Hranice liberalismu

Když přijde na to, zda a jak regulovat ekonomiku, západní společnosti mají dlouhou historii liberální teorie, na niž spoléhají. Jakmile však dojde na přistěhovalectví, v liberální tradici není mnoho, na co se mohou obrátit. Jak v Evropě, tak ve Spojených státech proto valné části debaty o imigraci vévodí neliberální hlasy, přičemž ty nejneústupnější patří politikům, již slibují, že ochrání kulturní integritu vlasti před údajnou zvrhlostí cizáků.

Xenofobie je neliberální reakcí na přistěhovalectví zprava, avšak multikulturalismus představuje v zásadě totéž zleva. Mnozí teoretici multikulturalismu, ač oddaní otevřenosti vůči imigrantům, nejsou zastánci otevřenosti přistěhovalců vůči jejich novému domovu. Podle nich si nově příchozí, žijící v prostředí nepříznivém pro jejich způsob života, musí zachovat kulturní praktiky, které si s sebou přinášejí, i když některé z těchto praktik – například dohodnuté sňatky, pohlavní segregace, náboženská indoktrinace – protiřečí liberálním principům. V morálních úsudcích mnohých multikulturalistů má přežití skupiny větší váhu než práva jedince.

Jedním způsobem, jak si při řešení tíživé otázky státních hranic zachovat oddanost otevřenosti, je připustit, že kosmopolitismus je obousměrná ulice. Immanuel Kant nás učí, že okolnosti, v nichž se ocitáme, je třeba vždy zvažovat ve vztahu k okolnostem, ve kterých bychom se, nebýt náhody, bývali mohli ocitnout.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/Sybsk6I/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.