Pravda o sdílení břemene v NATO

BRUSEL – Nejedny noviny při pojednávání o Afghánistánu setrvale dávají najevo, že někteří evropští spojenci NATO působí v Afghánistánu nedostatečně a že jsou buď neschopní, anebo neochotní vyvinout větší úsilí. Tito spojenci mají zase pochopitelně pocit, že jejich snahy nejsou doceněny. Jaké břemeno je poctivé a spravedlivé?

Zaprvé platí, že debata o sdílení břemene by se neměla redukovat výhradně na dnešní rozsah nasazení sil v Afghánistánu, protože byť je tento rozsah velice důležitý, nepostihuje celou věc. Dovolte mi tedy debatu rozšířit a nabídnout ucelenější perspektivu tím, že ozřejmím tři vzájemně provázané prvky: obrannou transformaci, obranné operace a širší kontext snah mezinárodního společenství.

Transformace obrany je klíčovým aspektem sdílení břemene. V alianci je zlatým pravidlem, že naprostá většina sil a potenciálu NATO přísluší jednotlivým státům – letouny vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (AWACS) jsou vzácnou výjimkou. Neočekávám, že by se členské státy od tohoto principu odklonily, takže NATO bude i nadále záviset na jednotlivých spojencích a jejich ochotě vyčlenit prostředky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/jCXSq5b/cs;