X-ray scan Getty Images

Zanedbávané řešení krize TBC

BOSTON/ŽENEVA – Ve věku rychlého technologického novátorství je ostudné, že téměř dva miliony lidí letos zemřou na tuberkulózu, protože jsou příliš chudí a nemohou si dovolit léčbu. Důvod, proč si TBC stále vybírá oběti na životech, je skutečně prostý: lhostejnost.

Exclusive insights. Every week. For less than $1.

Learn More

Ta pramení ze zhoubné iluze, že TBC je chorobou minulosti – iluze, která přetrvává, přestože se TBC v roce 2016 nakazilo 10,4 milionu lidí. Pacienti s TBC se povětšinou nedokážou domoci pozornosti světa. Nemoc může sice zasáhnout kohokoli, ale neúměrně postihuje vytěsňované a zranitelné populace v místech, jako jsou uprchlické tábory, slumy a věznice.

Další iluzí je, že máme dostatek terapií k potírání TBC, přestože vytrvale mutuje. Multirezistentní TBC (MDR-TB) je přitom vážnou hrozbou. Někdy se jí přezdívá „ebola s křídly“: úmrtnost je u obou patogenů podobná, ale MDR-TB se roznáší vzduchem a snáze se šíří. Součástí současné léčby MDR-TB je nasazení toxických léků, z nichž některé vyžadují každodenní bolestivé injekce, a to až na dva roky.

V možnostech léčby TBC nedošlo desítky let k téměř žádnému vývoji. Zatímco výzkum a vývoj potenciálních léků na HIV/AIDS a hepatitidu typu C stále přináší výsledky, výzkum a vývoj potenciálních léků proti TBC výrazně zaostává.

To ale není celý příběh. V posledních čtyřech letech měla péče o pacienty s TBC zažít revoluci. Poté, co 50 let nebyl vyvinut jediný nový lék proti TBC, byly krátce po sobě schváleny dva nové – bedaquiline a delamanid. V boji proti TBC to měl to být historický okamžik, zejména pro pacienty s rezistencí na dosavadní léky.

Člověk by očekával, že na pomoc pacientům, kteří tyto nové léky potřebují nejvíc, přispěchá široká koalice zdravotnických orgánů, poskytovatelů zdravotní péče, normotvorných sborů, pojistitelů a výrobců. K žádné takové reakci ale nedošlo.

Místo toho nové léky z valné části zapadají prachem ve skladech. Od doby, kdy byly schváleny k používání, z nich zatím profitovalo ubohých 5 % pacientů, kteří je potřebovali. Otřesné jsou především nejnovější údaje o delamanidu: po čtyřech letech byl nasazen k léčbě pouhých 1247 pacientů na celém světě.

Věděli bychom o nich, protože mnozí z nich se léčili v našich programech a v zemích, kde Lékaři bez hranic a Partners in Health prosazují registraci a zavádění nových léčiv. S podporou od Unitaid, která přenáší finance z bezbolestné letecké daně do řešení zanedbávaných zdravotních problémů postihujících chudé, jsme zahájili iniciativu endTB s cílem urychlit využívání nových léků v 17 zemích, které se potýkají s epidemií TBC.

Jsme v žalostné situaci, když využití dostupných nových léků musí prosazovat nevládní organizace, neboť vlády, akademické instituce ani farmaceutické firmy tak nečiní. Pustili jsme se do toho, protože finančně slabé národní programy zaměřené na TBC jsou ve vztahu k zavádění nových terapií obvykle konzervativní a farmaceutičtí výrobci mají malou motivaci své léky v chudších zemích uvádět na trh.

Důkazy, které jsme zatím získali, naznačují, že když se nasadí nové léky, u pacientů s těžko léčitelnou TBC je vyšší pravděpodobnost, že se zotaví, a často to zvládnou rychleji. Vzhledem k rozsahu globální krize TBC je činnost endTB jen kapka v moři. Umožňuje nám přesto nahlédnout celkově selhávající reakci: otřesnou absenci politické vůle, představivosti a naléhavosti, v jejímž důsledku za dohledu naší generace umírají miliony lidí.

Letos v září pořádá OSN ke krizi TBC první schůzku na vysoké úrovni. Členské státy OSN by této příležitosti měly využít k přislíbení radikálního zvýšení financování programů zaměřených na TBC po celém světě a revizi modelu výzkumu a vývoje, který se ke svému účelu ukázal jako nevhodný. Jinak se schůzka zapíše jen jako další nesmyslné zasedání – které nechalo desítky milionů lidí trpět ve spárech nejsmrtelnější infekce na světě.

Konkrétně potřebujeme jednodušší, rychlejší a levnější způsoby testování a léčby TBC, zejména v odlehlých a zbídačených prostředích. Potřebujeme lepší nástroje, které nám umožní primárně infekcím předcházet a ničit latentní infekce dřív, než ony zničí nás. A samozřejmě potřebujeme robustní vývojovou řadu léků, abychom TBC a její rezistentní formy zahnali.

Prozatím vlády zemí zasažených TBC musí využívat nástroje, které už mají – například tím, že udělají víc pro to, aby zajistily, že nové léky jako bedaquiline a delamanid budou k dispozici těm, kdo je potřebují.

Zasedání OSN je jedinečnou příležitostí k pokroku. Krizi TBC sice nevyřeší přes noc, ale konečně je to šance zvýšit hodnocení TBC na škále podle Světové zdravotnické organizace na „ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“, jak se stalo v návaznosti na vzplanutí eboly a ziky.

Naléhavosti krize TBC jsou si dobře vědomi lékařští odborníci a rozhodně též pacienti a jejich rodiny. Standardní léčebné přístupy momentálně selhávají a nákaza a onemocnění v tichosti postihují miliony lidí. V jedenadvacátém století by nás to všechny mělo hluboce zahanbovat.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/exCCE40/cs;

Handpicked to read next