JAKARTA/SINGAPUR – Potenciál asijských zemí prosperovat ve světovém hospodářství během příštích několika dekád závisí na jejich schopnosti si díky neustálému novátorství zachovat konkurenční výhody. Aby však ekonomiky v regionu splnily své závazky v rámci pařížské klimatické dohody z roku 2015, musí provést generální úpravu své výroby, spotřeby a strategií alokace zdrojů a možná tak odročit dlouho očekávané „asijské století“.
Nejnovější zpráva Mezivládního panelu ke změně klimatu ukazuje, že globální oteplování je na cestě ke vzestupu o 1,5° Celsia nad předprůmyslové úrovně během příští dekády, proto se naléhavá nutnost zrychlit úsilí o zmírnění změny klimatu přesunula do popředí mezinárodní politické debaty.
V březnu, krátce poté, co Organizace spojených národů varovala, že „časovaná bomba klimatu tiká“, shromáždění guvernérů centrálních bank z členských států Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) zdůraznilo význam sblížení národních politik s politikou zelené transformace. Dva měsíce nato se jarní zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu zaměřila na potřebnost reformy globálních institucí kvůli řešení klimatické hrozby. Na konci dubna se víc než sto centrálních bankéřů a regulátorů sešlo v Singapuru, aby se zabývali cestami k dosažení ročního cíle ve výši 9,2 bilionu dolarů do zelených investic, nezbytných k dosažení cíle nulových čistých emisí do roku 2050.
V prostředí protichůdných domácích a globálních priorit, různých úrovní povědomí o klimatickém riziku a nouze o ucelená klimatická data tuto politickou debatu dosud formovaly země, které jsou ke zvládání účinků změny klimatu lépe vybavené. Důsledkem je, že sice existuje vědecký a politický konsenzus, že jediným způsobem jak předejít klimatické katastrofě je snižovat emise skleníkových plynů, dopady osekávání emisí na asijské trhy ale zůstávají nejisté.
Existují dva hlavní přístupy ke snižování emisí: omezovat ekonomickou aktivitu s cílem snížit poptávku po energii a zavádět odvětvová opatření ke zmírňování emisí. Je nasnadě, proč je první možnost, znamenající srozumění s pomalejším hospodářským růstem, pro mnohé rozvíjející se a rozvojové ekonomiky nepoužitelný plán. Jenže vzhledem k tomu, že v Číně, Japonsku, Jižní Koreji a zemích ASEAN – společně známých jako ASEAN+3 – připadá na fosilní paliva víc než 80 % spotřeby energie, dalekosáhlé ekonomické důsledky by měla i druhá cesta.
Nejpravděpodobnějším šokem by byl vzestup životních nákladů. Chtějí-li vlády odrazovat od spotřeby fosilních paliv, musí je zdražit, v prvé řadě odstraněním energetických subvencí, které sehrály zásadní roli v podpoře spotřebitelských výdajů napříč regionem během šoků v cenách energií na počátku roku 2022.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tvůrci politik v ASEAN+3 však mohou být nuceni jednat, i když odolají domácím výzvám k zavedení uhlíkové daně, vzhledem k rychlým posunům klimatických politik jinde, například mechanismu Evropské unie k uhlíkovému vyrovnání na hranicích, který celně zatěžuje dovozy s vysokou uhlíkovou náročností. Asijští vývozci budou tak či tak čelit vyšším výrobním nákladům a mohlo by jim hrozit riziko ztráty dlouho zavedených pozicí v globálním obchodu a dodavatelských řetězcích.
Potlačování emisí skleníkových plynů by navíc vyžadovalo odstavení četných uhelných elektráren v regionu výrazně před tím, než dosáhnou alespoň poloviny své plánované životnosti. Uhelné elektrárny mají v průměru provozní životnost zhruba 55 let. V Evropě a Spojených státech, kde průměrný věk uhelné elektrárny je kolem 34 respektive 41 let, nemusí předčasné odstavování přinášet zásadní problémy, jenže průměrná uhelná elektrárna v zemích ASEAN+3 je stará pouhých 11 let.
Kromě značné nákladnosti může odstavování uhelných elektráren také narušovat živobytí a komunity napříč regionem. Ke zmírnění nepříznivých socioekonomických účinků této změny musí asijští tvůrci politik zajistit spravedlivou transformaci, která bude zohledňovat dopady na dotčené komunity. Vzhledem k možnému vlivu přechodu k nulovým čistým emisím na finance, ceny energií a export ze zemí ASEAN+3, se však region bude s největší pravděpodobností potýkat s obdobím náročných ekonomických podmínek, než zažije určité zlepšení.
Přechod k nulovým čistým emisím je přesto nevyhnutelnou nutností. Podnikáním proaktivních opatření a usnadňováním alokací veřejných a soukromých financí tam, kde jsou nejvíc zapotřebí, mohou tvůrci politik ASEAN+3 potenciální dopady ztlumit a zachovat hospodářskou prosperitu regionu, aniž by podkopali celosvětové snahy zmírnit změnu klimatu a její důsledky.
