0

Afrika potřebuje datovou revoluci

WASHINGTON, DC – Od chvíle, kdy byl představen pojem „datová revoluce,“ sledujeme příval snah definovat, rozpracovat a zavést program, který transformuje sběr, využití a distribuci rozvojové statistiky. Dává to smysl. Bez přesných dat nebude možné hodnotit příští rozvojovou agendu mezinárodního společenství, ať už jsou její podrobnosti jakékoli.

V subsaharské Africe, regionu s největším potenciálem rozvoje v rámci nadcházejících Cílů udržitelného rozvoje, však přesná data zoufale chybějí. Jen jedna subsaharská země měla v letech 1990 až 2009 data pro všech 12 indikátorů zařazených roku 2000 do Rozvojových cílů tisíciletí. Platí dokonce, že ani jediná z 60 zemí s kompletními zásadními statistikami nepochází z Afriky. Přestože většina afrických zemí za posledních deset let nejspíš zažila hospodářský růst, přesnost dat, na nichž se odhady růstu zakládají, zůstává výrazně nedostatečná, o údajích týkajících se inflace, produkce potravin, vzdělávání a proočkovanosti ani nemluvě.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Nepřesnost dat má vážné důsledky. Připomeňme letošní zkušenost Nigérie, kde revize HDP ukázala, že ekonomika je o téměř 90 % větší, než se dříve myslelo. Pokřivený obraz nigerijského hospodářství, jejž vykreslily dřívější statistiky, pravděpodobně vedl k mylným rozhodnutím ohledně soukromých investic, hodnocení úvěrů a zdanění. Navíc zapříčinil, že ve prospěch Nigérie bylo vyčleněno víc mezinárodní pomoci, než si zasloužila – ta přitom mohla směřovat do potřebnějších zemí.

Navzdory obecné představě nevyplývají meze tvorby a využití základních dat z nedostatku technických schopností či odborných vědomostí, nýbrž z politických a systémových potíží, které jsou pod povrchem. V prvé řadě národním statistickým úřadům často schází institucionální autonomie nezbytná pro zajištění integrity dat, jejichž tvorba tak má sklon podléhat vlivům politických sil a zájmových skupin.

Přesnost dat rovněž podrývají špatně nastavené politiky. Vlády a dárci někdy kupříkladu navazují financování na opatření, která vykazuje sám příjemce, takže je motivován nadsazovat klíčové údaje jako proočkovanost nebo počty dětí zapsaných do škol. Bez účinné kontroly se tyto dobře míněné snahy odměňovat pokrok mohou hatit.

Národní vlády a mezinárodní dárci navzdory těmto nezdarům nadále dávají příliš málo prostředků na zajišťování sběru adekvátních dat. Jen 2 % oficiální rozvojové pomoci jsou vyčleněna na zlepšování kvality statistiky – částka naprosto nedostatečná k přesnému hodnocení vlivu zbývajících 98 % pomoci. Nadto závislost vlád na dárcích s ohledem na financování a sběr klíčových statistických údajů je neudržitelná.

Pevnější národní statistické systémy jsou ve skutečnosti prvním krokem ke zlepšení přesnosti, včasnosti a dostupnosti dat, která jsou nezbytná pro výpočet téměř všech podstatných ukazatelů hospodářství a sociálního blahobytu. Patří mezi ně statistiky porodnosti a úmrtnosti, růstu a chudoby, daní a obchodu, zdravotnictví, školství a bezpečnosti, půdy a životního prostředí.

Rozvoj takových systémů je ambiciózním, leč dosažitelným cílem. Nutná je pouze ochota experimentovat s novými přístupy ke sběru, využití a sdílení dat.

Tady do hry vstupuje veřejný sektor. Jestliže soukromé firmy, média a organizace občanské společnosti pojmenují konkrétní problémy a veřejně vyzvou ke změně, jejich vlády se cítí pod tlakem, aby uskutečnily opatření nezbytná pro tvorbu přesných, nezkreslených dat – například aby upevnily autonomii národních statistických úřadů či zajistily finance potřebné k náboru kvalifikovanějšího personálu. Může být sice lákavé vládu obejít a doufat, že se objeví snadné technické řešení, ale udržitelný a věrohodný pokrok bude bez přispění veřejného sektoru těžký.

Nedílnou součástí takové změny bude to, že vlády i externí dárci připustí potřebnost většího objemu – a efektivnějšího využití – financí, zejména pro národní statistické soustavy. Ku prospěchu by bylo také zavedení silnějších pobídek pro agentury, aby vytvářely kvalitní data – tedy data přesná, včasná a snadno dostupná – s jasně vymezenými kritérii určujícími, co se považuje za „kvalitní“. Navázání financí na pokrok u takových kritérií v rámci dohod o výplatách v závislosti na výkonu by dokonce mohlo výrazně zlepšit rozvojové výsledky.

Jednou konkrétní strategií k dosažení těchto cílů by bylo vypracovat dohody mezi konkrétními zeměmi a dárci, které by usilovaly o lepší data. Takové dohody by vládám a dárcům umožnily vyjádřit společný zájem na vybudování národní statistické soustavy během několika let, s jasnými a ověřitelnými milníky. Vytvořily by také rámec, šitý na míru konkrétní země, pro inovace v oblasti mechanismů financování a zapojení občanské společnosti a soukromého sektoru a zároveň mobilizovaly technologie ke sběru a šíření dat. Krátce, dohody o datech by pomohly mobilizovat domácí i zahraniční financování a zaměřit jej na dosažení národních statistických priorit.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Data jsou v globální ekonomice měnou výkonu, zodpovědnosti a věrohodnosti a byla nalezena spojitost mezi zkvalitněním dat a lepší veřejnou správou a vyššími měrami soukromých investic. Právě to Afrika potřebuje s cílem podpořit nové desetiletí růstu a rozvoje.

Z angličtiny přeložil David Daduč