4

Vzestup a pád blízkovýchodních zdravotnických systémů

SEATTLE – Zdá se, že politický neklid a občanské války v arabských zemích Blízkého východu a severní Afriky zvrátily velkou část pokroku dosaženého v posledních desetiletích v tomto regionu. Obrat je obzvláště patrný na zdravotnických systémech Egypta, Jordánska, Libye, Sýrie, Tuniska a Jemenu, které se do té doby setrvale zlepšovaly.

Před rokem 2010 zažívaly uvedené země růst střední délky života a naopak pokles zátěže infekčních onemocnění i pokles novorozenecké a mateřské úmrtnosti. Dnes se však rozvrat zdravotnických systémů zkombinoval s traumatem a bídou pramenících z mnoha konfliktů v regionu.

Zřetelně to vyplývá z nedávné studie zveřejněné v časopise Lancet, na jejímž autorství jsem se spolupodílel. Studie zkoumala údaje z Výzkumu zátěže nemocí pro rok 2013 a snažila se stanovit dopady zhoršení kvality zdravotnických systémů v zemích východního Středomoří.

Zjistili jsme, že se ve zkoumané oblasti od roku 2010 celoplošně snižuje předpokládaná střední délka života. Kdyby například střední délka života v Sýrii i nadále rostla stejným tempem jako v letech 1990-2008, byla by dnes o pět let vyšší v případě žen a o šest let vyšší v případě mužů. V Libyi se střední délka života žen snížila o šest let a mužů o devět let. A v Egyptě, Tunisku a Jemenu klesla v letech 2010 až 2013 o 0,25 roku.

V Sýrii a Libyi lze přitom kvůli občanským válkám očekávat hlubší pokles střední délky života. Zvláštní vyslanec Organizace spojených národů v Sýrii odhaduje, že v posledních pěti letech zemřelo v této zemi v důsledku násilí 400 000 lidí. Tento chaos má navíc i méně viditelné, avšak neméně alarmující vedlejší důsledky. Například po poklesu dětské úmrtnosti v Sýrii průměrným ročním tempem 5,6% v letech 1990 až 2010 se tento ukazatel v posledních letech zvyšuje o 9,3% ročně.

V zemích sužovaných válkou obvykle dochází k všeobecnému ničení infrastruktury. Navzdory mezinárodním rezolucím, které zakazují útoky na zdravotnická zařízení, jsou tyto útoky pravidelným jevem. Kvůli válce a silnému společenskému neklidu navíc lékaři a zdravotníci často prchají do bezpečnějšího prostředí, čímž připravují ostatní lidi – bez ohledu na jejich společenské postavení či příjmy – o základní léčbu všech možných stavů, od fyzických zranění po drogovou závislost a alkoholismus.

Konflikty v regionu jsou zvlášť riskantní pro lidi trpící duševními nemocemi a závislostí na n��vykových látkách. Míra celkové zátěže nemocnosti u psychických poruch a drogových závislostí, vyjádřená v letech lidského života, se zvýšila z 4% v roce 1990 na více než 7% v roce 2013, přičemž některé země zažily dramatičtější růst než jiné. Vzhledem k tomu, že neklid stále nekončí, budou jeho dopady v roce 2016 ještě vyšší.

Negativní zdravotní trendy jsou patrné i v zemích, které vykazují hospodářský růst. Katar a Spojené arabské emiráty zaznamenávají zvýšenou spotřebu drog a alkoholu, což naznačuje, že stres spojený s pouhou blízkostí násilí a kombinovaný se stále větší otevřeností a mohutným růstem produkce drog v konfliktních zónách, jako je Afghánistán, by mohl dohnat lidi k užívání návykových látek coby k mechanismu, jak se vyrovnávat s problémy.

Rovněž oblasti sousedící se zónami konfliktu jsou stále zatíženější největší uprchlickou krizí za posledních 70 let. Příliv lidí do táborů v Libanonu a Jordánsku zahltil hygienická a sanitární zařízení, což vedlo k výskytu nakažlivých onemocnění a v některých oblastech i k opětovnému vypuknutí nemocí, které se už téměř podařilo vymýtit, například obrny mezi syrskými uprchlíky v Iráku. Většina zemí přijímajících uprchlíky jednoduše není vybavená na to, aby se dokázala vyrovnat s tak mohutným přílivem lidí, kteří potřebují zdravotnické a sociální služby.

Rychlé zhoršení kvality zdravotnických systémů na Blízkém východě a v severní Africe v posledních pěti letech je alarmující. Pokrok, kterého řada zemí v předchozích desetiletích dosáhla, však dává důvod k naději, že se tento trend může obrátit. Například větší investice do osvěty, diagnózy a léčby by pomohly oslabit stigma duševních nemocí, které v mnoha arabských zemích přetrvává.

Obnovení pokroku v regionu však není možné bez politických řešení, která sníží násilí a sociální neklid. Naše studie končí slovy, že „za zdravé východní Středomoří lze považovat politicky stabilní region, z něhož bude mít prospěch celý svět“.

Stabilizace země sužované konfliktem je nezbytným předpokladem zkvalitnění jejího zdravotnického systému. Jakmile se této stability dosáhne, mělo by se urychlit regionální i místní úsilí o zlepšení prevence nemocí a zdravotnické infrastruktury a o navrácení regionu na cestu vedoucí k zajištění kvalitnějších a zdravějších životů občanů.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.