12

Trumpovo temné umění tweetu

CAMBRIDGE – Kritikové amerického prezidenta Donalda Trumpa setrvale podceňují jeho schopnost politické komunikace – snad proto, že se prezident tolik liší od předchůdců typu Franklina D. Roosevelta a Ronalda Reagana. Roosevelt i Reagan byli koneckonců známí jako „velcí komunikátoři“.

Ačkoliv je velké segmenty americké populace nenáviděly, oslovovali Roosevelt i Reagan americký lid jako jeden celek a snažili se cílit na jeho politický střed. Naproti tomu Trump oslovuje převážně menšinu, která ho zvolila. Jeho inaugurační projev zněl jako předvolební řeč, a jakmile se ujal úřadu, vydal sled falešných prohlášení a provokativních exekutivních příkazů, jimiž podkopal svou důvěryhodnost ve středu, ale posílil ji u své voličské základny.

Komunikační schopnosti si Trump vytříbil ve světě reality show, kde urážlivá a provokativní prohlášení baví publikum a zvyšují sledovanost. Tento přístup pak použil během republikánských primárek, kde na sebe v početném poli 17 kandidátů upoutal zdaleka největší pozornost. Podle jednoho odhadu získal Trump ekvivalent bezplatné televizní reklamy v hodnotě dvou miliard dolarů, čímž zadupal do země svého republikánského soupeře Jeba Bushe, který vybral na placenou inzerci částku 100 milionů.

Když si Trump zajistil republikánskou nominaci, mnozí lidé očekávali, že se vydá tradiční cestou a před volbami se posune do politického středu. I tentokrát se však Trump vzepřel očekáváním a zahájil populistickou kampaň zaměřenou na ty segmenty populace, které kvůli globální konkurenci ztratily práci a/nebo nesou nelibě kulturní změny, k nimž došlo v uplynulých několika desetiletích. Tento populistický apel byl efektivně zacílený a vynesl Trumpovi většinu hlasů volitelů, přestože ve volbách samotných získal Trump o téměř tři miliony hlasů méně než jeho soupeřka. Nebýt 100 000 hlasů ve třech státech „rezavého pásu“, Trump by se byl prezidentem nestal.