hospodářskou, zahraničněpolitickou a bezpečnostní spolupráci s Británií.

Základní ekonomickou představou je forma vztahu, který je podstatně méně hluboký než členství v EU, ale zároveň užší než dohoda o volném obchodu. Pokud by byl zaveden, Británie a EU by dokázaly nejen zachovat své ekonomické vazby, ale také zajistit nový model pro budoucí vztah mezi EU a jejími sousedy, kteří se v brzké době členy nestanou: Norskem, Švýcarskem, Tureckem, Ukrajinou a konečně zeměmi jižního Středomoří.

Každý návrh týkající se budoucnosti vztahu mezi EU a Británií musí začít interpretací významu referenda o brexitu. Náš výklad předpokládá, že britští voliči odmítli jak právní nemožnost omezovat přílivy pracovních sil z EU, tak princip sdílené suverenity.

Tato dvě politická omezení by se měla brát za jasně daná. Z prvního plyne, že trvalé uspořádání vztahu mezi Británií a EU nemůže zahrnovat volný pohyb pracovních sil. Druhé vylučuje účast ve společném uskupení, takže veškerá spolupráce musí být založena na mezivládních dohodách.

První omezení je vážnou překážkou, protože EU je založena na volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracujících. Evropští partneři Británie neoblomně tvrdí, že tyto čtyři svobody jsou nedělitelné a že pokud Británie chce zachovat volný přístup na kontinentální trh pro své služby v oblasti zpracování dat a finančnictví, musí akceptovat neomezený přístup polských či irských pracujících na svůj trh práce.

Svoboda pohybu pracujících je nepochybně nedílnou součástí EU. Základní právo usadit se a vydělávat si na živobytí v jin�� zemi bez nutnosti žádat o povolení jinde na světě neexistuje. Pro miliony lidí tato výsada právem ztělesňuje význam EU.

Británie ale učinila rozhodnutí a teď je namístě se ptát, zda lze pevné ekonomické vazby zachovat bez volného pohybu pracujících. Z ekonomického pohledu je odpověď kladná: hluboce integrované trhy se zbožím, službami a kapitálem nevyžadují úplnou mobilitu pracovních sil. Nezbytná je jen dostatečná přechodná mobilita, která doprovodí integraci trhů služeb.

Jinými slovy, svoboda pohybu pracujících je politicky nezbytná uvnitř EU, ale ve styku se třetími zeměmi ekonomicky postradatelná. Součástí ekonomické dohody s Británií být nemusí.

Druhé omezení má jinou povahu. Na rozdíl od trhu s hřebíky či vruty se trh s finančními a informačními službami musí opírat o podrobnou legislativu, která zajistí spravedlivou konkurenční soutěž a ochrání zákazníky. Velkou součástí úkolu EU je připravovat takovou legislativu. Otázkou tedy je, jak si britští poskytovatelé služeb budou moci zachovat přístup na trh EU (a naopak), když už nebudou podléhat této legislativě.

Vyřešit tuto hádanku by bylo jedním z hlavních poslání kontinentálního partnerství. Jeho prostřednictvím by se Británie účastnila mnohostranného konzultačního projednávání návrhů legislativy a měla by právo vyjádřit obavy a předkládat pozměňovací návrhy, aby výsledek procesu zůstával v maximální míře založen na konsenzu. Obě strany by byly politicky zavázány naslouchat druhému. Konečné slovo by ale měla EU, aby její zákony platily a vymáhaly se.

Pokud by Británie chtěla těžit z plného přístupu na trh EU, musela by souhlasit s balíčkem politik, které mají zásadní význam pro řádné fungování integrovaného trhu: například s konkurenčními pravidly, ochranou spotřebitelů a základními sociálními právy a možná také s pravidly minimální daně, aby se předešlo pokřivením, jejichž příkladem byly v poslední době praktiky společnosti Apple. Británie by také musela přispívat do rozpočtu EU, z nějž se tvoří rozvojové fondy (prvek pevně spojený s přístupem na jednotný trh).

Někteří namítají, že tak tvrdou dohodu by Británie nemohla přijmout. Bylo by ale pro Británii lepší ztratit přístup na trh svého hlavního obchodního partnera?

Jiní se obávají, že kdyby EU vedla konzultace s cizími zeměmi, vzdala by se pravomoci rozhodovat. Jak by ale menšina bez hlasovacího práva – Británie a další – mohla dominovat většině s právem hlasovat?

Ještě jiní tvrdí, že taková dohoda by Británii přiznala příliš, což by přimělo další země usilovat o podobné postavení a to by způsobilo rozklad EU. Proč by si ale členská země EU měla polepšit tím, že bude dodržovat společná pravidla a platit do rozpočtu EU, aniž by mohla hlasovat o nastavení politik? Kontinentální partnerství by evropskou integraci nepodkopalo, naopak by mohlo podpořit konsolidaci jádra EU.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Pravda, jistou daň by museli zaplatit všichni. Byla by ale mnohem nižší než cena, ve smyslu úbytku prosperity a oslabeného globálního vlivu, za nevytvoření kontinentálního partnerství.

Z angličtiny přeložil David Daduč