KODAŇ – V době, kdy se Barack Obama připravuje na inauguraci, není od věci zamyslet se nad jednou pasáží z jeho knihy Sny od mého otce . Hodně totiž prozrazuje o tom, jakým způsobem nazíráme na problémy světa.
Obama je v Keni a chce navštívit safari. Jeho keňská sestra Auma si ho dobírá, protože se prý chová jako neokolonialista. „Proč by všechny ty pozemky měly být vyhrazeny pro turisty, když by se daly využít k farmaření? Těmhle wazungu (bělochům) záleží na jednom mrtvém slonovi víc než na stovce černých dětí.“ Ačkoliv Obama nakonec safari navštíví, na její otázku nemá odpověď.
V této anekdotě lze najít paralely se současnou starostlivostí o globální oteplování. Řada lidí – včetně nového amerického prezidenta – se domnívá, že globální oteplování je prvořadým tématem naší doby a že snížení emisí CO2 je jednou z nejchvályhodnějších věcí, které můžeme udělat.
Máme-li tuto metaforu malinko přehnat, je to jako budovat stále větší safari parky, místo abychom zakládali více farem, které mohou nakrmit hladové.
Nenechte se mýlit: globální oteplování je realitou a způsobují ho emise CO2 vytvořené člověkem. Problémem je, že i globální, drastické a neskutečně nákladné snižování emisí bude mít na teplotu do poloviny století prakticky nulový dopad. Namísto neúčinného a drahého odbourávání emisí bychom tedy měli zaměřit mnohem více našich dobrých úmyslů v klimatických otázkách na dramatické zvýšení výzkumu a vývoje v oblasti energie s nulovými emisemi uhlíku, což by při nízkých nákladech ustálilo zhruba do poloviny století klima. Co je však pro většinu obyvatel této planety ještě důležitější, globální oteplování zhoršuje již existující problémy – problémy, které dnes nebereme vážně.
Vezměme si například malárii. Modely ukazují, že globální oteplování zvýší do konce století výskyt malárie zhruba o 3%, protože jakmile se svět oteplí, bude pravděpodobně přežívat více komárů. Malárie však mnohem více souvisí se zdravotnickou infrastrukturou a zdravím obecně nežli s teplotou. Bohatí lidé se jen zřídkakdy nakazí malárií nebo na ni zemřou; u chudých to neplatí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výrazný pokles uhlíkových emisí by mohl snížit výskyt malárie přibližně o 0,2% za sto let. Nadšených propagátorů takového kroku je nesčíslně mnoho, jsou velmi slyšet a většinou pocházejí z bohatého světa, který není malárií zasažen.
Druhou možností je dát jednoduše prioritu vymýcení malárie hned teď. Bylo by to relativně levné a jednoduché a obnášelo by to rozšířenou distribuci síťových lůžek napuštěných insekticidy, preventivnější léčbu těhotných žen, zvýšené užívání zhoubného pesticidu DDT a podporu chudých států, které si nemohou dovolit nejlepší nové terapie.
Vyřešení dnešního problému malárie téměř ze sta procent by přišlo na pouhou šedesátinu ceny kjótského protokolu. Řečeno jinak, na každého člověka zachráněného před malárií snižováním emisí CO2 připadá 36 000 lidí, které by mohl zachránit přímý boj s touto nemocí. Potírání malárie samozřejmě není jediným cílem snižování uhlíkových emisí. U každého problému, který globální oteplování zhorší – hurikány, hladomor, záplavy –, bychom však mohli již dnes dosáhnout neskonale lepších výsledků prostřednictvím levnější a přímočařejší politiky.
Například škody napáchané hurikánem Katrina v New Orleansu se daly minimalizovat řádně udržovanými protipovodňovými hrázemi a lepšími evakuačními službami, nikoliv nižšími emisemi uhlíku. Jasné ponaučení nám během hurikánů v roce 2004 daly Haiti a Dominikánská republika, které obývají stejný ostrov. V Dominikánské republice, jež investovala do přístřešků a nouzových evakuačních sítí, byl počet obětí nižší než deset. Na Haiti, které podobná opatření postrádá, zahynulo 2000 lidí. U Haiťanů tak bylo stokrát pravděpodobnější, že zemřou na následky stejné bouře, jaká postihla Dominikánce.