Zajisté, vlády ASEAN+3 už v posledních letech dosáhly podstatného pokroku v prosazování udržitelného a zeleného financování. Absence dostatečné transparentnosti, pobídek a dat ale nahlodává schopnost tvůrců politik vytvořit „zelený příplatek“ (greenium), který by investoři byli ochotni platit za vnímané výhody investování do instrumentů vstřícných k životnímu prostředí.
Další výzvu pro tvůrce politik představuje nedostatečně sjednocený globální přístup k financování transformace, jehož cílem je pomoci „hnědým“ (uhlíkově náročným) sektorům zezelenat. Například projekt snížení emisí, který splní kritéria pro získání bankovního úvěru v zemích ASEAN+3, nemusí být způsobilý k získání podobné půjčky v Evropě. Za neexistence globální transformační taxonomie se mnozí zahraniční investoři pochopitelně zdráhají nést riziko politické nejistoty a reputačních škod souvisejících s financováním „hnědých“ sektorů v regionu, vzdor jejich ekonomickému významu.
Jelikož okno příležitosti k rozhodným opatřením v oblasti klimatu se rychle zavírá, může si někdo klást otázku, zda už je „asijské století“ passé. Odklon od fosilních paliv může sice brzdit pokrok zemí ASEAN+3 na cestě k dosahování dlouhodobé ekonomické prosperity, ale přechod k nulovým čistým emisím je pro asijské ekonomiky také jedinečnou příležitostí k posílení růstu a tvorby pracovních míst. Země jako Čína, kde vzkvétá odvětví elektromobilů, a Vietnam, kde se rozšiřuje výkon solární energetiky, už z narůstající poptávky po zelené energii těží.
Zásadní pro dosažení nulových čistých emisí je mobilizace kapitálu. Jak nám připomíná William Shakespeare: „Když jdou peníze napřed, jsou všude dveře otevřené.“ K vytvoření zeleného a odolnějšího regionu musíme nově koncipovat klimatické financování tak, aby bylo v souladu s jedinečnými charakteristikami ekonomik ASEAN+3 a odemklo jejich ohromný potenciál.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Adekeye Adebajo
argues that Israel’s war in Gaza is accelerating the trend toward global apartheid, highlights the strengths and weaknesses of United Nations peacekeeping missions, criticizes the militarization of US engagement with Africa, and more.
The models are in place to achieve clean cooking for all, which would have enormous benefits for the climate, health, and gender equality. Now rich-country governments, the private sector, and international organizations must agree to provide the necessary funding at this week’s IEA Summit on Clean Cooking in Africa.
urge global leaders to provide the financing to end a practice with dire effects for health and the climate.
The dollar's strength, particularly against major Asian currencies, has triggered a wave of skittishness in financial markets. Can anything be done to stem the greenback's rise, and even if something can be done, should it?
asks whether anything can or should be done about the greenback's strength, especially against Asian currencies.
JAKARTA/SINGAPUR – Potenciál asijských zemí prosperovat ve světovém hospodářství během příštích několika dekád závisí na jejich schopnosti si díky neustálému novátorství zachovat konkurenční výhody. Aby však ekonomiky v regionu splnily své závazky v rámci pařížské klimatické dohody z roku 2015, musí provést generální úpravu své výroby, spotřeby a strategií alokace zdrojů a možná tak odročit dlouho očekávané „asijské století“.
Nejnovější zpráva Mezivládního panelu ke změně klimatu ukazuje, že globální oteplování je na cestě ke vzestupu o 1,5° Celsia nad předprůmyslové úrovně během příští dekády, proto se naléhavá nutnost zrychlit úsilí o zmírnění změny klimatu přesunula do popředí mezinárodní politické debaty.
V březnu, krátce poté, co Organizace spojených národů varovala, že „časovaná bomba klimatu tiká“, shromáždění guvernérů centrálních bank z členských států Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) zdůraznilo význam sblížení národních politik s politikou zelené transformace. Dva měsíce nato se jarní zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu zaměřila na potřebnost reformy globálních institucí kvůli řešení klimatické hrozby. Na konci dubna se víc než sto centrálních bankéřů a regulátorů sešlo v Singapuru, aby se zabývali cestami k dosažení ročního cíle ve výši 9,2 bilionu dolarů do zelených investic, nezbytných k dosažení cíle nulových čistých emisí do roku 2050.
V prostředí protichůdných domácích a globálních priorit, různých úrovní povědomí o klimatickém riziku a nouze o ucelená klimatická data tuto politickou debatu dosud formovaly země, které jsou ke zvládání účinků změny klimatu lépe vybavené. Důsledkem je, že sice existuje vědecký a politický konsenzus, že jediným způsobem jak předejít klimatické katastrofě je snižovat emise skleníkových plynů, dopady osekávání emisí na asijské trhy ale zůstávají nejisté.
