37

Politika záporných úrokových sazeb

ATÉNY – Věci toužené jsou k mání za jistou cenu. Jen věci zlé, třeba jedovatý odpad, dostanete za zápornou cenu, obdobu poplatku ve prospěch toho, kdo je ochoten vás jich zbavit. Znamená to, že záporné úrokové sazby představují nový náhled na peníze – že se staly něčím „špatným“?

V tržních ekonomikách jsou peníze mírou hodnoty zboží a služeb. A úroková sazba je cena tohoto měřítka – samotných peněz. Když je cena nulová, je jedno, jestli máte peníze pod matracemi nebo je půjčujete, protože přechovávat peníze nebo si je půjčovat nic nestojí.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Jak ale může být cena peněz nulová – když roztáčejí svět či slovy Karla Marxe „proměňují všechny mé neschopnosti v jejich opak“? A jak je možné, aby byla záporná, jako právě teď ve velké části globálního hospodářství, kde movití lidé z celého světa „uplácejí“ vlády, aby si od nich půjčily víc než 5,5 bilionu dolarů?

Odpověď je snad právě taková, jakou ekonomové nesnášejí: filozofická, politická, a tedy neredukovatelná na úhledné pozitivistické vysvětlení. Jinými slovy, odpověď se musí zabývat podstatou peněz.

Na farmářském trhu prodejci s velkým množstvím neprodaných brambor začnou snižovat cenu, dokud nedosáhnou hladiny (snad velmi nízké, ale stále kladné), při níž se všechny brambory prodají. Naproti tomu kdykoli se od globální finanční krize roku 2008 sníží cena peněz, poptávka po nich klesá a bobtnají přebytečné úspory. Je jasné, že peníze nejsou totéž jako brambory či jiná dobře definovaná „věc“.

Abychom porozuměli tomu, jak peníze mohou být nejvyšším dobrem našich společností a zároveň vynášet zápornou cenu, je užitečné začít připomínkou, že peníze na rozdíl od brambor nemají ze své podstaty žádnou soukromou hodnotu. Jejich prospěšnost plyne z toho, k čemu jejich držitel může přimět ostatní. Podstata peněz, abychom si připomněli Leninovu definici politiky, je v tom „kdo co pro koho udělá“.

Představte si, že jste podnikatel a máte peníze v bance nebo vám banka mileráda půjčí velké sumy k investicím do podnikání. Strávíte bezesné noci úvahami, zda máte investovat do nového produktu – tedy zda přístup k penězům zužitkovat k tomu, abyste přiměli řadu dalších lidí k práci ve váš prospěch. Za současné Velké deflace vás nejvíc zneklidňuje budoucí kupní síla a nálada vašich zákazníků. Budou schopni a ochotni kupovat váš nový produkt za dostatečně vysokou cenu a v dostatečném množství?

Předpokládejme dále, že si během ponocování zapnete rozhlas nebo televizi a zaslechnete, že předsedkyně Federálního rezervního systému USA Janet Yellenová a prezident Evropské centrální banky Mario Draghi zvažují další snížení úrokových sazeb. Zaplesáte nad vyhlídkou, že vám klesnou náklady financování? Budete motivováni vlastní peníze investovat, když teď vynášejí nižší (možná dokonce záporný) úrok?

Ani jedno. Vaší reakcí bude nejspíš úlek: „Panebože! Jestli Janet s Mariem uvažují o dalším snížení sazeb, musejí mít dobrý důvod k přesvědčení, že poptávka zůstane nízká!“ Svůj investiční plán pustíte k vodě. „Bude lepší půjčit si skoro zadarmo peníze,“ pomyslíte si, „a vykoupit zpět ještě několik akcií mé firmy, posílit jejich cenu, vydělat víc na burze a výnosy uložit do banky na horší časy, které se blíží.“

Tak tedy cena peněz klesá, přestože jejich nabídka kvete. Centrální bankéři, kteří Velkou deflaci nikdy nepředvídali, mají plné ruce práce s hledáním východiska za pomoci ekonomických a ekonometrických modelů, kterým se nikdy nepodařilo ji vysvětlit, natož aby dokázaly naznačit řešení. Neschopni zpochybnit dogma, že centrální banky musejí být apolitické, odmítají o penězích přemýšlet jako o něčem víc než pouhé „věci“. Dál tedy hledají technokratickou nápravu problému a hlasitě se domáhají filozoficky prozíravého politického řešení.

To je marná snaha. Jakmile cena peněz (úrokové sazby) klesla na nulu, centrální banky se snažily skupovat hory veřejného a soukromého dluhu od komerčních bank, aby je pobídly k neomezenému půjčování. ECB šla dokonce tak daleko, že bankám za půjčování podnikům platí a zároveň je za nepůjčování trestá (prostřednictvím záporných úrokových sazeb u přebytečných rezerv).

Banky a podniky, považující tato opatření za zoufalé reakce na sebenaplňující se deflační očekávání, však zahájily investiční stávku a peníze od centrálních bank používají k nafukování cen svých vlastních aktiv (zásob, umění, nemovitostí a tak dále). To pro potlačení Velké deflace neudělalo vůbec nic, jen bohatí dále zbohatli – a tento výsledek nějak posílil víru centrálních bankéřů v nezávislost centrálních bank.

Naštěstí ne všichni centrální bankéři jsou neschopni reagovat na Velkou deflaci tvůrčím způsobem. Andy Haldane, hlavní ekonom britské centrální banky, odvážně nadnesl, že by se peníze měly digitalizovat, což by umožnilo uvalit v reálném čase záporné úrokové sazby na nás všechny a tím nás přimět k bezodkladným výdajům. John Williams, předseda a výkonný ředitel Federální rezervní banky v San Francisku, nedávno prohlásil, že Velkou deflaci lze přemoci jedině souběžným cílováním cenové hladiny a nominálního národního důchodu – přístupem podobajícím se Novému údělu, který by se vyznačoval společnou snahou Fedu a vlády.

Tím, co tyto centrální bankéře vyděluje ze stáda, je ochota zbavit se mýtu nezávislé měnové politiky, akceptovat, že peníze jsou tou nejvíce politickou komoditou, zpochybnit posvátnost peněz a připustit, že k přemožení Velké deflace je nezbytný progresivní politický program.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Simone Weilová kdysi řekla: „Když chcete vědět, jaký určitý člověk skutečně je, sledujte, jak se chová, když přijde o peníze.“ Obdobě platí, že chceme-li zjistit, jaké jsou opravdu naše společnosti, musíme sledovat, jak reagují na záporné úrokové sazby.

Z angličtiny přeložil David Daduč