0

Hranice liberalismu

Když přijde na to, zda a jak regulovat ekonomiku, západní společnosti mají dlouhou historii liberální teorie, na niž spoléhají. Jakmile však dojde na přistěhovalectví, v liberální tradici není mnoho, na co se mohou obrátit. Jak v Evropě, tak ve Spojených státech proto valné části debaty o imigraci vévodí neliberální hlasy, přičemž ty nejneústupnější patří politikům, již slibují, že ochrání kulturní integritu vlasti před údajnou zvrhlostí cizáků.

Xenofobie je neliberální reakcí na přistěhovalectví zprava, avšak multikulturalismus představuje v zásadě totéž zleva. Mnozí teoretici multikulturalismu, ač oddaní otevřenosti vůči imigrantům, nejsou zastánci otevřenosti přistěhovalců vůči jejich novému domovu. Podle nich si nově příchozí, žijící v prostředí nepříznivém pro jejich způsob života, musí zachovat kulturní praktiky, které si s sebou přinášejí, i když některé z těchto praktik – například dohodnuté sňatky, pohlavní segregace, náboženská indoktrinace – protiřečí liberálním principům. V morálních úsudcích mnohých multikulturalistů má přežití skupiny větší váhu než práva jedince.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Jedním způsobem, jak si při řešení tíživé otázky státních hranic zachovat oddanost otevřenosti, je připustit, že kosmopolitismus je obousměrná ulice. Immanuel Kant nás učí, že okolnosti, v nichž se ocitáme, je třeba vždy zvažovat ve vztahu k okolnostem, ve kterých bychom se, nebýt náhody, bývali mohli ocitnout.

Z této perspektivy je nespravedlivé, že někdo, kdo se náhodou narodí v USA, pravděpodobně bude žít déle a lépe než člověk narozený v Keni. To neznamená, že USA musí otevřít své hranice pro každého z Keni. Znamená to však, že Newyorčan by si měl uvědomit, že výhody, které zřejmě má oproti osobě z Nairobi, nevyplývají z jeho zásluh, nýbrž z náhody narození. Z pohledu kantovského kosmopolitismu tím nejmenším, co Američan může udělat, je přivítat určitý rozsah imigrace z Afriky.

Přijetí kosmopolitismu ovšem také znamená, že jakmile společnost přijme nové příslušníky, jsou tito povinováni se této své nové společnosti otevřít. Multikulturalisté se zdráhají tuto část kosmopolitní dohody podpořit, ale liberálové tak učinit musí.

Lze chápat, proč si přistěhovalci, žijící v cizí zemi, již mohou pokládat za nepřátelskou, volí uzavírání se před okolím a některé hostitelské země – například Francie – mohou být s požadavkem, aby imigranti přijali nový způsob života, příliš zbrklé. Snažit se však žít uzavřený život v otevřené společnosti je nutně samo proti sobě a liberální společnost by k takovému životu neměla povzbuzovat.

Poučný příklad kosmopolitní dohody se naskytl v roce 2006, když tehdejší ministr zahraničí Velké Británie Jack Straw vyslovil znepokojení nad niqábem, pokrývkou celé hlavy, již nosí některé muslimky. Straw bránil právo žen nosit méně rušivé šátky; prohlásil ale také, že je něco vážným způsobem v nepořádku, jestliže během konverzace s další osobou nelze vstoupit v interakci tváří v tvář.

Straw říkal, že nosit niqáb znamená rozhodnutí uzavřít se před všemi kolem sebe. Nedopouštěl se xenofobního tvrzení, že muslimové do Velké Británie nepatří, ani tvrzení multikulturalistického, že muslimům by se mělo dovolovat nosit jakýkoli tradiční oděv, o němž jsou přesvědčeni, že nejlépe vyjadřuje jejich kulturní a náboženské cítění. Nežádal ani plnou asimilaci přistěhovalců na britské zvyky. Namísto toho prostřednictvím pečlivě zvoleného příkladu Straw ilustroval, co to znamená být otevřený vůči ostatním a zároveň na oplátku otevřenost očekávat.

Někteří lidé tvrdili, že když Straw muslimským ženám doporučuje, co by měly nosit, zasahuje do náboženské svobody. Ve skutečnosti jsou občas liberální hodnoty ve vzájemném rozporu. Islám například historicky povoloval některé formy polygamie, ale žádná liberální společnost není povinna rozšiřovat náboženskou svobodu způsoby, které by podrývaly její oddanost rovnosti pohlaví.

Strawův příklad naštěstí nepředstavuje tak ostré dilema. Jak poukázal, nošení niqábu nepřikazuje Korán a nepředstavuje náboženskou povinnost, nýbrž kulturní volbu. Jestliže tedy muslimky mají možnost zakrývat si hlavu jinak, souhlas s nenošením niqábu je způsobem jak projevit svou příslušnost k liberální společnosti, a to za minimální cenu pro vlastní náboženské závazky.

Pro liberály otázka nikdy nestojí tak, zda mají být hranice zcela otevřené, nebo uzavřené; společnost otevřená všem by neměla žádná práva hodná ochrany, zatímco společnost uzavřená všem by neměla žádná práva hodná nápodoby. Hledáme-li abstraktní princip, jehož bychom se měli v otázkách přistěhovalectví držet, liberalismus jej nedokáže zajistit.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Liberální společnost však nebude lidem znemožňovat vstup a vytvářet výjimky pro situace, kdy by vpuštěni být měli, nýbrž lidem vstup umožní a bude vytvářet výjimky pro okolnosti, za nichž je třeba je udržet za hranicemi. Liberální společnost rovněž bude považovat svět za prostor potenciálu, který, byť by sebevíc ohrožoval způsoby života brané za samozřejmost, nutí lidi přizpůsobovat se novým výzvám, aniž by se snažili chránit se před cizím a neznámým.

Konečně, liberální společnost se nebude zaměřovat na to, co my můžeme poskytnout imigrantům, nýbrž co mohou oni nabídnout nám. Cíl otevřenosti obsažený v přistěhovalectví stojí za to chránit, zejména pokud se jeho požadavky i příslib vztahují na všechny.