Existují dva hlavní přístupy ke snižování emisí: omezovat ekonomickou aktivitu s cílem snížit poptávku po energii a zavádět odvětvová opatření ke zmírňování emisí. Je nasnadě, proč je první možnost, znamenající srozumění s pomalejším hospodářským růstem, pro mnohé rozvíjející se a rozvojové ekonomiky nepoužitelný plán. Jenže vzhledem k tomu, že v Číně, Japonsku, Jižní Koreji a zemích ASEAN – společně známých jako ASEAN+3 – připadá na fosilní paliva víc než 80 % spotřeby energie, dalekosáhlé ekonomické důsledky by měla i druhá cesta.
Nejpravděpodobnějším šokem by byl vzestup životních nákladů. Chtějí-li vlády odrazovat od spotřeby fosilních paliv, musí je zdražit, v prvé řadě odstraněním energetických subvencí, které sehrály zásadní roli v podpoře spotřebitelských výdajů napříč regionem během šoků v cenách energií na počátku roku 2022.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tvůrci politik v ASEAN+3 však mohou být nuceni jednat, i když odolají domácím výzvám k zavedení uhlíkové daně, vzhledem k rychlým posunům klimatických politik jinde, například mechanismu Evropské unie k uhlíkovému vyrovnání na hranicích, který celně zatěžuje dovozy s vysokou uhlíkovou náročností. Asijští vývozci budou tak či tak čelit vyšším výrobním nákladům a mohlo by jim hrozit riziko ztráty dlouho zavedených pozicí v globálním obchodu a dodavatelských řetězcích.
Potlačování emisí skleníkových plynů by navíc vyžadovalo odstavení četných uhelných elektráren v regionu výrazně před tím, než dosáhnou alespoň poloviny své plánované životnosti. Uhelné elektrárny mají v průměru provozní životnost zhruba 55 let. V Evropě a Spojených státech, kde průměrný věk uhelné elektrárny je kolem 34 respektive 41 let, nemusí předčasné odstavování přinášet zásadní problémy, jenže průměrná uhelná elektrárna v zemích ASEAN+3 je stará pouhých 11 let.
Kromě značné nákladnosti může odstavování uhelných elektráren také narušovat živobytí a komunity napříč regionem. Ke zmírnění nepříznivých socioekonomických účinků této změny musí asijští tvůrci politik zajistit spravedlivou transformaci, která bude zohledňovat dopady na dotčené komunity. Vzhledem k možnému vlivu přechodu k nulovým čistým emisím na finance, ceny energií a export ze zemí ASEAN+3, se však region bude s největší pravděpodobností potýkat s obdobím náročných ekonomických podmínek, než zažije určité zlepšení.
Přechod k nulovým čistým emisím je přesto nevyhnutelnou nutností. Podnikáním proaktivních opatření a usnadňováním alokací veřejných a soukromých financí tam, kde jsou nejvíc zapotřebí, mohou tvůrci politik ASEAN+3 potenciální dopady ztlumit a zachovat hospodářskou prosperitu regionu, aniž by podkopali celosvětové snahy zmírnit změnu klimatu a její důsledky.
Zajisté, vlády ASEAN+3 už v posledních letech dosáhly podstatného pokroku v prosazování udržitelného a zeleného financování. Absence dostatečné transparentnosti, pobídek a dat ale nahlodává schopnost tvůrců politik vytvořit „zelený příplatek“ (greenium), který by investoři byli ochotni platit za vnímané výhody investování do instrumentů vstřícných k životnímu prostředí.
Další výzvu pro tvůrce politik představuje nedostatečně sjednocený globální přístup k financování transformace, jehož cílem je pomoci „hnědým“ (uhlíkově náročným) sektorům zezelenat. Například projekt snížení emisí, který splní kritéria pro získání bankovního úvěru v zemích ASEAN+3, nemusí být způsobilý k získání podobné půjčky v Evropě. Za neexistence globální transformační taxonomie se mnozí zahraniční investoři pochopitelně zdráhají nést riziko politické nejistoty a reputačních škod souvisejících s financováním „hnědých“ sektorů v regionu, vzdor jejich ekonomickému významu.
Jelikož okno příležitosti k rozhodným opatřením v oblasti klimatu se rychle zavírá, může si někdo klást otázku, zda už je „asijské století“ passé. Odklon od fosilních paliv může sice brzdit pokrok zemí ASEAN+3 na cestě k dosahování dlouhodobé ekonomické prosperity, ale přechod k nulovým čistým emisím je pro asijské ekonomiky také jedinečnou příležitostí k posílení růstu a tvorby pracovních míst. Země jako Čína, kde vzkvétá odvětví elektromobilů, a Vietnam, kde se rozšiřuje výkon solární energetiky, už z narůstající poptávky po zelené energii těží.
Zásadní pro dosažení nulových čistých emisí je mobilizace kapitálu. Jak nám připomíná William Shakespeare: „Když jdou peníze napřed, jsou všude dveře otevřené.“ K vytvoření zeleného a odolnějšího regionu musíme nově koncipovat klimatické financování tak, aby bylo v souladu s jedinečnými charakteristikami ekonomik ASEAN+3 a odemklo jejich ohromný potenciál.
Z angličtiny přeložil David Daduč