0

Životní prostředí vrací úder

Naše politické systémy a globální politika jsou z velké části nepřipravené na skutečné výzvy dnešního světa. Globální hospodářský růst a narůstající populace vyvíjejí bezprecedentní tlaky na fyzické životní prostředí a tyto tlaky dále vyvolávají bezprecedentní výzvy pro naše společnosti. Přesto o těchto trendech nemají politici z velké části ani ponětí. Vlády nejsou organizované k jejich řešení. S krizemi, jejichž podstata je v zásadě ekologická, se vypořádáváme prostřednictvím zastaralých strategií války a diplomacie.

Uvažme například situaci v súdánském Dárfúru. Tento děsivý konflikt se řeší prostřednictvím výhrůžek vojenskou silou, sankcemi a obecně jazykem války a mírotvorby. Avšak nepochybným původem konfliktu je krajní chudoba regionu, kterou v 80. letech 20. století katastrofálně zhoršilo sucho, jež v podstatě trvá dodnes. Zdá se, že dlouhodobá změna klimatu vede k menšímu množství srážek nejen v Súdánu, ale také ve značené části Afriky jižně od Sahary – v oblasti, kde život závisí na dešti a sucho znamená smrt.

Dárfúr uvízl ve smrtelné pasti vyvolané suchem, ale zatím nikdo nepovažoval za vhodné se k dárfúrské krizi postavit z perspektivy dlouhodobého rozvoje, nikoliv z perspektivy války. Víc než vojenskou strategii potřebuje Dárfúr strategii vodohospodářskou. Tamních sedm milionů obyvatel nemůže přežít bez nového přístupu, který jim dá šanci pěstovat plodiny a napojit zvířata. A přece se všechny hovory v Organizaci spojených národů týkají sankcí a armád, aniž by byla na dohled cesta k míru.

V mnoha částech světa se zásadní překážkou hospodářského rozvoje stává namáhání vody. Krizový nedostatek vody v Gaze je příčinou nemocí a utrpení mezi Palestinci a jde o významný zdroj fundamentálních pnutí mezi Palestinou a Izraelem. Znovu ovšem platí, že za bombardování a ničení se v regionu utrácejí miliardy dolarů, zatímco s narůstající krizí dostupnosti vody se nedělá téměř nic.