3

Svět plný zranitelnosti

ŘÍM – V roce 2010 – pět let před plánovaným termínem – dosáhli globální lídři rozvojového cíle tisíciletí (MDG) snížit podíl chudých lidí ve světě na polovinu oproti roku 1990. Rostoucí nezaměstnanost a klesající příjmy však zvýrazňují přetrvávající hrozbu chudoby po celém světě. Chudoba koneckonců není neměnným atributem určité pevně dané skupiny, nýbrž jevem ohrožujícím miliardy zranitelných lidí.

Pro lepší pochopení rozsahu chudoby a zranitelnosti po celém světě jsou navzdory svým nedostatkům užitečná měření příjmu. K měření pokroku směrem k naplnění MDG v podobě snížení podílu chudých lidí se používá hranice chudoby ve výši 1,25 dolaru denně (přepočtená podle parity kupní síly), jak ji stanovila Světová banka, avšak tato hranice není jediným relevantním prahem. Když se hranice chudoby zvýší na denní výdaje na obyvatele v hodnotě dvou dolarů, globální míra chudoby rázem stoupne z 18% na přibližně 40% – to naznačuje, že mnoho lidí žije těsně nad úrovní zavedené hranice chudoby a je zranitelná vůči vnějším šokům nebo změnám osobních poměrů, jako jsou zvýšení cen nebo ztráta příjmu.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Tři čtvrtiny chudých lidí světa žijí ve venkovských oblastech, přičemž největší výskyt chudoby existuje mezi zemědělskými pracovníky, zejména kvůli nízké produktivitě práce, sezonní nezaměstnanosti a nízkým mzdám vypláceným většinou venkovských zaměstnavatelů. V minulých desetiletých se zranitelnost a ekonomická nejistota zvyšovaly ruku v ruce s růstem přechodných, nárazových a nejistých zaměstnání, včetně sebezaměstnávání nebo prací na částečný úvazek, na dobu určitou, dočasných prací a prací na zavolání. Na vzestupu je rovněž práce doma, kterou často vykonávají ženy.

Liberalizace trhu práce, globalizace a klesající vliv odborů tyto trendy v oblasti zaměstnanosti ještě prohloubily. Makroekonomická politika se současně s tím zaměřuje spíše na dosažení a udržení nízké jednociferné inflace než na zajištění plné zaměstnanosti, zatímco omezená sociální ochrana zvýšila ekonomickou nejistotu a zranitelnost.

Během východoasijské krize v letech 1997-1998 se chudoba prudce zvýšila. Například míra chudoby v Indonésii vylétla během krize zhruba z 11% na 37%, především kvůli masivnímu znehodnocení indonéské rupie.

Také po globální ekonomické krizi v roce 2008 přiměly prudký růst cen potravin a recese Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO) k revizi odhadu počtu hladovějících lidí směrem nahoru, a to na více než jednu miliardu osob. Vzhledem k tomu, že FAO definuje chronický a těžký hlad konzervativně, je to vážná rána snahám o snížení globální chudoby.

Většina chudých dospělých lidí v rozvojových zemích musí pracovat jen proto, aby vůbec přežila. Kromě pracujících chudých lidí se v letech 2008-2009 ocitlo kvůli velké recesi pod hranicí chudoby dalších 215 milionů zaměstnanců. Dalších 5,9% neboli 185 milionů zaměstnanců žilo za méně než dva dolary denně. Z 550 milionů lidí žijících v letech 2008-2009 na celém světě pod hranicí chudoby představovaly odhadem 60% neboli 330 milionů pracující ženy.

Nové odhady Mezinárodní organizace práce (ILO) založené na odlišné metodologii oproti metodologii Světové banky ukazují, že zatímco počet osob klasifikovaných jako pracující chudí v letech 2000-2011 celosvětově klesl o 158 milionů (z 25,4% na 14,8% pracujících osob), od roku 2008 se tento pokrok markantně zpomaluje. V letech 2007-2011 se nad hranici chudoby podařilo vyhoupnout pouze 15% zaměstnanců, což je 24 milionů osob. Zbylým 134 milionům zaměstnanců, kteří vybředli z chudoby, se to podařilo již dříve, v letech 2000-2007. V důsledku toho existovalo v roce 2011 o 50 milionů více pracujících chudých lidí, než kolik předpokládaly předkrizové trendy z let 2002-2007.

Zranitelnost se prohlubuje také absencí základní sociální ochrany ve většině zemí. Zpráva ILO o světovém sociálním zabezpečenízjistila vysokou nebo velmi vysokou zranitelnost co do chudoby a neoficiálnosti trhu práce v 58 zemích, zejména v Africe a Asii. Většina těchto států neposkytuje podporu v nezaměstnanosti a více než 80% obyvatel těchto zemí nemá sociální pojištění a přístup k základním zdravotnickým službám.

Jen málo zemí v současné době poskytuje rozsáhlou sociální ochranu, jak ji definuje Úmluva ILO č. 102 (instrument zavádějící mezinárodně dohodnuté minimální standardy sociálního zabezpečení). Podle ILO poskytuje všech devět typů ochrany pouze třetina států – což odpovídá zhruba 28% globální populace. To znamená, že pouze asi 20% světové populace v produktivním věku (s rodinami) se těší úplné ochraně.

Ačkoliv nějaký druh sociální ochrany nebo zabezpečení nabízejí všechny země, ve většině z nich je sociální krytí silně omezené a zaměřené na specifické skupiny obyvatel. V důsledku toho má jen malá menšina globální populace plný a právně garantovaný přístup ke stávajícím systémům sociální ochrany – zhruba 5,6 miliardy lidí z celého světa tak zůstává v různé míře zranitelných.

Fake news or real views Learn More

Zranitelnost existuje i na úrovních, které vysoce přesahují práh chudoby stanovený Světovou bankou na 1,25 dolaru na den, a to zejména s ohledem na stoupající nejistotu pracovního místa a nedostatečnou sociální ochranu v celém světě. Chtějí-li globální lídři účinně řešit problém světové chudoby, musí zaujmout komplexnější přístup zaměřený na snížení zranitelnosti občanů.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.