Obamovo zvolení zvýšilo naděje v obrovský závazek snižování emisí a enormní výdaje do obnovitelných zdrojů energie s cílem zachránit svět – zejména rozvojové země. Jak by mohla dosvědčit Obamova keňská sestra, taková velkorysost může přijít draho. Někteří lidé se domnívají, že Obama by měl následovat Evropskou unii, která přijala ambiciózní cíl snížit pomocí obnovitelných zdrojů energie do 12 let uhlíkové emise o 20% pod úroveň roku 1990.
Samotný tento závazek pravděpodobně přijde na víc než na 1% HDP. I kdyby unii následoval celý svět, čistým výsledkem by bylo snížení globálních teplot o jednu šestatřicetinu stupně Celsia do konce století. Náklady by se přitom mohly vyšplhat na závratných 10 bilionů dolarů.
Německo dotuje solární panely a někteří lidé doufají, že Obama by mohl učinit totéž. Všichni lidé včetně chudých tedy platí daně, aby si většinou bohatší příjemci dotací mohli připadat zelenější. Klimatické modely však ukazují, že německé výdaje ve výši 156 miliard dolarů oddálí oteplování do konce století o pouhou hodinu. Za padesátinu této částky bychom mohli zajistit základní mikronutrienty 2-3 miliardám lidí, čímž bychom předešli možná milionu úmrtí a podstatně zvýšili mentální a fyzickou sílu poloviny světové populace. Znovu a znovu tedy dáváme přednost pochybnému luxusu dalšího safari parku před prozaickými výhodami nově založené farmy.
Většina ekonomických modelů ukazuje, že celkové škody způsobené globálním oteplováním budou na konci století činit přibližně 3% HDP. To není triviální částka, ale také to není konec světa. Organizace spojených národů očekává, že do konce století bude průměrný člověk o 1400% bohatší než dnes.
Výlet do afrického safari kdysi postavil nově zvoleného prezidenta Spojených států před otázku, na kterou nedokázal odpovědět: proč si bohatý svět cení slonů více než afrických dětí? Dnešní verze této otázky zní: proč bohatší země utrácejí nechutné finanční částky na boj proti klimatickým změnám, ve kterém za 100 let nedosáhnou téměř ničeho, když by mohly za mnohem menší peníze vykonat pro lidstvo mnohem více dobra? Svět bude sledovat, jak Obama na tuto otázku odpoví.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
KODAŇ – V době, kdy se Barack Obama připravuje na inauguraci, není od věci zamyslet se nad jednou pasáží z jeho knihy Sny od mého otce . Hodně totiž prozrazuje o tom, jakým způsobem nazíráme na problémy světa.
Obama je v Keni a chce navštívit safari. Jeho keňská sestra Auma si ho dobírá, protože se prý chová jako neokolonialista. „Proč by všechny ty pozemky měly být vyhrazeny pro turisty, když by se daly využít k farmaření? Těmhle wazungu (bělochům) záleží na jednom mrtvém slonovi víc než na stovce černých dětí.“ Ačkoliv Obama nakonec safari navštíví, na její otázku nemá odpověď.
V této anekdotě lze najít paralely se současnou starostlivostí o globální oteplování. Řada lidí – včetně nového amerického prezidenta – se domnívá, že globální oteplování je prvořadým tématem naší doby a že snížení emisí CO2 je jednou z nejchvályhodnějších věcí, které můžeme udělat.
Máme-li tuto metaforu malinko přehnat, je to jako budovat stále větší safari parky, místo abychom zakládali více farem, které mohou nakrmit hladové.
Nenechte se mýlit: globální oteplování je realitou a způsobují ho emise CO2 vytvořené člověkem. Problémem je, že i globální, drastické a neskutečně nákladné snižování emisí bude mít na teplotu do poloviny století prakticky nulový dopad. Namísto neúčinného a drahého odbourávání emisí bychom tedy měli zaměřit mnohem více našich dobrých úmyslů v klimatických otázkách na dramatické zvýšení výzkumu a vývoje v oblasti energie s nulovými emisemi uhlíku, což by při nízkých nákladech ustálilo zhruba do poloviny století klima. Co je však pro většinu obyvatel této planety ještě důležitější, globální oteplování zhoršuje již existující problémy – problémy, které dnes nebereme vážně.
