13

Noví nepřátelé veřejné sféry

NEW YORK – Před listopadovými teroristickými útoky v Paříži bylo legální uspořádat v tomto městě demonstraci na veřejném náměstí. Dnes už to neplatí. V Ugandě se sice občané bojující proti korupci nebo za práva homosexuálů často setkávali s nepřátelskými reakcemi veřejnosti, ale za demonstrace jim nehrozilo vězení. Podle až děsivě vágního nového zákona jim však dnes vězení hrozí. V Egyptě nedávno vládní úřady podnikly razie a uzavřely významné kulturní instituce – uměleckou galerii, divadlo a nakladatelství –, kde se scházeli umělci a aktivisté.

Jako by se na celém světě zužoval prostor, který lidé potřebují k tomu, aby se mohli sdružovat, spolčovat, svobodně se vyjadřovat a projevovat nesouhlas. Přestože je veřejný projev díky internetu a komunikačním technologiím snazší než kdykoliv dříve, vinou všudypřítomného státního a komerčního dohledu zůstávají možnosti vyjadřování, spolčování a protestu omezené. Stručně řečeno veřejný projev nikdy nevyžadoval větší odvahu než dnes.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Já osobně jsem tento posun zažil na vlastní kůži. V listopadu se stala Open Society Foundations (globální dobročinná nadační síť George Sorose, v jejímž čele stojím) druhou organizací, která se podle ruských zákonů ocitla na černé listině. Příslušný zákon vstoupil v platnost v květnu a umožňuje generálnímu prokurátorovi země zakazovat zahraniční organizace a pozastavovat finanční podporu, kterou tyto organizace poskytují místním aktivistům. A protože se každý, kdo má s námi co do činění, vystavuje možnému trestnímu stíhání a vězení, nemáme jinou možnost než přerušit styky s desítkami ruských občanů, které jsme podporovali v úsilí zachovat v jejich zemi alespoň špetku demokracie.

Samozřejmě není nic špatného na tom, když se reguluje veřejný prostor a organizace, jež ho využívají. Počátkem 90. let některé nové vlády ve východní Evropě, Africe a Latinské Americe podcenily sílu aktivního občanského projevu a občanské společnosti a dostatečně neregulovaly aktivistické organizace ani prostor, v němž tyto organizace působí. Protože však aktivní občané v posledních dvaceti letech svrhli režimy v desítkách zemí, posunuly se vlády příliš daleko opačným směrem a vystavují tyto organizace a jejich prostor přehnaným regulacím. Přitom kriminalizují základní formy demokratické praxe.

V některých případech se vlády ani neobtěžují vytvářet pro své kroky právní základ. Loni na jaře zahájil prezident Burundi Pierre Nkurunziza třetí období ve funkci, přestože ústava stanovuje strop dvou funkčních období. A když se občané vydali do ulic, byl jejich protest násilně potlačen.

Šrouby utahují dokonce i země, jejichž demokratické tradice patří k nejsilnějším na světě. Po útocích v Paříži Francie a Belgie (kde bylo spiknutí naplánováno a zorganizováno) pozastavily na neurčito občanské svobody a přes noc se proměnily – přinejmenším z hlediska zákona – v policejní státy. V obou zemích byly zakázány demonstrace, uzavřena místa konání pobožností a stovky lidí byly zadrženy a vyslýchány za to, že nahlas vyjádřily nekonvenční názor.

Tento přístup si vybírá velkou daň. Tisíce lidí, kteří měli v plánu protestovat během prosincových klimatických jednání Organizace spojených národů, se musely spokojit s tím, že na náměstí nechaly své boty. Byl to znepokojivý obrázek, který jen dokládá, jak může strach přehlušit závazky nutné k zachování otevřené společnosti a politických svobod dokonce i v Evropě, rodišti moderní občanské angažovanosti.

Na regulaci veřejného prostoru ani na ochranu pokojného politického nesouhlasu neexistuje v době terorismu a globalizace jednoduchá formulka. Dva základní principy jsou však zřejmé.

Za prvé svět potřebuje silnější mezinárodní řízení pohybu lidí a peněz a méně restrikcí v oblasti projevu, sdružování a nesouhlasu. Vlády se v poslední době vydávají nesprávným směrem. Rok 2016 ovšem nabízí bezpočet příležitostí k nápravě v řadě oblastí, od obchodu po přistěhovalectví.

A za druhé potřebují neziskové organizace usilující o zkvalitnění veřejné politiky stejná práva při zajišťování svého mezinárodního financování jako podnikatelé sledující zisk poskytováním zboží a služeb. Přímé zahraniční investice by se neměly brzdit, ale podněcovat bez ohledu na to, zda podpoří výrobu zboží a tvorbu pracovních míst, nebo silnější veřejnou politiku a aktivnější občanské postoje.

Zodpovědnost za změnu kurzu přitom neleží výlučně na vládách. My všichni, kdo si vážíme otevřeného veřejného prostoru, musíme svorně vystoupit na podporu takových politických rámců a institucí, které ho zabezpečí. Přišel čas na vzájemnou solidaritu hnutí, myšlenek a států.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V situaci, kdy vás pouhý aktivismus znepokojeného občana může dostat do vězení a kdy strach ze sledování podněcuje masovou pasivitu, není politika jednoho tématu vítěznou strategií. Nejlepším způsobem, jak hájit veřejný prostor, je jeho obsazení, i když prosazujete jinou věc než člověk stojící vedle vás. V roce 2016 musíme tento prostor společně zaplnit – a tím ho ochránit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.