0

PC slaví 25. narozeniny

V srpnu 1981 uvedla firma IBM na trh osobní počítač 5150. Ve skutečnosti to nebyl první osobní počítač, ale každopádně to bylo první „písíčko“, které vneslo revoluci nejen do podnikatelského života, ale i do způsobu, jakým lidé přemýšlejí o světě.

PC z roku 1981 znamenalo rozchod s předchozím obchodním modelem IBM, v jehož rámci firma počítače neprodávala, nýbrž pronajímala. S modelem 5150 se IBM přesunula do oblasti masové výroby standardizované komodity s využitím součástek vyráběných jinými firmami. „Big Blue“ (jak se IBM přezdívá) navíc umožnila dalším společnostem (jmenovitě Microsoftu, který byl tehdy v plenkách) vyvíjet vlastní software.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Každý dobrý skutek je však po zásluze potrestán: výrobou PC se IBM jako firma prakticky odepsala. Její inovace totiž umožnila vznik obrovského množství nových a dynamických společností, které přinutily IBM zcela přebudovat vlastní podstatu, aby jim mohla konkurovat – to je jen jeden příklad schopnosti PC transformovat společnost.

Před rokem 1981 se vizionáři přemýšlející o dopadu technologií na společnost domnívali, že počítač umožní centralizaci vědomostí a moci. Byl to svět Velkého bratra v podání George Orwella, jakási extrapolace zkušenosti dvacátého století s totalitními systémy. Výkonné počítače měly vést k silným státům a mocným centrálně řízeným obchodním korporacím.

Zpočátku se zdálo, že PC je příslibem obnovení rovnováhy ve prospěch jednotlivce. Výpočetní operace se decentralizovaly a tato nová flexibilita vyvolala dojem, že se kontrola přesouvá směrem od velkých aglomerací moci – ať už to byly vlády, anebo firmy. Není nikterak překvapivé, že triumf PC jako by doprovázelo oživení vize klasického liberalismu a individualismu ve verzi z devatenáctého století.

Hlavní myšlenkou bylo, že si každý jednotlivec může koupit počítač a software potřebný k určitému konkrétnímu (a stále složitějšímu) účelu a okamžitě se na něm dobrat plodného výsledku. A skutečně: během několika let již měli jednotlivci v malém přístroji stejný výpočetní výkon, jakým disponovaly sálové počítače IBM 360, které v 60. letech vnesly revoluci do centralizovaných výpočtů.

Ani tento počáteční triumf PC (a jeho velmi čilý prodej v 80. letech) však okamžitě nenaplnil všechny původní naděje v podobě posílení jednotlivce a společenské transformace. Zdálo se, že navzdory enormním investicím do informačních technologií nepřináší velké zvýšení efektivity. Firmy marnily nesmírné množství času neformálními žádostmi o pomoc a nutily informované zaměstnance, aby se stali počítačovými odborníky, a mohli tak pomáhat kolegům.

Toto počáteční zklamání z produktivity elektronických přístrojů se tak stalo živoucím dokladem hranic klasického individualismu. PC svůj potenciál plně realizovalo až po vzájemném propojení jednotlivých přístrojů v 90. letech, především prostřednictvím internetu. Ekonomové (zejména ve Spojených státech) začali náhle registrovat podstatný nárůst produktivity.

Nové formy činnosti – internetové aukce, internetové encyklopedie, internetové chatovací místnosti – rozšířily vzájemné interakce jednotlivců na mnohem větší oblast. Propojená PC opravdu vytvářela pocit pulzujícího sociálního trhu. Jednotlivci se mohli realizovat přesně podle onoho starého modelu z devatenáctého století, avšak pouze do té míry, do jaké byli schopni interakce s co největším počtem jiných lidí. Právě tyto interakce, spíše než jedinec samotný, vytvářely hodnotu a uváděly do pohybu dynamický proces.

Potenciál byl lákavý, leč zároveň děsivý. Propojení PC vyvolalo obavy z potenciálních nástrah nového světa. Lidé měli strach ze zlovolných počítačových virů, které dokázaly zasáhnout celý svět a během několika hodin zničit informace i programy. Kromě toho panovaly všeobecné obavy, že závislost na počítačích způsobí katastrofu tisíciletí, až se se změnou roku 1999 na rok 2000 zastaví chod nemocnic, letadel, energetických sítí a komunikačních prostředků.

Tato traumata vyžadovala reakce, které se od předchozích technologických změn značně odlišovaly. Vládní regulace se nedokázala s těmito problémy vypořádat, ačkoliv bezpochyby pomohla vymyslet metody, jak přivést destruktivní hackery k trestněprávní zodpovědnosti. Nepomohla ani inovace ze strany určité konkrétní společnosti. Řešení vyžadovalo všeobecné společné úsilí – takové, které by odpovídalo spíše prastaré vizi občanského republikánství než moderním představám centralizované moci či izolovaných a autonomních jednotlivců.

Někteří pozorovatelé se domnívají, že tato interkonektivita učinila dnes, po čtvrtstoletí, PC zastaralým. Existují specializovanější aplikace výpočetního výkonu a informačních technologií, konkrétně v „chytrých strojích“ a mobilních telefonech, jejichž určující vlastností je schopnost vzájemné komunikace.

Fake news or real views Learn More

Údajná zastaralost PC je však ve skutečnosti známkou toho, jak základní položkou pro novou vizi společnosti se stalo. Oslavovat, inzerovat a propagovat nové inovace, než se stanou všeobecně přijímanými, potřebujeme pouze v případě, že je jejich úspěch zpochybnitelný.

V osmnáctém století znamenalo levné bavlněné spodní prádlo, které se dalo prát, revoluci v oblasti hygieny, avšak záhy se stalo tak běžným, že již tato „bavlněná revoluce“ nevzbuzovala žádné vzrušení. PC se stalo novodobým ekvivalentem bavlny: v našem životě je již dnes natolik základní položkou, že nad ní každý jen „elektronicky“ zívne, a to navzdory faktu, že se na světě rok co rok prodá přibližně 200 milionů PC. Podobně jako v případě bavlněné revoluce vyjde skutečný rozsah společenských a politických transformací vyvolaných příchodem PC najevo až za mnohem delší dobu.