Vezměme si například malárii. Modely ukazují, že globální oteplování zvýší do konce století výskyt malárie zhruba o 3%, protože jakmile se svět oteplí, bude pravděpodobně přežívat více komárů. Malárie však mnohem více souvisí se zdravotnickou infrastrukturou a zdravím obecně nežli s teplotou. Bohatí lidé se jen zřídkakdy nakazí malárií nebo na ni zemřou; u chudých to neplatí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výrazný pokles uhlíkových emisí by mohl snížit výskyt malárie přibližně o 0,2% za sto let. Nadšených propagátorů takového kroku je nesčíslně mnoho, jsou velmi slyšet a většinou pocházejí z bohatého světa, který není malárií zasažen.
Druhou možností je dát jednoduše prioritu vymýcení malárie hned teď. Bylo by to relativně levné a jednoduché a obnášelo by to rozšířenou distribuci síťových lůžek napuštěných insekticidy, preventivnější léčbu těhotných žen, zvýšené užívání zhoubného pesticidu DDT a podporu chudých států, které si nemohou dovolit nejlepší nové terapie.
Vyřešení dnešního problému malárie téměř ze sta procent by přišlo na pouhou šedesátinu ceny kjótského protokolu. Řečeno jinak, na každého člověka zachráněného před malárií snižováním emisí CO2 připadá 36 000 lidí, které by mohl zachránit přímý boj s touto nemocí. Potírání malárie samozřejmě není jediným cílem snižování uhlíkových emisí. U každého problému, který globální oteplování zhorší – hurikány, hladomor, záplavy –, bychom však mohli již dnes dosáhnout neskonale lepších výsledků prostřednictvím levnější a přímočařejší politiky.
Například škody napáchané hurikánem Katrina v New Orleansu se daly minimalizovat řádně udržovanými protipovodňovými hrázemi a lepšími evakuačními službami, nikoliv nižšími emisemi uhlíku. Jasné ponaučení nám během hurikánů v roce 2004 daly Haiti a Dominikánská republika, které obývají stejný ostrov. V Dominikánské republice, jež investovala do přístřešků a nouzových evakuačních sítí, byl počet obětí nižší než deset. Na Haiti, které podobná opatření postrádá, zahynulo 2000 lidí. U Haiťanů tak bylo stokrát pravděpodobnější, že zemřou na následky stejné bouře, jaká postihla Dominikánce.
Obamovo zvolení zvýšilo naděje v obrovský závazek snižování emisí a enormní výdaje do obnovitelných zdrojů energie s cílem zachránit svět – zejména rozvojové země. Jak by mohla dosvědčit Obamova keňská sestra, taková velkorysost může přijít draho. Někteří lidé se domnívají, že Obama by měl následovat Evropskou unii, která přijala ambiciózní cíl snížit pomocí obnovitelných zdrojů energie do 12 let uhlíkové emise o 20% pod úroveň roku 1990.
Samotný tento závazek pravděpodobně přijde na víc než na 1% HDP. I kdyby unii následoval celý svět, čistým výsledkem by bylo snížení globálních teplot o jednu šestatřicetinu stupně Celsia do konce století. Náklady by se přitom mohly vyšplhat na závratných 10 bilionů dolarů.
Německo dotuje solární panely a někteří lidé doufají, že Obama by mohl učinit totéž. Všichni lidé včetně chudých tedy platí daně, aby si většinou bohatší příjemci dotací mohli připadat zelenější. Klimatické modely však ukazují, že německé výdaje ve výši 156 miliard dolarů oddálí oteplování do konce století o pouhou hodinu. Za padesátinu této částky bychom mohli zajistit základní mikronutrienty 2-3 miliardám lidí, čímž bychom předešli možná milionu úmrtí a podstatně zvýšili mentální a fyzickou sílu poloviny světové populace. Znovu a znovu tedy dáváme přednost pochybnému luxusu dalšího safari parku před prozaickými výhodami nově založené farmy.
Většina ekonomických modelů ukazuje, že celkové škody způsobené globálním oteplováním budou na konci století činit přibližně 3% HDP. To není triviální částka, ale také to není konec světa. Organizace spojených národů očekává, že do konce století bude průměrný člověk o 1400% bohatší než dnes.
Výlet do afrického safari kdysi postavil nově zvoleného prezidenta Spojených států před otázku, na kterou nedokázal odpovědět: proč si bohatý svět cení slonů více než afrických dětí? Dnešní verze této otázky zní: proč bohatší země utrácejí nechutné finanční částky na boj proti klimatickým změnám, ve kterém za 100 let nedosáhnou téměř ničeho, když by mohly za mnohem menší peníze vykonat pro lidstvo mnohem více dobra? Svět bude sledovat, jak Obama na tuto otázku odpoví.