1

Desetiletí industrializace v Africe

VÍDEŇ – V provázané globální ekonomice dneška zůstává Afrika slabým článkem. Pokud chce svět splnit Udržitelné rozvojové cíle a završit tím Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 OSN, musí Africe pomoci zrychlit její rozvoj prostřednictvím rychlé a odpovědné industrializace.

Afrika není v žádném případě odsouzena k pokulhávání za zbytkem světových ekonomik. Naopak, mohla by se snadno stát globální ekonomickou velmocí a to během následujících deseti let. K naplnění tohoto potenciálu se však Afrika musí industrializovat.

Význam této skutečnosti byl v poslední době opakovaně zdůrazňován na mezinárodních fórech, včetně šesté Tokyo International Conference on African Development (TICAD VI) v srpnu minulého roku, a summitu G20 v čínském Hangzhou v září minulého roku. G20 zahrnula industrializaci v Africe – a vlastně všech nejméně rozvinutých zemích (Least Developed Countries, LDCs) – do své agendy poprvé. Agenda 2063 Africké unie toto směřování také podporuje.

Nedávná rezoluce Valného shromáždění OSN, která vyhlašuje léta 2016-2025 za Třetí dekádu průmyslového rozvoje Afriky, je jedním z dalších kroků tímto směrem. Organizace, kterou reprezentuji – Organizace průmyslového rozvoje OSN (UNIDO) – byla pověřena opracionalizací a vedením implementace doprovodného programu, včetně mobilizace potřebných zdrojů.

Všechna tato prohlášení a závazky jsou podstatným prvním krokem. Nebudou však mnoho znamenat, pokud nebudou zhmotněny v konkrétní a efektivní akci, která posune africkou industrializaci, vytvoří pracovní místa a podpoří inkluzivní a udržitelný ekonomický růst a rozvoj. Otázka je jak.

Stručnou odpovědí jsou peníze a akce. Musíme vyzvat mezinárodní komunitu a rozvojové partnery, aby svá slova podpořili reálnými finančními závazky. A musíme vybudovat partnerství k operacionalizaci programů, které u možní Africe stát se příštím hlavním světovým motorem ekonomického růstu.

Takové programy musí rozpoznat a podchytit aktuální výzvy, kterým kontinent čelí. Ekonomický růst posledních dekád nebyl strukturálně řízený, udržitelný či plně inkluzivní. Hodnoty růstu kolísaly napříč kontinentem a ne každý obyvatel Afriky z toho měl prospěch. Ačkoli se za poslední roky významně rozrostla africká střední třída a vytvořila spotřebitelský boom a posílila tak domácí investice, tak je stále mnoho lidí, co si jen obtížně vydělává na živobytí. Míra nezaměstnanosti je vysoká, zejména u mladých lidí a žen – to je realita, která mnoho Afričanů žene na sever.

K tomu, aby zůstali doma, je třeba, aby africk�� ekonomika šla dále, než je produkce surovin, a vybudovala dynamický a kompetitivní výrobní sektor s vyšší přidanou hodnotou. Afrika musí stavět na příležitostech, které nabízí podílení se na globálních a regionálních hodnotových řetězcích. Je třeba představit nové a inovativní průmyslově-rozvojové strategie, stejně jako pečlivě navržená opatření na přilákání přímých investic ze zahraničí.

Samozřejmě, k rozvoji takovýchto strategií a efektivnímu podílení se na průmyslových hodnotových řetězcích potřebují Afričané znalosti. Investice do vzdělání a školení jsou nezbytně nutné k usnadnění úspěšné a trvající industrializace. Tím, že porozumí a naváže na osvědčené inovace ve světě, by Afrika mohla technologicky předběhnout některé rozvinuté země prostřednictvím tvorby kapacit k produkci sofistikovanějšího a hodnotnějšího zboží.

Znalost zkušeností z jiných zemí Africe také pomůže předejít nástrahám nespoutané industrializace – zejména co se týká škod na životním prostředí. Afrika musí zajistit, že její průmyslově-rozvojová strategie zahrnuje efektivní ochranu životního prostředí.

Afrika je pro industrializaci v dobré pozici. Mimo masivních dotací z přírodních zdrojů má kontinent také příznivý demografický profil (jeho rapidně rostoucí populace znamená, že bude brzy mít největší pracovní sílu na světě) a vysokou míru urbanizace. Těží také s vysoce vzdělané diaspory.

Industrializace ale nikdy není automatická. Vlády musí zintenzivnit řešení selhání trhu, zatímco budou plánovat implementovat a zavádět industriální opatření, která budou řešit nedostatky předchozích neefektivních verzí. Musí také tato nová opatření institucionalizovat v rámci národních a regionálních rozvojových strategií.

K tomu, aby uspěly, budou vlády potřebovat adekvátní kapacity, kompetence a legitimitu k mobilizaci a interakci se zainteresovanými subjekty, aby tak vytvořily prostředí atraktivní pro investice. Nutné reformy otevřou cestu pro veřejně-soukromou spolupráci, která může obratem poskytnout investice do rozvoje a údržby infrastruktury. Tato spolupráce také usnadní kooperaci s mezinárodními organizacemi a rozvojovými finančními institucemi, které mohou poskytnout další finance a pomoci modernizovat výrobní kapacity.

Nedávná zpráva, která vznikla během summitu G20 v Hangzhou, představuje několik doporučení pro rozvoj Afriky. Navrhuje podporu zemědělství a rozvoj zemědělského podnikání a jejich propojení s dalšími sektory, stejně jako opatření pro posílení odolnosti k cenovým šokům. Zpráva dále zdůrazňuje potřebu prohloubit, rozšířit a modernizovat místní znalostní bázi, investovat do energetické a materiálové efektivity a prosazovat zelenou technologii a průmysl. Jiná doporučení se vztahují na obchodní a regionální integraci, využití místních a externích financí a prosazování takzvané “Nové industriální revoluce.“

Moje početná setkání s africkými lídry a návštěvy tuctů zemí napříč kontinentem mě utvrdily v tom, že Afrika je oddaná industrializaci. Ve skutečnosti je již v mnoha zemích tento proces zahájen, včetně Etiopie, Ghany, Rwandy a Senegal. Tím, že nabídneme naší podporu, můžeme těmto zemím umožnit realizaci inkluzivního a udržitelného rozvoje, který je prospěšný pro všechny.