3

Privatizace rozvojové pomoci

LONDÝN – Na oficiální rozvojové pomoci (ORP) se za posledních 50 let ledacos změnilo. Od svého vzniku během studené války, kdy členské státy Výboru OECD pro rozvojovou pomoc uvolňovaly zhruba 60 miliard dolarů ročně (a výdaje Sovětského svazu se této sumě nepochybně vyrovnaly), už se recipientským (pomoc přijímajícím) zemím říkalo „zaostalé“, „rozvojové“, „jižní“ a naposledy „rozvíjející se“.

V posledních letech se objevují pochybnosti, co vlastně recipientskou zemi definuje. Velká Británie debatuje o tom, zda ukončit poskytování pomoci Indii, třetímu největšímu příjemci kapitálových toků a domovině Tata Group, největšího zaměstnavatele v britském výrobním průmyslu. Země eurozóny zase na Čínu jako dlouholetého příjemce pomoci, který drží vládní dluh USA v hodnotě 2,5 bilionu dolarů, pohlížejí s nadějí, že jim pomůže překonat jejich vlastní dluhovou krizi.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Navíc se změnily definiční znaky rozvoje a ohnisko politik se posunulo k dobré správě, transparentnosti, zodpovědnosti a lidským právům. Rozsáhlé stavební projekty proto vystřídaly iniciativy zaměřené na zlepšování zdravotnictví, školství a rovnosti pohlaví.

Je načase systém ORP revidovat. Dárcovské země uvízly v dluzích a stagnaci, zatímco některé recipientské ekonomiky oproti nim rostou 5-7krát rychleji.

V roce 1969 tehdejší kanadský premiér Lester Pearson doporučil, že by vyspělé země měly na ORP do roku 1975 vynakládat 0,7 % svého HDP a nakonec že by podíl měly zvýšit až na 1 %. Přestože Norsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a Lucembursko 0,7% cíle dosáhly, celosvětový průměr se ve skutečnosti snížil, z 0,5 % HDP v roce 1960 na 0,3 % dnes. Spojené království přislíbilo 0,7 % svého hrubého národního příjmu, ale debatuje o tom, kdo bude příjemcem. Americký roční příspěvek ve výši 30 miliard dolarů, v absolutních číslech nejvyšší na světě, představuje necelých 0,25 % tamního HNP.

Avšak přestože mezinárodní organizace pobízejí k posílení výdajů na ORP, občané dárcovských zemí se čím dál silněji stavějí proti. Kritici tvrdí, že peníze se nedostávají k těm, kdo je skutečně potřebují, že vytvářejí závislost a tím recipientským zemím škodí, že jsou zapotřebí doma a že z nich plynou příjmy především pro konzultanty a skryté zájmové skupiny ze zdrojových zemí.

Jistěže, existuje všeobecná shoda, že prostředky poskytované jako podpora po pohromách či pomoc konfliktem postiženým zemím jsou efektivní. Nadto se téměř 10 % ORP vyčleňuje na humanitární pomoc, což by rovněž nemělo vyvolávat polemiky.

Celkový účinek ORP však zůstává sporný. Zvláštní výbor britské Sněmovny lordů pro hospodářské záležitosti ve zprávě zveřejněné loni v březnu citoval spory mezi experty nad touto otázkou, v nichž se odhady pohybovaly od 0,5% vzpruhy pro roční růst HDP v recipientských zemích po naprosto nulový vliv na růst.

Skutečnost, že rozvojová pomoc se ne vždy přetavila v růst HDP, může mít několik vysvětlení. Recipientské vlády mohly finanční pomoc zneužívat a tím jí bránit v protékání k těm, kdo by ji utratili nebo investovali, anebo může být uvolňována pod podmínkou, že bude utracena za zboží či služby z dárcovské země. Navíc, i když rozvojová pomoc vyvolá růst HDP, nemusí to nutně přinést lepší životy nejchudším občanům, zejména v krátkodobém výhledu.

Potlačování krajní chudoby je sice nezpochybnitelně naléhavý mravní imperativ, ale ORP zřejmě není nejlepším způsobem jak mu dostát. Ve skutečnosti existují pádné argumenty pro angažování soukromého sektoru do rozvojové pomoci.

Během posledních dvou desetiletí – období, kdy světovou finanční soustavu otevřela globalizace – soukromé kapitálové toky přispěly k růstu rozvojových zemí víc než ORP. V roce 2009 do rozvojových zemí přitekl soukromý kapitál v hodnotě převyšující bilion dolarů – devítinásobek úhrnu oficiální pomoci.

Soukromě financované organizace jako Oxfam či Lékaři bez hranic navíc obvykle rozdělují zdroje efektivněji než vlády a zajišťují opravdové přínosy tam, kde jsou nejvíc potřeba. Na základě tohoto modelu by se rozpočty oficiální pomoci jednotlivých států mohly otevřít nabídkám rozvojových nevládek, které by převzaly zodpovědnost za co nejefektivnější alokaci a distribuci finančních prostředků – a od nichž by se vyžadovalo pečlivé vyúčtování výdajů.

Odvážnějším řešením by byly přímé hotovostní transfery ve prospěch chudých. Vzhledem k tomu, že oficiální pomoc činí celkem zhruba 130 miliard dolarů, každý z celosvětově 1,3 miliard lidí žijících v krajní chudobě (méně než 1 dolar na den) by dostal 100 dolarů v hotovosti. Některé země už s takovými programy experimentovaly a Indie se chystá začít posílat finanční transfery svým 300 milionům chudých občanů. Jinými slovy, globální projekt hotovostních transferů by byl velice efektivní a byl by proveditelný, kdyby dárcovské země přelily své rozpočty ORP do společného fondu.

Nejjednodušším – a nejradikálnějším – řešením by bylo veškeré výplaty oficiální pomoci ukončit. Peníze by se místo toho mohly prostřednictvím daňových úlev či příjmových transferů vrátit občanům dárcovských zemí a oni sami by se mohli rozhodnout, jak nejlépe pomoci lidem v nouzi. Vzhledem k rozšířenosti chudoby a nemocí by mnozí měli motivaci k celosvětovým snahám o zmírňování chudoby přispět.

Dát občanům možnost vybrat si, jak se peníze darují, by mohlo pomoci potlačit korupci v zemích, kde politici často ORP zpronevěří, a zároveň bránit nehospodárným a neúčelným projektům. Kromě toho by si lidé s mnohem menší pravděpodobností stěžovali, že se jejich penězi plýtvá nebo že se zneužívají, když by o jejich použití rozhodovali sami.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

ORP dosahuje přinejlepším nevyrovnaných výsledků. Po 50 letech neefektivity je načase vyzkoušet něco nového. V krátkodobém výhledu se jako nejlepší možnost jeví hotovostní transfery. Zajistit, aby rozvojová pomoc skutečně umožnila nejchudším obyvatelům světa zlepšit si život, dokážeme jedině tím, že o nejvhodnějším využití peněz necháme rozhodovat každého recipienta.

Z angličtiny přeložil David Daduč