113

Proč Trump?

NEW YORK – V posledních týdnech během cest po světě opakovaně dostávám dvě otázky: Je představitelné, že by Donald Trump mohl získat post prezidenta USA? A jak to, že to vůbec se svou kandidaturou dotáhl až sem?

Co se týče první otázky, politické předpovědi jsou sice ještě těžší než ekonomické prognózy, přesto výrazně vyšší šance má Hillary Clintonová. Vyrovnanost zápasu (přinejmenším až donedávna) je ale hádanka: Clintonová je jeden z nejkvalifikovanějších a nejlépe připravených prezidentských kandidátů, jaké doposud Spojené státy měly, kdežto Trump patří k nejméně kvalifikovaným a nejhůře připraveným. Trumpova kampaň navíc přežila jeho chování, které by v minulosti s nadějemi kandidáta skoncovalo.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Proč tedy Američané hrají ruskou ruletu (neboť právě tou je šance i jen jedna ku pěti na Trumpovo vítězství)? Lidé mimo USA by rádi znali odpověď, protože výsledek se dotýká i jich, byť jej nemohou nijak ovlivnit.

To nás přivádí ke druhé otázce: proč Republikánská strana USA nominovala kandidáta, jehož odmítají i její vlastní lídři?

Přemoci 16 republikánských vyzyvatelů v primárkách zjevně Trumpovi pomohla řada faktorů. Charaktery jsou důležité a někteří lidé zřejmě přišli na chuť Trumpově stylizaci po vzoru reality show.

K vyrovnanosti souboje ale patrně přispělo i několik fundamentálních faktorů. V prvé řadě se mnozí Američané skutečně mají ekonomicky hůř než před čtvrtstoletím. Medián příjmu mužů zaměstnaných na plný úvazek je nižší než před 42 lety a pro lidi s nižším vzděláním je čím dál těžší získat práci na plný úvazek, která člověku zajistí slušnou mzdu.

Reálné (inflačně očištěné) mzdy v dolní části distribuce příjmů jsou skutečně zhruba na úrovni, na jaké byly před 60 lety. Není tedy divu, že Trump nachází početné vnímavé publikum, když říká, že ve stavu ekonomiky je cosi shnilého. Trump se ale mýlí co do diagnózy i předepsané terapie. Americkému hospodářství jako celku se posledních šedesát let dařilo: HDP narostl téměř šestinásobně. Plody tohoto růstu ale připadly relativně malé skupině na vrcholu – lidem jako Trump, zčásti v důsledku rozsáhlých škrtů v daních, které by ještě rozšířil a prohloubil.

Zároveň reformy, které podle slibů politiků měly zajistit prosperitu pro všechny, například liberalizace obchodu a finančnictví, nepřinesly kýžené výsledky. Ani zdaleka ne. A ti, jejichž životní úroveň stagnuje nebo poklesla, dospěli k jednoduchému úsudku: Američtí političtí lídři buď nevěděli, o čem mluví, anebo lhali (nebo obojí).

Trump chce svést vinu za všechny americké problémy na obchod a přistěhovalectví. Je na omylu. USA by se s deindustrializací potýkaly i bez volnějšího obchodu: klesá globální zaměstnanost ve výrobě, přičemž přírůstky produktivity převyšují růst poptávky.

Tam, kde obchodní dohody selhaly, nebylo to tím, že obchodní partneři přechytračili Spojené státy, nýbrž tím, že obchodní agendu USA formovaly zájmy korporací. Americkým společnostem se daří a jsou to právě republikáni, kdo blokuje snahy zajistit, aby část přínosů získali Američané, kteří se v důsledku obchodních dohod mají hůř.

Mnozí Američané proto mají pocit, že jimi lomcují síly mimo jejich kontrolu a že to vede k výrazně nespravedlivým výsledkům. Byly zpochybněny dlouholeté předpoklady – že je Amerika zemí příležitostí a že se každá generace bude mít líp než předchozí. Bodem zlomu se pro mnohé voliče stala globální finanční krize: vláda zachránila bohaté bankéře, kteří USA dovedli na pokraj krachu, a přitom jako by nedělala téměř nic pro miliony obyčejných Američanů, kteří přišli o práci a domov. Systém nejenže přinesl nespravedlivé výsledky, ale zdálo se, že je k tomu záměrně uzpůsoben.

Podpora Trumpa se zakládá, přinejmenším zčásti, na široce rozšířené zlosti pramenící právě z této ztráty důvěry ve vládu. Jenže Trumpem navrhované politiky by zlou situaci ještě hodně zhoršily. Další dávka ekonomie stékajících kapek, jakou slibuje, s daňovými škrty zaměřenými téměř výhradně na bohaté Američany a korporace, by určitě nepřinesla výsledky o nic lepší než v dobách, kdy se naposledy zkoušela.

Rozpoutání obchodní války s Čínou, Mexikem a dalšími obchodními partnery USA, jak Trump slibuje, by dokonce ochudilo všechny Američany a vytvořilo nové brzdy globální spolupráce nezbytné k řešení zásadních celosvětových problémů, jako je Islámský stát, globální terorismus a změna klimatu. Použít peníze, které by bylo možné investovat do technologií, vzdělávání či infrastruktury, na výstavbu zdi mezi USA a Mexikem je poukaz na dvojí mrhání za cenu jednoho.

Americké politické elity by neměly přeslechnout dva vzkazy. Zjednodušující neoliberální teorie tržních fundamentalistů, které během posledních čtyř desítek let tak silně formovaly hospodářskou politiku, jsou značně zavádějící a k růstu HDP v nich dochází na úkor stoupající nerovnosti. Ekonomie stékajících kapek se neosvědčila a neosvědčí. Trhy neexistují ve vakuu. „Revoluce“ vedená dvojicí Thatcherová-Reagan, která přepsala pravidla a přetvořila strukturu trhů ve prospěch těch nejbohatších, byla nesmírně úspěšná co do zvyšování nerovnosti, ale vůbec nesplnila poslání zvýšit růst.

Fake news or real views Learn More

To nás přivádí ke druhému vzkazu: musíme znovu přepsat pravidla ekonomiky, tentokrát tak, aby se zajistilo, že prospějí obyčejným občanům. Politici v USA i jinde, kteří si toto ponaučení nevezmou k srdci, budou vedeni k zodpovědnosti. Změna přináší riziko. Ale fenomén Trump – a nejedna politická obdoba v Evropě – ukazuje, že neschopnost vyslyšet toto poselství přináší mnohem větší rizika: rozdělené společnosti, podkopanou demokracii a oslabené ekonomiky.

Z angličtiny přeložil David Daduč