13

Noví nepřátelé veřejné sféry

NEW YORK – Před listopadovými teroristickými útoky v Paříži bylo legální uspořádat v tomto městě demonstraci na veřejném náměstí. Dnes už to neplatí. V Ugandě se sice občané bojující proti korupci nebo za práva homosexuálů často setkávali s nepřátelskými reakcemi veřejnosti, ale za demonstrace jim nehrozilo vězení. Podle až děsivě vágního nového zákona jim však dnes vězení hrozí. V Egyptě nedávno vládní úřady podnikly razie a uzavřely významné kulturní instituce – uměleckou galerii, divadlo a nakladatelství –, kde se scházeli umělci a aktivisté.

Jako by se na celém světě zužoval prostor, který lidé potřebují k tomu, aby se mohli sdružovat, spolčovat, svobodně se vyjadřovat a projevovat nesouhlas. Přestože je veřejný projev díky internetu a komunikačním technologiím snazší než kdykoliv dříve, vinou všudypřítomného státního a komerčního dohledu zůstávají možnosti vyjadřování, spolčování a protestu omezené. Stručně řečeno veřejný projev nikdy nevyžadoval větší odvahu než dnes.

Já osobně jsem tento posun zažil na vlastní kůži. V listopadu se stala Open Society Foundations (globální dobročinná nadační síť George Sorose, v jejímž čele stojím) druhou organizací, která se podle ruských zákonů ocitla na černé listině. Příslušný zákon vstoupil v platnost v květnu a umožňuje generálnímu prokurátorovi země zakazovat zahraniční organizace a pozastavovat finanční podporu, kterou tyto organizace poskytují místním aktivistům. A protože se každý, kdo má s námi co do činění, vystavuje možnému trestnímu stíhání a vězení, nemáme jinou možnost než přerušit styky s desítkami ruských občanů, které jsme podporovali v úsilí zachovat v jejich zemi alespoň špetku demokracie.

Samozřejmě není nic špatného na tom, když se reguluje veřejný prostor a organizace, jež ho využívají. Počátkem 90. let některé nové vlády ve východní Evropě, Africe a Latinské Americe podcenily sílu aktivního občanského projevu a občanské společnosti a dostatečně neregulovaly aktivistické organizace ani prostor, v němž tyto organizace působí. Protože však aktivní občané v posledních dvaceti letech svrhli režimy v desítkách zemí, posunuly se vlády příliš daleko opačným směrem a vystavují tyto organizace a jejich prostor přehnaným regulacím. Přitom kriminalizují základní formy demokratické praxe.

V některých případech se vlády ani neobtěžují vytvářet pro své kroky právní základ. Loni na jaře zahájil prezident Burundi Pierre Nkurunziza třetí období ve funkci, přestože ústava stanovuje strop dvou funkčn��ch období. A když se občané vydali do ulic, byl jejich protest násilně potlačen.

Šrouby utahují dokonce i země, jejichž demokratické tradice patří k nejsilnějším na světě. Po útocích v Paříži Francie a Belgie (kde bylo spiknutí naplánováno a zorganizováno) pozastavily na neurčito občanské svobody a přes noc se proměnily – přinejmenším z hlediska zákona – v policejní státy. V obou zemích byly zakázány demonstrace, uzavřena místa konání pobožností a stovky lidí byly zadrženy a vyslýchány za to, že nahlas vyjádřily nekonvenční názor.

Tento přístup si vybírá velkou daň. Tisíce lidí, kteří měli v plánu protestovat během prosincových klimatických jednání Organizace spojených národů, se musely spokojit s tím, že na náměstí nechaly své boty. Byl to znepokojivý obrázek, který jen dokládá, jak může strach přehlušit závazky nutné k zachování otevřené společnosti a politických svobod dokonce i v Evropě, rodišti moderní občanské angažovanosti.

Na regulaci veřejného prostoru ani na ochranu pokojného politického nesouhlasu neexistuje v době terorismu a globalizace jednoduchá formulka. Dva základní principy jsou však zřejmé.

Za prvé svět potřebuje silnější mezinárodní řízení pohybu lidí a peněz a méně restrikcí v oblasti projevu, sdružování a nesouhlasu. Vlády se v poslední době vydávají nesprávným směrem. Rok 2016 ovšem nabízí bezpočet příležitostí k nápravě v řadě oblastí, od obchodu po přistěhovalectví.

A za druhé potřebují neziskové organizace usilující o zkvalitnění veřejné politiky stejná práva při zajišťování svého mezinárodního financování jako podnikatelé sledující zisk poskytováním zboží a služeb. Přímé zahraniční investice by se neměly brzdit, ale podněcovat bez ohledu na to, zda podpoří výrobu zboží a tvorbu pracovních míst, nebo silnější veřejnou politiku a aktivnější občanské postoje.

Zodpovědnost za změnu kurzu přitom neleží výlučně na vládách. My všichni, kdo si vážíme otevřeného veřejného prostoru, musíme svorně vystoupit na podporu takových politických rámců a institucí, které ho zabezpečí. Přišel čas na vzájemnou solidaritu hnutí, myšlenek a států.

V situaci, kdy vás pouhý aktivismus znepokojeného občana může dostat do vězení a kdy strach ze sledování podněcuje masovou pasivitu, není politika jednoho tématu vítěznou strategií. Nejlepším způsobem, jak hájit veřejný prostor, je jeho obsazení, i když prosazujete jinou věc než člověk stojící vedle vás. V roce 2016 musíme tento prostor společně zaplnit – a tím ho ochránit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.