1

Proč neumíme zastavit obrnu?

BERN, LONDÝN, ŽENEVA – 24. říjen 2016 by měl být unikátní den v historii obrny. Pokud půjde vše podle plánu, bude to poslední Světový den obrny předtím, než se jí podaří vymýtit. Není ale čas na oslavy či vědomou nečinnost; i když víme, jak obrnu zlikvidovat, práci jsme ještě nedokončili.

Vezměme si toto: Světová zdravotnická organizace prohlásila v srpnu 2014 epidemii Eboly v západní Africe za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu (PHEIC); tento status odvolala v březnu 2016. V květnu 2014 prohlásila WHO šíření divokého viru obrny také za PHEIC; tento status je doposud aktivní, což vyvolává otázku, jestli světoví lídři dávají dostatečně pozor.

Měli by. Setrvání obrny na PHEIC ohrožuje úspěch Globální iniciativy na vymýcení obrny (GPEI), do které již svět od jejího založení v roce 1988 investoval 15 miliard dolarů, a které ohrožuje veřejné zdraví celosvětově.

Snaha GPEI o přerušení šíření viru obrny by v prvé řadě mohla propásnout poslední cílové datum; bohužel by to nebylo poprvé. K p��vodnímu cílovému datu v roce 2000 byla incidence obrny snížena o více než 99%, z odhadovaných 350 000 případů v roce 1988. Od té doby se však přetrvává dlouhý a nezlomný “chvost“ infekce, především ve vzdálených, chudých regionech a konfliktních zónách. Snaha vyřešit tyto přetrvávající případy je namáhavá a zůstává nekompletní, navzdory statusu PHEIC.

Samozřejmě, nějaké úspěchy tu byly, jako například v Indii, která byla certifikována v roce 2014 jako země bez obrny, a v Nigérii, která přenos nemoci vymýtila ve stejném roce. Byly tu ale také prohry. V roce 2016 měla Nigérii najednou dva nové případy u dětí v oblasti, která byla čerstvě osvobozena od militantní skupiny Boko Haram.

Další dvě endemické země obrny, Afghánistán a Pákistán, propásly cíl jejího vymýcení v roce 2015 a za cenu 1,5 miliardy dolarů ho musí o rok prodloužit. Příčiny, proč obě země tento deadline minuly, budou vyžadovat řešení v podobě jemného a zkušeného politického jednání. Zahrnují totiž vnitřní konflikt, který znemožňuje pracovníkům veřejného zdravotnictví dostat se k dětem, opozici některých náboženských lídrů a nedůvěru veřejnosti ve vládu a mezinárodní iniciativy.

Vymýcení obrny je nákladné, ale trvalý boj s nemocí by stál o desítky miliard dolarů více. Politikům a zákonodárcům by se mělo připomenout, že svět bez obrny by byl globálně prospěšný, že vymýcení je zdaleka nejlepší obchod a že udržitelná finanční a politická podpora je pro úspěch GPEI nutná.

Je ale také důležité zajistit, aby cenné výhody a praktiky, které budou prostřednictvím GPEI s časem vytvořeny, nebudou po vymýcení obrny promarněny. Zahrnuje to chladící řetězce pro uchování vakcín při transportu vakcín z továren k pacientům; zavedené “imunizační dny“ a vyjednané “dny klidu“ v konfliktních zónách pro podání vakcín; trénovaný zdravotnický personál a systémy dohledu, laboratorní analýzy a rychlé odpovědi. Tyto prvky se prokázaly jako cenné při boji s dalšími chorobami: Nigérie byla schopná zastavit šíření Eboly při epidemii v západní Africe a to díky efektivnímu systému na sledování obrny.

Realita je však taková, že země budou schopny do svých zdravotních systému absorbovat výhody z GPEI jedině za podmínky, kdy budou finančně, ligisticky a politicky podporovány. Bude zapotřebí velké úsilí k transportu materiálu tam, kde je zapotřebí a ke koordinaci dohledu a laboratorních operací. To by nejen pozvedlo globální zdravotní bezpečnost a odolnost proti dalším epidemiím, ale také by to pomohlo dosáhnout Udržitelného rozvojového cíle OSN pro všeobecné pokrytí zdravotní péčí.

V širším pohledu je zkrátka třeba říct, že lekce, kterou nám dají GPEI a další snahy o vymýcení chorob, nesmí zůstat ladem. V roce 1980 se neštovice staly první lidskou chorobou, kterou se podařilo vymýtit a předcházely tomu neúspěšné kampaně proti měchovci, frambézii, žluté horečce a malárii. Mnoho lekcí, které byly již v 80 letech známé, však bylo bez odezvy příliš dlouho – například význam vypořádání se vzdálenými rezervoáry infekcí a udržování vysokých stupňů imunizace, aby tak zdravotní systémy nebyly zahlceny.

Komplexní soubor politického tlaku, motivů a aspirací určuje, jakou lekci si z historie vezmeme a jaké nové globální zdravotní cíle si sami vytyčíme. Světový den obrny je proto příležitostí pobídnout politiky k obnově jejich závazků k vymýcení obrny a k aplikaci lekcí z GPEI s cílem zlepšit zdraví na celém světě.

V boji proti obrně spoléhá svět převážně na štědrost Spojených států, Rotary International, Nadace Billa a Melindy Gatesových a evropské země jako je Německo, Norsko a Velká Británie (s dodatečnou politickou podporou od dalších, jako je třeba Monako). Další evropské země a Evropská komise samotná by měli na podporu snah o vymýcení chorob přispět větší mírou.

Zatímco členské státy G7 obnovily dříve v tomto roce na summitu v Japonsku jejich závazek k eliminaci obrny, následný summit G20 v čínském Hangzhou, kde byly zastoupeny dvě třetiny světové populace, se o tom ani nezmínil; stejně jako skupina G77 čítající 134 rozvojových zemí při svém posledním setkání.

To nestačí. Po letech snah je nyní jasné, že ukončit tuto situaci s obrnou může jedině silný, důsledný a celosvětový závazek k jejímu plnému vymýcení.